16.10.2018 | Svátek má Havel


SVĚT: Západ potřebuje naši rozvojovou pomoc

25.1.2018

Dlouhá desetiletí se vyplatilo přebírat ze západních zemí nejenom technologické novinky, ale i způsoby myšlení, názory a hodnoty. Byl to vliv blahodárný již proto, že podkopával komunistickou totalitu. Čtvrt století po konci studené války se ale ze Západu valí vlna duchovní destrukce ohrožující naši existenci.

Bartošovy dready

Ti, kteří dnem i nocí bdí nad tím, abychom správně mysleli, to již dávno vědí. Ale třeba Ivan Bartoš ještě ne. Jinak by urychleně něco udělal se svým účesem. Proč? Z USA totiž do Evropy dorazil nový poryv pokroku, který se jmenuje „cultural appreciation“. Ten pojem znamená něco jako uznání kulturní jedinečnosti. Její zastánci trvají na tom, že my běloši nesmíme přebírat symboly, jídla, zvyky, části oděvů, a tudíž ani účesy z jiných kultur, protože tím krademe něčí totožnost. Takže jako běloch nemá pan Bartoš na dready nárok. A jako člověk pokrokový to jistě uzná a zachová se podle toho.

Někteří zvláště kovaní Koniášové a (abych byl politicky korektní) i -ky považují dokonce za problém to, když běloši hrají blues anebo jazz, protože tak vydělávají na „cizí“ hudbě, která jim nepatří.

Lidé se vždy učili od jiných, jak si zlepšit vlastní život. A z celospolečenského hlediska je měřítkem užitečnosti každé myšlenky její přínos k přežití společnosti. U technologických novinek je to jednoduché. Rozhoduje poptávka, která nemilosrdně vyloučí všechno, co lidé nechtějí.

Ve světě myšlenek funguje trh pouze částečně. Tu nejméně hrozivou formu bezmyšlenkovitého napodobování Západu známe z populární kultury. Drtivá většina zábavních programů v naší televizi je okopírována ze Západu. Ale večery u televize anebo u počítače nám zkrášlují také módní názory převzaté ze Západu. Ty se někdy vyskytují v talk shows a jasně převládají ve zpravodajských relacích.

Co se v nich dozvídáme? Hlavně důkazy o tom, že ve srovnání se Západem jsme převážně egoističtí, rasisté, pronásledujeme menšiny, nechápeme přínos evropské integrace, jsme nesolidární a ekologicky zaostalí ignoranti. Proč ta přísnost? No přece kvůli moci. Dělat obyčejným lidem výčitky svědomí je tradičně účinný nástroj utlačování.

Absolutní rovnost

V současnosti je importní šlágr Západu „rovnost pro všechny“. Ano, opravdu by byl nejvyšší čas postarat se o zastavení rostoucí příjmové nerovnosti v západních společnostech. Tento problém však intelektuální a mocenské horní vrstvy společnosti nepovažují za důležitý nebo na něj nestačí. Zároveň však potřebují zakrýt skutečnost, že nejsou ochotné nebo schopné plnit svou společenskou funkci. Tou je rozeznat a vyřešit ty otázky, které trápí většinovou společnost. A tak musí duševně málo potentní vrstva mocných v médiích a v politice najít něco, čím oprávnit své hmotné a mocenské výhody. A jelikož neumí nebo nechtějí řešit věci důležité pro většinu společnosti, tak hledají domnělé problémy.

Proto se vrhají na okrajové nerovnosti a nadchne je i ta nejmenší znevýhodněná menšina. Pěkně to vidět na tzv. „pohlavní pluralitě“. Co to znamená, ukazuje třeba britský facebook, kde lze volit mezi 71 genderovými možnostmi. Reálným výdobytkem tohoto intelektuálního třeštění je skutečnost, že v New Yorku musí být vybaveny veřejné záchodky jak pro ženy, tak pro muže stolkem na přebalování dětí.

Jiná zástupná varianta nerovnosti je domnělá věčná vina bohatších zemí na zaostalosti třetího světa. Aby ji bohatší země odčinily, musí dělat všechno možné; momentálně hlavně přijímat ekonomické migranty.

Výrobci špatného svědomí

Úporné hledání domnělých problémů má ještě jeden rozměr. Henry Ford kdysi řekl: „Kdyby lidé chápali peněžní systém, tak by došlo k revoluci již zítra ráno.“ To je také důvod, proč někteří superbohatí systematicky podporují myšlenkové úlety všeho druhu. Odvádějí pozornost od své vlastní hrabivosti tím, že financují činnost „průmyslu špatného svědomí“. Ten se zabývá hledáním a vytvářením vnějších a vnitřních nepřátel nebo „existenčních“ výzev (kupř.: tzv. klimatické změny nebo atomových elektráren), které mají samozřejmě přednost před přízemními zájmy obyčejných lidí. Někteří superbohatí systematicky zneužívají idealistické postoje mládeže a investují do škol a institutů vzdělávajících další generace kazatelů a sociálních blouznivců.

Řekli jsme si, že u technologických novinek rozhoduje tržní poptávka, která nemilosrdně vyloučí všechno, co je neprodejné. Proč to nefunguje při vzniku a rozšiřování spasitelských myšlenek? Skutečnost je taková, že tenhle trh je méně svobodný. Zkresluje jej vliv ideových monopolistů; zejména médií, univerzit a stranicko-politických názorových kartelů.

Na odvedení pozornost společnosti od skutečných problémů mají ale zájem nejenom politické a podnikatelské vrstvy. K nim se přidružuje celá armáda právníků, část neziskových organizací, většina publicistů a i někteří umělci. Všichni těží z papouškování západních názorových implantátů. Ty tak postupně obsazují náš duchovní prostor, vytěsňují naše vlastní potřeby a postoje, vedou ke vzniku odpovídajících zákonů a tím i k nevratné změně společnosti.

Hodnoty, jako je rodina, domov, svoboda a způsob života, se časem stanou zaměnitelné a libovolně zastupitelné zcela cizími „univerzálními“ hodnotami. Nestojí za to je bránit a posléze vlastně již není ani co bránit.

Obrátit směr

Někdy koncem 70. let jsem v Německu zveřejnil svůj první odborný text. Popisoval jsem v něm, jak se názory a modely způsobu života přelévají ze Západu na Východ. Tehdy to byl vliv blahodárný, protože podkopával komunistickou totalitu. U nás bylo zakázáno samostatně myslet a západní svět tehdy ještě chápal důležitost svobody slova.

Čtvrt století po konci studené války se situace obrátila. Přejímání inovací ze Západu přetrvává, ale jednoznačně přínosné to již dávno není. Na Západě se totiž zakazuje samostatné myšlení a přikazuje názorová jednolitost. Valí se k nám vlna dobra, která si svou omezeností a agresivností nezadá s počiny soudruha Jakeše a Husáka. Zvláště plodným inkubátorem myšlenkových úletů všeho druhu jsou Spojené státy.

Západní partneři se na nás i dnes dívají spatra a považují nás především za prostor pro uspokojování svých politicko-ekonomických zájmů a objekt poučování. Technologická závislost Východu na Západu ale již dávno neplatí tak jednoznačně jako kdysi. A ohledně nazorů, vysvětlení a řešení, prostě duchovní oblasti, je třeba vztah Západu a Východu od základu revidovat. Je prostě nejvyšší čas korigovat směr nápodoby. Proč?

Protože západní společnosti dlouholetým blahobytem a příliš samozřejmou svobodou výrazně zhlouply. A dnes jsou tyto země pořád ještě před námi. Ale jen na cestě k dekadenci. Z míst, která jsme dříve právem obdivovali, se valí vlna duchovní destrukce ohrožující naši existenci. Napodobovat západní názorové proudy i dnes je smrtelně nebezpečné.

Situace se obrátila. Západní svět by teď potřeboval naši rozvojovou pomoc. Cosi jako povinný kurs v realistickém myšlení, v chápání hodnoty svobody projevu, v uznání významu tradic a i toho, že některé naše hodnoty jsou automaticky důležitější než jiné. A k doučování by patřilo i pochopení toho, že co je údajně platné univerzálně, neplatí ve skutečnosti nikde.

Co bychom měli udělat?

Tuto rozvojovou pomoc ale západní vládnoucí vrstvy samozřejmě arogantně odmítnou. Pro nás to znamená, že názorové poddanství vůči západním vzorům skončilo. Když je „duchovní vzor“ v předstihu směrem ke stabilnější společnosti, tak se vyplatí jej napodobit. Když je ale napřed na cestě k zániku, tak je to velmi nezdravé.

Technologické novinky vybíráme nemilosrdně tím, že ukazujeme, za co jsme ochotni zaplatit. Stejně bychom měli postupovat v případě myšlenkových importů ze Západu. Hleďme na ně skepticky a kriticky. Přestaňme se konečně chovat jako ideologická kolonie Západu.

A proto je hlavně na čase rozhodně se postavit proti vlastním renegátům hodnotového rozkladu. Dát jim konečně najevo, že jsou názorová menšina, kterou sice musíme demokraticky strpět, ale určitě ne poslouchat. Odmítněme a bojkotujme jejich monopol na projevování jejich „vlastních“ názorů okoukaných jinde. To, co potřebujeme, je renesance realistického myšlení. To, co potřebujeme, je tažení za vládu zdravého rozumu.

A teď to hlavní. Střední Evropa je dnes nejenom výspa, ale i poslední bašta západní civilizace. Měli bychom ji chránit proto, abychom obyčejným lidem na Západě dali nadějí v sílu rozumu. Ale hlavně ji musíme bránit proto, že to je náš domov.

Upravený text pro MF Dnes

Převzato z blogu autora s jeho svolením

Autor je nezávislý poradce pro strategické otázky, Hamburk



Jak přežít rekonstrukci s dětmi? Povolejte do zbraně posily
Jak přežít rekonstrukci s dětmi? Povolejte do zbraně posily

Koupelna nebo kuchyně volají po renovaci... a vás už předem děsí všechno to zařizování a péče o děti ve všudypřítomném prachu. Dali jsme proto v redakci dohromady tipy z vlastních zkušeností. Co by nám pomohlo, kdyby nám někdo řekl před rekonstrukcí?

Diskuse


J. Jurax
23:08
25.1.2018

J. Jurax
22:54
25.1.2018

M. Prokop
23:26
25.1.2018

I. Teren
20:24
25.1.2018

J. Jurax
23:16
25.1.2018

J. Kanioková
20:21
25.1.2018

J. Peták
18:47
25.1.2018

V. Kain
19:12
25.1.2018

J. Kanioková
20:19
25.1.2018

J. Jurax
23:37
25.1.2018

O. Mayer
18:42
25.1.2018

D. Bystriansky
18:39
25.1.2018

A. Alda
12:52
25.1.2018

J. Kombercová
14:50
25.1.2018

B. Hejda
13:43
25.1.2018

R. Morava
16:27
25.1.2018

P. Rudolf
12:50
25.1.2018

J. Vlček
14:48
25.1.2018

S. Netzer
16:15
25.1.2018

L. Kubeš
16:23
25.1.2018

J. Vlček
16:46
25.1.2018

H. Lukešová
17:04
25.1.2018

D. Bystriansky
18:01
25.1.2018

H. Lukešová
18:59
25.1.2018

M. Pernický
14:53
25.1.2018

P. Rudolf
15:33
25.1.2018

J. Vlček
16:51
25.1.2018

J. Pleva
21:13
25.1.2018

J. Jurax
23:18
25.1.2018

R. Gramblička
13:23
25.1.2018

P. Selinger
11:52
25.1.2018

M. Mikulec
17:17
25.1.2018

J. Jelínek
10:10
25.1.2018

R. Morava
11:00
25.1.2018

M. Prokop
11:09
25.1.2018

R. Neveselý
12:30
25.1.2018

J. Jelínek
16:02
25.1.2018

T. Hraj
12:53
25.1.2018

J. Jelínek
16:03
25.1.2018

J. Mrázek
12:22
25.1.2018

M. Prokop
:-P
9:32
25.1.2018

R. Gramblička
11:15
25.1.2018

L. Popovský
12:50
25.1.2018

M. Valenta
12:53
25.1.2018

L. Popovský
14:51
25.1.2018

P. Boublíková
7:56
25.1.2018

B. Hejda
9:22
25.1.2018

M. Prokop
9:33
25.1.2018

D. Polanský
7:15
25.1.2018

B. Hejda
7:19
25.1.2018

R. Gramblička
9:06
25.1.2018

R. Gramblička
9:06
25.1.2018

B. Hejda
7:00
25.1.2018

R. Gramblička
9:02
25.1.2018

B. Hejda
9:42
25.1.2018

R. Gramblička
11:11
25.1.2018

J. Chodur
4:27
25.1.2018

R. Tichý
7:02
25.1.2018

J. Pleva
22:00
25.1.2018

J. Kovaříček
1:33
25.1.2018

P. Rychetsky
3:05
25.1.2018

J. Kovaříček
4:12
25.1.2018

K. Pavlik
3:41
25.1.2018

J. Kovaříček
4:22
25.1.2018

počet příspěvků: 96, poslední 25.1.2018 11:37









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.