26.4.2024 | Svátek má Oto


SVĚT: Za maskou Islámského státu

23.11.2015

„Válka proti teroru“ nezačala až teď, ale nejméně o generaci dříve. IS je jen další kapitolou

Napadlo vás, proč se nepřipomíná americká „válka proti teroru“ zahájená před 14 lety? Její motiv, tak podobný útoku džihádistů na Paříž? Její vojenský průběh, tak podobný náletům na islamisty v Sýrii? I její nepříliš slavný konec, který posílil právě džihádisty z IS? Je to zvláštní opomenutí v době, kdy „válku proti teroru“ vyhlašuje Francie. Důvodů je zřejmě více.

Za prvé. Posiluje se dojem, že François Hollande a Evropa bojují proti jinému nepříteli než George W. Bush a Amerika. Tehdy to byla jen jakási al-Káida, kdežto dnes je to Islámský stát, který se náhle objevil i v Evropě, zaútočil na ni, a to je teprve „maso“.

Za druhé. Džihádisté zaútočili v době, kdy do Evropy jen letos dorazil milion hlavně muslimských běženců. Což vede k tomu, že se až příliš často plete kauzalita s korelací.

Ztratit se v davu Evropy

Kauzalita a korelace označují rozdíl mezi souvislostí příčinnou a souvislostí více či méně náhodnou, leč statisticky nápadnou. Už selský rozum velí nedělat o příčinných souvislostech rychlokvašené závěry.

Logika zní jasně. Pokud lidé ze Sýrie sami utíkají před terorem džihádistů, nepodpoří džihádisty ani v Evropě. To je jasné jako facka. „Může za teroristické činy v Paříži současná uprchlická vlna?“ ptá se iDNES politologa Lukáše Macka. Logická odpověď zní samozřejmě ne. I když se objevily indicie jako syrský pas u jednoho z vrahů v Paříži, příčinnou souvislost mezi přílivem běženců a terorem nelze doložit tak, aby obstála třeba jako důkaz před soudem. Ale kdo odmítá kauzalitu, neměl by automaticky odmítat i korelaci – prostě fakt, že čím více muslimů do Evropy přichází, čím více enkláv (ghett) vytvářejí, tím více usnadňují džihádistům, aby se „ztratili v davu“.

Pokrokáři často tvrdí, že neblaze proslulé „no-go zóny“, muslimské čtvrti evropských měst, kam se neodvažuje policie av nichž funguje paralelní správa, soudnictví i svět jako takový, ve skutečnosti neexistují. Dejme tomu, že v multi-kulti představách neexistují nebo že popisy reality jsou přehnané. Ale bruselský Molenbeek takovou čtvrtí je a spojení řady jeho obyvatel s terorem se právě teď prokazuje. Tohle je problém.

Lídři jako François Hollande stále dokola hovoří – působí to už jako kafemlejnek – o Islámském státu či o anonymním terorismu. Jistě, každý ví, že IS není standardní stát. Ale čím více se o něm mluví, tím více se budí dojem, že Francie vede válku s nějakým státem dva tisíce kilometrů daleko, nikoliv s nebezpečnou ideologií, která se už před lety uhnízdila na jejím zápraží. Přitom právě tohle je důležité.

Pokud se z Islámského státu dělá hromosvod veškeré hrozby, odvádí se tím pozornost od problémů, které nejdou rozbombardovat, ale o to víc přispívají k nárůstu obav. Předevčírem se objevila zpráva, že přívrženci Islámského státu pobodali v Marseille židovského učitele. Proč se zdůrazňuje to logo IS? To jako že když zmizí, zmizí i hrozba? Ani náhodou.

V Izraeli bylo za poslední dva měsíce ubodáno patnáct Židů. Ale nesvádí se to na Islámský stát, neboť se ví, že to je jen nové jméno, x-té v pořadí, hrozby radikálního islámu ovlivňující už druhou generaci lidí. Evropa však bere džihádistický teror v Izraeli jako folklor, jako nevyhnutelnou reakci těch, jimž se upírá samostatnost. Pak se objeví na iDNES titulek: „V Izraeli zemřeli čtyři Palestinci. Vytáhli nože proti Židům.“ Zkuste si představit, že by se po masakru v Paříži objevil titulek: „Ve Francii zemřelo sedm Arabů. Vytáhli kalašnikovy proti Francouzům.“

Neztrácejme paměť

Kdyby lépe fungovala paměť, objasnila by se řada věcí. Děsí nás, že Islámský stát vyhlásil válku Západu. Ale víte, kdy ji vyhlásila al-Káida? Fatvou schválenou několika muslimskými autoritami v den, kdy jsme v Praze vítali „zlaté hochy“ z Nagana. Ano, od 23. února 1998 je známo (fatvu otiskl londýnský list al-Quds al-Arabi), že „zabíjení Američanů a jejich spojenců, civilistů i vojáků, je osobní povinností všech muslimů“. Nemusíme se teď tvářit překvapeně.

Překvapeni nemusí být ani Francouzi. Vždyť už na Štědrý den roku 1994 unesli džihádisté letadlo Air France a chtěli s ním narazit do Eiffelovky. Ale ti byli z Alžírska. Nynější problém je v tom, že jakkoliv se opakováním slova Islámský stát sugeruje, že jde o entitu kdesi v syrské poušti, zázemí má v muslimských čtvrtích západoevropských měst. A to zázemí se radikalizuje a narůstá.

Šéf českých muslimů Muníb Hasan Alrawi útoky v Paříži odsoudil a říká, že nemají oporu v islámu. Zlatá slova. Ale zásadnější je, že džihádisté mají oporu v muslimských prostředích Evropy. Napíše-li někdo provokativní knihu (Salman Rushdie), nakreslí provokativní karikaturu (Kurt Westergaard či Lars Vilks) nebo natočí provokativní film (Theo van Gogh), v lepším případě stráví zbytek života pod policejní ochranou (Rushdie, Westergaard, Vilks), v horším případě je zavražděn (van Gogh).

Na tom Islámský stát nic nezmění. A nic na tom nezmění ani sebechytřejší bomby dopadající na jeho základny v Sýrii.

LN, 20.11.2015