Jestliže OSUD nějak autonomně existuje, činí tak s potutelným či spíš perverzním až morbidním smyslem pro humor. „On by se ten komunismus dal vydržet, kdybychom žili tři sta let,“ Josef Škvorecký si občas povzdychl, a najednou se dostavil annus mirabilis 1989. Neznal jsem nikoho, kdo by takový zázrak předvídal.

V červnu toho roku v dřívějším Pekingu a nynějším Beijingu došlo k masakru na největším náměstí míru, v Iránu dodýchal zlověstný ayatoláh Chomeini a v Berlíně domlaskaly polibky vzájemně si gratulujících vůdčích soudruhů zemí tábora míru, tam oslavujících čtyřicáté založení prvního německého státu dělníků a rolníků. Načež se ta veškerá nádhera rozpadla, ztopořená zeď míru rozebrána, posléze i celičký Sovětský svaz - „Ty obře, je nám s tebou tak dobře!“ - rovněž rozebrán. Událost posléze hodnocena kágébáckým Putinem, údajně reinkarnovaným Rasputinem, jako největší katastrofa vbrzku končícího století a vlastně i tisíciletí. Stát přece jen odumřel, byť tedy jinak než v představách proroků věd všech věd, umění všech umění. „Sovětský svaz náš vzor“, což československá republika vzala doslova a rovněž se rozpadla.

Po velkém jásání započala nová realita, kterou uvedu výrokem rovněž plzeňského rodáka Jiřího Suchého: „Kapitalismus je lepší než socialismus, ale horší, než jsem si myslel. V socialismu kradlo hodně lidí, ale málo. V kapitalismu krade málo lidí, ale zato hodně. V socialismu se o zlodějích psalo v černé kronice a seděli v base. V kapitalismu se o zlodějích píše jako celebritách a sedí v daňovém ráji.“

Ano, takto si to lid vesměs nepředstavoval, však se to předvídat vůbec nedalo. Právě jsem se vrátil z rodné země, tam se dočítat o prohitlerovských sympatiích Ferdinanda Peroutky přeživšího pět roků nacistických koncentráků. Zákonodárce doktor Rath s biblickou schopností proměňovat víno v peníze či naopak. Hlava státu uváděna v souvislosti s eventualitou ohrožení nedotknutelnosti korunovačních klenotů.

My zde na opačném konci Atlantiku ale vůbec nemáme důvod se příliš radovat z počínání prezidenta, syna matky stoprocentní bělošky, vydávajícího se za stoprocentního černocha, až do roku 1994 narozeného v keňském přístavě Mombasa, posléze znovu narozen v Honolulu na téměř opačném konci zeměkoule, každopádně s falšovaným rodným listem a nefalšovanými zásluhami za katastrofální zadlužení země.

- - -

V Singapuru s tam usazeným našincem jsme kdysi trudně dumali o permanenci, železobetonové výdrži bolševictví a pak se stalo, co se stalo. Začínáme se seznamovat s kádry úplně jiného kalibru. Dřív sem na Západ přijížděli tvorové ponuří, pompézní, přitom spíš nejistí, oficiálové vesměs bramborových vizáží ve špatně šitých šatech, pěkně v houfu, s tajnými hlídači držet houf pohromadě. Na otázky odpovídali dlouhými frázemi nebo protiotázkou, případně výtkou, že tazatel odvádí pozornost od závažnějšího tématu, od toho je dialektika dialektikou. Mimozemšťané, s těmi se nelze domluvit, takový býval výsledný dojem. Socialistickému Československu se dokonce podařilo poslat do Uruguaye diplomata, politicky naprosto spolehlivého, který ale nebyl schopen komunikovat v žádné řeči včetně své rodné: silně totiž koktal.

- - -

Pak tedy nastala důkladná změna. Například jsem se zúčastnil sympozia na téma LEGACY OF COMMUNISM. Sešli jsme se na univerzitě v Lincolnu, hlavním městě na prériích státu Nebraska. Tucet nás pozvaných mudrců z akademického prostředí, dva diplomaté a jeden bojovník z generálního štábu maďarské armády, která, pokud se nemýlím, od roku 1526 prohrála všechny své války..

Mezi nimi tím nejvýznamnějším byl Sergej Viktorovič Lavrov, narozen v Moskvě v roce 1950, v mládí projevil zájem o nukleární fyziku, načež dal přednost či byl přidělen do Ústavu mezinárodníh vztahů. Studia ukončil 1972, začal jako diplomat ve Srí Lance, kromě angličtiny ovládal tamější singhalštinu a dhiveli, oficiální jazyk Maledivských ostrovů. Povýšil na permanentního reprezentanta své země u OSN, náměstka ministra zahraničních věcí, posléze Putinem na ministra ještě víc povýšen.

Žádný slovanský prototyp, že by modrooký blonďák. Jeho otec je Armén a matka je Ruska narozená ve Stalinově Gruzínsku. Syn spíš zachmuřený typ a silný kuřák čili příslušník rapidně se zmenšující kasty, již nejspíš čeká úděl být zahnána do katakomb k zopakování údělu prvotních křesťanů. Lavrov je ženat, má dceru Ekaterinu, tato Kateřina žila v New York City a zvládla studia na Kolumbijské univerzitě stejně jako má alma mater. Od roku 2014 je zpět v Moskvě, kde já tedy určitě nejsem a být nemíním.

Lavrov je čestným členem Imperial Orthodoxy Palestine Society a přemnoha dalších uznání včetně Order of Sergius of Radonesh a Order of Merit for the Fatherland.

Tohoto ruského reprezentanta jsem se dost neomaleně zeptal, zda utopickým absurditám marxismu-leninismu kdy věřil, na což on bez váhání vyhověl svým ujištěním, že nikoliv - samozřejmě. Muselo se sice přikyvovat na nudných schůzích, jásat v průvodu o prvním máji, ale myslel si své.

Do naší rozprávky se vmísil soused poněkud mladší věkem a rovněž reprezentant státu čerstvějšího data: Volodymyr Khandogy, Ukrainian Ambassador to the United Nations, takhle to měl na jmenovce na saku západního střihu. Svěřil se nám se svým prvním dojmem novice-diplomata, univerzitního graduanta, z kontaktu se Západem: „Když jsme se dostali ven, valili jsme oči se slovy ´Takhle si to přece představoval soudruh Lenin - svoboda a blahobyt! Oni tady mají vybudovaný komunismus a oni to nevědí a omylem tomu říkají kapitalismus!´“

Dědictví vědeckého komunismu je ovšem daleko závažnější, než se původně předpokládalo. Je tíživější v ekonomii, politice, společnosti - na tom jsme se snadno shodli. Zachmuřený Lavrov poznamenal, že ač v jeho zemi jsou z národů hodně různých, mentalitu si tam vypěstovali totožnou. Vznikl model univerzálního homo sovieticus spoléhajícího na stát, paternalistickou autoritu, zajistit pevné ceny, bezplatné zdravotnictví, vzdělání a téměř i ubytování v lajdácky stavěných panelácích - pohodlná socio-ekonomická existence, tak jak ji vidí občané či spíš poddaní.

„Lidé, když nadávají na komunismus, myslí tím byrokraty, kteří zradili krásné ideje komunismu,“ utrousil velvyslanec Ukrajiny a dodal, že totalita připravila šestinu lidstva o možnost normálního psychického vývoje a že teď bude obrovský úkol přivést, dokopat vlastní lidi do skutečného světa. Perspektivy nevypadají moc optimisticky, velkým handicapem je existující výchovný systém a neexistující politická kultura. Ze systému jedné strany vznikl systém žádné strany, chybí schopnost komunikovat, tolerovat, racionálně se dohodnout. Nové kádry jsou vesměs mladší lidé z provincií, dychtiví si nahrabat. Korupce, která vždy byla, teď bují víc než kdykoliv dřív. A výsledkem je růst cynismu, rovněž víc než kdykoliv dřív.

Došlo tam mezi námi i k disharmoniím. K jedné z nich jsem dal nechtěný popud. Lavrova jsem se totiž zeptal, jako novému Rusku vyhovuje jeho nová role připomínající úděl Ameriky, od níž se očekává, aby byla globálním policajtem a garantem pořádků kdekoliv na zeměkouli. Když zasáhne, tak se jí dostane obvinění z neoimperialismu, když nezasáhne, tak prokáže své neméně zavrženíhodné sobectví.

„Na to, že matky nechtějí pohřbívat své syny zabité kdekoliv, nepotřebujeme vědecké výzkumy veřejného mínění,“ odpálil mě Lavrov a zdůraznil, že jejich armáda se nikam nehrne bez pozvání - bez skutečného, nefalšovaného pozvání.

„Ale odjíždět byste mohli rychleji,“ vytkl Ukrajinec.

„Máme nedostatek ubytování a rovněž jsou velké potíže s odvozem těžkých zbraní. Když je necháme na místě, dostanou se do nesprávných rukou a situace bude ještě horší,“ řekl Rus a dal k dobru podrobnosti o situaci v Moldově, kde ženy a děti obklopily tanky a zablokovaly cesty.

„Diplomat je gentleman vyslaný do zahraničí lhát pro dobro své země,“ tak zní klasická definice z osmnáctého století. Že by dětské pěstičky zabránily záměrům zabijáků zocelených v afghánských masakrech?

Ne těmito slovy, ale v tomto smyslu nahlas zapochybovat ukrajinský velvyslanec.

„Vy jste u toho nebyl, já ano!“ odsekl budoucí ruský ministr zahraničních věcí.

- - -

V referátech o stavu v jednotlivých státech někdejšího sovětského bloku se objevila mnohá totožná témata, například starý zlozvyk přeceňovat zájem světa o tu kterou zemičku, a též pocit uštědřené křivdy, že roh štědrosti není dost štědrý. V chudičké Albánii celý národ prý dychtí emigrovat, ale není kam, sděloval Elez Bigeraj, expert z Washingtonu. Že prý v onom Jemenu Evropy převládá bažení po návratu k monarchii, trůn dát synovi bývalého krále. Tento syn jménem Leke je byznysmanem v Jižní Africe a po svém návratu do vlasti slibuje každému občanovi dát na ruku dva tisíce amerických dolarů. (V té době oficiální plat albánského prezidenta byl ekvivalent 27 dolarů.) Účastníci si pochvalovali dosavadní sametovost rozpadu československé federace. Méně jim imponoval nejedním hlasem zdůrazňovaný rys národní mentality, a sice Závist. Co třeba onen nový zrodilý stát pojmenovat „Republika Závist“, jsem tam rovněž uslyšel.

- - -

Onen ošidný, již v první větě tohoto textu zmíněný Osud, nepřestává mást svými nepředvídatelnými kotrmelci. Mao ce-tungova vládnoucí strana otevírá své řady bývalým třídním nepřátelům a ujišťuje nedotknutelnost soukromého majetku bez ohledu na způsob, jakým byl dosažen.

Washingtonští vojenští strategové formulují scénáře blížících se střetů zejména v čínském moři s globálním dopadem.

Někdejší multietnický kolos rudoarmějců - od arménského po uzbecký původ - je pokládán již za něco téměř výlučně ruského. Zhltnutím Krymu došlo k podstatnému porušení poválečné nedotknutelnosti evropských hranic. Moskva nijak neváhá obviňovat Ukrajinu a baltské republiky z pronacistických sympatií, nijak dychtících po ztrátě své obtížně získané samostatnosti.

V Tunisu započaté arabské jaro se přetvořilo v řadu spouští, hrůzostrašností.

Přibývá převálcování Evropy, morbus chamberlaini, mohutnící předposranost politicky korektních usmiřovatelů.

Jak se vypořádat se zkratkami ISIS, dominantní hrozbou se stáva IS - islámský stát bez adresy, ale s vervou znovuzavedení středověkých hororů.

Ve Valném shromáždní OSN se podařilo prosadit tzv. Anti-Blasphemy Resolution, zákaz „rouhání“, závažné to provinění, k němuž dojde, kdybykoliv muslimovo náboženské cítění bude dotčeno. Zejména nad ustrašenými evropskými hlavami se otvírá prostorný chamberlainovský deštník.

Místo aby supervelmoci, či co z nich dosud zbylo, nalezly nějakou smysluplnou odvahu k obraně tuze ohrožené civilizace, rozkolů přibývá. Ruská delegace, s prominentní rolí zde mnohokrát již zmíněného Sergeje Lavrova, dorazila do Damašku k podpoře ohroženého režimu Bašara al Assada neváhajícího trestat chemickými zbraněmi vlastní obyvatelstvo.

Sankce, embarga, velmi nemilá slova a též i činy z mnohých směrů.

- - -

Tak jsme si to tedy na prériích Nebrasky odpřednášeli a z výsledku měla údajně vzniknout kniha, kompendium s nejspíš jepičí životností. Sídlili jsme v luxusním hotelu a bylo o nás náramně pečováno. Rus a Ukrajinec dostali od guvernéra jmenování admirálem onoho od moře odříznutého státu s neexistujícím námořnictvem. Však na něco takového máme aspoň jeden legitimní precedent. Přece ten maďarský, s pouhým Balatonem k dispozici: Tam dlouhá léta (1920-1944) vládl Miklos Horthy, rovněž admirál.

Pro mě zbylo jen čestné občanství Lincolnu. Příslušnou poctu zdobil podpis The Honorable Mike Johanns, primátor pohostinné metropole.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče