Dočítám se, že při kterémkoliv načerpání benzinu podporujeme mezinárodní terorismus, poněvadž část zisku se přímo či nepřímo dostane k fanatikům islamistům, aby nám mohli ještě účinněji ubližovat.

Druhou komoditou s neblahým dopadem se staly diamanty, do značné míry financující jiný druh teroristů. Byly příčinou kruté občanské války, vedené převážně, ne-li výlučně v Africe. Ve státech jako Sierra Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny, Kongo či Angola se staly tzv. resource curse – tamější kletbou.

Na světě je odhadem devadesát druhů drahokamů. Zatímco Kolumbie drží primát v bohatství smaragdů a Thajsko rubínů, zdaleka nejvíc diamantů se nachází na africkém kontinentě.A oblast kolem Třebenic oplývá českými granáty, jak nás informuje autor E. Desautels ve věrohodné publikaci The Gem Kingdom, Random House- The Ridge Press.

Diamant je nejtvrdší substancí na této planetě. Přitom se velmi obtížně získává. Pouze jedno procento materiálu zvaného kimberlit obsahuje diamanty a z nich jen pro další jedno procento se vyplatí pustit se do úsilí je dobývat. Nic jiného tak malé váhy nemá větší hodnotu. Cena jednoho gramu diamantů se rovná těméř 200 kilogramům zlata. Sir Harry Oppenheimer vyjádřil názor, že důvodem, proč někdo kupuje diamanty, je vanity – marnivost, ješitnost, kdežto důvodem k nákupu zlata je stupidity. On dává přednost ješitnosti před pitomostí. Oppenheimer, magnát v tradici Cecila Rhodese, věděl, o čem mluví. Kraloval jak nad zlatem, tak nad diamanty, kolos De Beers Consolidated Mines, adresou v Johannesburgu, jeden z nejtajnůstkárnějších a nejúspěšnějších na světě.

Kde se po těchto třpytivých vzácnostech pídit? Podíl Afriky se sice snížil, ale pořád je ten největší – 65 procent světové produkce. V Jižní Africe prospektoři se nepřestávají prohrabávat stopadesátikilometrovým terénem podél řeky Vaalu. Příroda tam obdařila bonanzou, která přilákala i tehdejší mocné britské impérium. Před šedesáti miliony let sopečnou činností se z útrob zeměkoule průduchy, hrdly – takzvanými pipes – k povrchu prodíral namodralý, voskově vypadající materiál zvaný kimberlite. Skládá se z řady substancí včetně diamantů, uhlíků, jejichž vzácná krása a tvrdost vznikla za obrovitého tlaku. Sopečné jícny z hlubokých útrob zeměkoule vyvrhují na povrch žhavé magma a s ním i ony veletvrdé krystalické uhlíky. Ty se pak dostaly do řek a tekoucí vody se některých těchto bohatství zmocnily a odnášely i do značných vzdáleností...

Diamantové horečky přicházely a odcházely tempem písečné bouře. Velký byl nález ve štěrku bývalého toku řeky Christiana. Ke značným, leč málo trvalým objevům došlo i v jiných vyschlých řečištích. Farmář Jacobus Voorenyk kopal díru pro kůl v plotě u města Lichtenburg a našel diamant značné hodnoty. Během jednoho roku do tamější končiny dorazilo víc než sto tisíc prospektorů. Dolovali s tak značným úsilím, že povozy musely svítit i v každou denní hodinu, aby mohly projet terénem rozvířeným prachem téměř bez viditelnosti.

Jack Carstens, důstojník britské armády v Indii, přijel navštívit svého otce v přístavuPort Nolloth v jihoafrickém Namaqualandu, kde na břehu našel diamanty, a tak se rovněž stal zdrojem další značné pionýrské horečky. Taktéž se zasloužil geolog Hans Merensky, který pod jedním kamenem objevil poklad 487 diamantů. Nejvíc na váze a rozsahu získávala ona Oppenheimerova De Beers společnost, vykupující konkurenty, až získala monopol s výlučnými kutacími právy.. Realita je krušná: Na jeden diamant připadá dvacet milionů kusů štěrku. Obrovité exkavátory budují písčitou zeď podél břehu Atlantiku a za ní rýpadla vyhrabou ročně šedesát milionů tun zeminy až do hloubky dvaceti metrů. Denní produkce se odhaduje na 5.000 karátů, ročně se jich na trh dostane jeden až dva miliony.

