... a jediní nositelé pravdy

Události na Ukrajině v celé nahotě odhalily pojetí demokracie a svobody slovy. Vytvořil se tu hlavní mediální proud tleskající Kyjevským demonstrantům, ať už dělali cokoliv a konstatující, že jde o vrchol demokracie a naopak odsuzující demonstranty ("radikály") na Krymu sympatizující s Ruskem, s dopředu jasným negativním stanoviskem k jejich referendu. Kdo měl jen trochu jiný názor, upozorňující například i na násilí, které páchali lidé z Majdanu, byl okamžitě označen za rusofila. A když se dokonce i do mainstreamového média dostalo video, ukazující novou ukrajinskou demokracii v praxi, kdy byl ředitel televize napaden poslanci a donucen rezignovat, šlo prý o provokaci ruských agentů. Jindy, když se zase objevily záběry o ponižování a mlácení zajatých policistů, zaznělo, že při každé revoluci se dějí nespravedlnosti, které ji ale v důsledku nesnižují, zkrátka, když se kácí les, létají třísky.

Neměl jsem v úmyslu se zabývat samotnou krizí na Ukrajině a na Krymu, ale byl jsem do diskuse o ní doslova vtažen. Minulý týden jsem si dovolil tu "drzost" kritizovat sankce vůči ruským bankovním klientům, kterým přestaly fungovat platební karty. Bez ohledu na to, na co to byla reakce, koho, kdo má právo být světovým četníkem, soudcem a posledním spravedlivým, si troufám tvrdit, že pokud má mít sankce nějaký smysl a opodstatnění v tomto kontextu, měla by být namířena proti těm, kteří před tím učinili něco, co onu sankci vyvolalo. Nikoliv tedy PŘÍMO proti občanům, kteří s tím nemají pranic společného. Jedině snad, že by je chtěl někdo trestat za to, že zvolili Putina prezidentem. V tomto případě by tedy měly být sankce namířeny proti Putinovi, státním firmám, oligarchům apod.. To si ale nikdo samozřejmě netroufne, protože se s těmito firmami čile obchoduje, Rusko drží americké dluhopisy a jejich prodejem by se mohl oslabit dolar a politici z celého světa se s úsměvem na rtech procházeli na Olympijských hrách v Soči.

Nicméně je potřeba ukázat sílu a zuby. Tak co bude následovat? Bohužel pokrytecké rozhodnutí – mimo jiných opatření, vypneme Rusům v některých bankách platební karty. I proto dlouhodobě upozorňuji, že překotná elektronizace peněz a revoluční, tedy skokové rozšiřování povinnosti používat jen bezhotovostní operace i za cenu trestání plateb v hotovosti, nemá jen pozitivní důsledky. Jak je vidět v tomto případu, jakkoliv je extrémní, běžný klient se může stát rukojmím politických sporů. A k tomu stačí jedno tlačítko na druhé straně zeměkoule. Takže na jedné straně státy nutí lidi používat bankovní služby, tím získávají kontrolu nad občany-klienty, což se ale na straně druhé může obrátit proti nim. Podle mého názoru je nepřípustné, aby byl běžný klient tímto způsobem trestán, jakkoliv sám žádná pravidla neporušil. Může tak logicky vyvstat legitimní dotaz, jestli se nevrátit k původním penězům, k hotovosti, k bankovkám. Není přece možné skrze omezení služby, kterou mají dnes lidé víceméně nařízenou ze zákona (různá omezení placení v hotovosti), ovlivňovat postoje a názory lidí, na témata, která s těmito službami nesouvisejí.

Poté, co jsem se v tomto duchu vyjádřil na vlastním profilu na Facebooku, jsem byl ihned atakován některými svými přáteli, že jsem úplně mimo, že mám názor, jako z Haló novin či mi byla položena demagogická otázka – jestli bych raději žil bez platebních karet v demokracii nebo s fungujícími kartami pod agresorem Putinem? Myslím, že odpověď právě u mě je zde celkem jasná, tudíž tazatel se jaksi netrefil v touze mě zřejmě vyprovokovat ke konstatování, že "s funkčními kartami pod Putinem". Nicméně diskuse ve mně vyvolala nepříjemný pocit, kdy "nosiči jediné pravdy" definují dvě strany - dobrou a tu špatnou. A já byl v jejich očích zařazen do druhé kategorie, protože jsem se podivil nad sankcemi vůči bankovním klientům.

Tady nejde o odbornou diskusi kolem bankovních služeb a jejich rozšiřování, co komu přinášejí, jakou svobodu naopak berou, jaká jsou jejich pozitiva, ale i jejich rizika. Zde se nebavíme o principu mezinárodních sankcí, jestli mají smysl, vůči komu, jak je nastavit, kdy mají oprávnění a kdy trestají naopak nevinné s důsledky přesně opačnými, než bylo zamyšleno. Nikoliv, diskuse se vždy a jaksi neomylně stočí pouze a jen na to, jestli člověk podporuje ukrajinskou revoluci a odsuzuje ruskou anexi nebo si dokonce dovolí mít i trochu jiný (nikoliv nutně opačný) názor.

Události kolem Ukrajiny ukázaly na to, že ti největší bojovníci za demokracii a svobodu slova, sami sebe v této věci definují za jediné nositele pravdy. Kdo má na situaci na Ukrajině názor odlišný, byť v detailu, je nějak pejorativně označkován či ironicky nálepkován. Karty nekarty, právě to je pro mě smutná zpráva o pojetí demokratické a otevřené diskuse. Jen se obávám, že tato jednostranná masáž může vyústit v náladu, kdy lidé ze země, kterou okupovala ruská vojska, nakonec začnou s politikou Ruska sympatizovat.

www.bankovnipoplatky.com

Článek byl napsán v březnu, v LN vyšel 24.4.2014