I v dobách ostatním světem zatracovaného apartheidu, s rasisty intimně spolupracoval Sovětský svaz. Svěřoval a patrně nadále svěřuje Jihoafričanům své drahokamy do úschovy v jejich londýnských trezorech. Tam v Charterhouse Street 17, na osmém poschodí, odhadovaných osm milionů karátů (karát = 1/5 gramu) je podrobeno tzv. sorting - 5000 druhům klasifikace. Méně kvalitní materiál připadne do kategorie tzv. industrial diamonds, k použití v průmyslu zpracovávat materiál, který by i sebetvrdší kov nemohl zvládnout. Kvalitnější zboží zpracovávali mistři brusiči, s hlavním sídlem v Antverpách. Jejich primát diamanty leštit, krájet, zušlechťovat se ale postupně přesouval do Tel Avivu. a poslední dobou začíná dominovat v Indii. Náklady na dosažení téhož výsledku, v porovnání s jinými částmi světa, jsou totiž až pětkrát nižší.

V Austrálii se uskutečňuje značně automatizovaná produkce diamantů s výkonem 3 milionů karátů ročně. De Beers investují 100 milionů dolarů ročně na průzkum nalezišť v Rusku, Indii a Kanadě. Tam budují dva doly a připravují otevřít třetí ve velmi vzdálené severní oblasti, na zmrzlém severu.

Stále však Afrika zůstává dominantním působištěm De Beers. Není jím však již ani Jihoafrická republika, kde produkce je mnohdy ztrátová a vládní orgány obtížně dovedou situaci komplikovat, a není to ani Namibie, nýbrž Botswana, sympaticky demokraticky si počínající republika, vítaná výjimka na kontinentě s mnoha despoty. Tamní naleziště Jwaneng je v současné době tím nejbohatším na světě a De Beers si zajistil jeho pronájem na další čtvrt století. V květnu 2006 prezident Botswany Festus Mogae podepsal s De Beers smlouvu o založení společnosti Diamond Trading Company Botswana, vlastněné stejným podílem. Je to projekt v hodnotě odhadované na téměř sto milionů dolarů, blízko letiště u hlavního města Gaborone. Ekonomický a tím i politický význam této končiny vzrostl rozhodnutím De Beers teď po více než sto letech přesunout z Londýna do Gaborone část onoho sorting – třídění a klasifikace drahokamů. Botswana teď už má čtyři vlastní provozovny na zpracování diamantů. Poptávka po zboží je značná. Teď největším zdrojem diamantů je Rusko, Sibiř, naleziště na vzdáleném nehostinném severu, o němž však máme málo spolehlivých informací.

Jako třetí v této světové tabulce se umístnila Kanada, k níž lze dojet po silnici k severu, pokud trpělivost a silnice dovolí. Podívejme se na mapu - na oblast od západu k východu: napřed Yukon, poté Northwest Territories s hlavním městem Yellowknife (20.000 obyvatel) a pak dál domorodý nový útvar jménem Nunavut. Tři nesamostatná, federální vládou z Ottawy spravovaná území o rozsahu západní Evropy s všeho všudy 100.000 obyvatel. Polovinu tvoří někdejší Eskymáci, v současné době přejmenovaní na Inuity. Tento Nunavut o velikosti Francie má jen 30 kilometrů sjízdné silnice.

V provincii Kano došlo k objevu třetího dosud největšího diamantu všech dob (Star of Sierra Leone, 969 karátů). Ačkoliv to je byznys značně výnosný, rovněž trpí snadnou zranitelností – tzv. reputational risk. Za toto riziko lze do značné míry vinit Hollywood. Společnost Warner Brothers totiž v roce 1999 uvedla do distribuce svůj film „Krvavý diamant“ (The Blood Diamond), s dějištěm v hrůzami postiženém západoafrickém státu Sierra Leone, superstar Leonardo Di Caprio v hlavní roli pašeráka. V červnu 2006 na celosvětovém sjezdu v Tel Avivu vyjádřena oprávněná obava, že veřejnost bude film interpetovat jako zdrcující obžalobu tohoto průmyslového odvětví.

Došlo ke zrodu iniciativy nazvané Kimberley Process (zkratkou KP), se záměrem pokud možno potlačit obchodování s takzvanými „problematickými“ conflict diamonds. Prakticky všechny africké státy se staly jeho členy. Zavázaly se podrobit kontrole údajů ve své každoroční zprávě. Jenže ta zůstává věcí sebekontroly, na niž se mohou spoléhat jen znační pošetilci. Statisíce domorodců včetně dětí prodávají své nálezy ilegálním překupníkům. Úřady samozřejmě vynikají obrovskou korupcí. Státy přiznávají svou neschopnost zabránit vystavování tzv. production declarations.

Melánž přemíry informací prezentovaných stylem místy úředně neosobním, místy až lajdácky ležérním. Plno zajímavostí, jak je teď rychle strávit? Jak užitečná bude taková pomůcka při první zkoušce v terénu?

Zimbabwský diktátor Robert Mugabe vládne již víc než třicet roků. Od samého počátku postkoloniální existence se mu podařilo prosperující stát dokonale zruinovat, zničil bělochy vlastněné, výtečně produktivní farmy živící celou zemi. Došlo k jejich násilnému vyvlastnění a předání prezidentovým oblíbencům, bez zájmu a schopnosti smysluplně hospodařit. Mugabův ministr financí, rostoucí politická hvězda jménem Savior Kasukuwere, vydal ultimatum velkým hospodářským společnostem, aby se vzdaly 51 procent svého majetku bez nároku na jakoukoliv kompenzaci. Bohužel, spolehnout se na platnost zimbabwského práva je přirovnáváno k požádání krokodýla, aby vás nesnědl.

Načež v roce 2006 ve východní oblasti země došlo k objevu tzv. Marange Fields v odhadovaném rozsahu 60.000 hektarů - největší nález diamantů kdekoliv, od doby 19. století.

Vláda inkasuje miliony dolarů za licence opravňující ke kutání. Nejaktivnější jsou Číňané. Na letišti v hlavním městě Harare (dříve Salisbury) uspořádala Čínsko-zimbabwská společnost aukci diamantů, jakož i uměleckých předmětů v odhadované výši stamilionů dolarů. Vládní noviny Herald jásaly, že bylo dosaženo rozhodného vítězství v boji proti hospodářské hegemonii Západu. Zisk neplyne do státní pokladny, natož k prospěchu hladovějícího národa, ale vládcům a generálům k udržení jejich moci.

Mezinárodní kontrolní orgán, známý jako Kimberly Process (KP), povolil aukci 900.000 karátů, zásobu 4,5 milionu drahokamů. Zimbabwské diamanty jsou o 40 % až 50 % lacinější než z jiných zdrojů. Indie, zejména její dva západní státy Ražastán a Gužarát, jsou největšími zpracovateli diamantů na světě.

Celkem 75 států produkuje nebo obchoduje s diamanty. Mezi zákazníky největší zájem je v Číně, Indii a Emirátech. Největším ale konzumentem jsou USA, absorbující dvě třetiny světové produkce.

Islamisté, mezináodní teroristé mají značné výlohy a stejně tak i potíže s přílivem fondů z charitativních zdrojů, z měšců íránských, saúdských, pákistánských. Nuzný Pákistán, odkázaný na milionové, či spíš miliardové milodary z USA, je nezřídka dává k dispozici našim nepřátelům.

Sakramentské to starosti.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče