„Islám, pokud vím, nemá násilí ve svém učení,“ prohlásil dr. Hasan Mezian původem ze Syrie, nyní senátor za ČSSD. No, ještě že vložil do své věty to „pokud vím“, což ho poněkud omlouvá. Ale jen poněkud. Nechci na následujících řádkách znovu roztáčet pomalu už nudný kolovrátek argumentů a protiargumentů, je-li islám náboženstvím míru nebo není, jen si dovolím předložit milému čtenáři k uvážení hrst veršů koránu:

A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti nebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný, kromě těch, kteří se kajícně obrátí, než nad nimi získáte moc. (súra 5 Prostřeného stolu, verš 37-38).

A až uplynou posvátné měsíce, zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí… nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný. (súra 9 Pokání, verš 5)

Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že že Bůh je na straně bohabojných! (tamtéž, verš 123)

Jděte v boj lehcí i těžcí (nejasné místo: snad „ať s lehkým nebo těžkým srdcem“) a bojujte majetky i osobami svými na cestě Boží! (tamtéž, verš 41)

Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a jeho posel… dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi. (tamtéž, verš 29)

A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady (ráj). A oni bojují na cestě Boží – zabíjejí, a jsou zabíjeni. A to je slib Jeho pravdivý, daný v Tóře, v Evangeliu, i v Koránu. (tamtéž, verš 112)

A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí (srážejte jim hlavy?), a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte! (súra 47 Muhammad, verš 4)

Neochabujte a nevybízejte k míru, když máte převahu, vždyť Bůh je s vámi a On neošidí vás o dobré skutky vaše. (tamtéž, verš 37)

A je zakázáno městu každému, jež jsme zahubili, aby se obyvatelé jeho v ně navrátili. (súra 21 Proroci, verš 95)

Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je ze zemí, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je – taková je odměna nevěřících! (súra 2 Kráva, verš 187).

A najdete i jiné pokrytce, kteří chtějí získat důvěru vaši. Kdykoliv se pokusí vás svést k odpadnutí, budou odraženi… A jestliže se nebudou držet stranou od vás a nevzdají se vám na milost… tedy je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A nad těmito vám dáváme pravomoc zřetelnou. (súra 4 Ženy, verš 93)

Vy, kteří věříte! Když se na pochodu střetnete s nevěřícími, neobracejte se k nim zády (neutíkejte)! A kdokoliv se k nim v ten den obrátí zády, s výjimkou toho, kdo obrátí se k jinému boji nebo se vzdálí, aby se připojil k jinému oddílu, ten uvalí na sebe hněv Boží a útulkem jeho se stane peklo… Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil; nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Bůh, kdo vrhal, aby vyzkoušel věřící zkouškou dobrou. (súra 8 Pavouk, verš 15-17)

A nepokládej ty, kteří na stezce Boží byli zabiti, za mrtvé! Naopak, oni jsou živí a Pána svého odměnu užívají, a radují se z toho, co Bůh jim z přízně Své uštědřil… (súra 3 ´Imránova rodu, verš 169-170)

On je ten, jenž vyslal posla Svého se správným vedením a náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi nábožentsvími jinými. (súra 9 Pokání, verš 33)

A mohl bych uvést ještě další příklady, ale doufám, že už to stačí. Zabíjení, boj, válka, nesmiřitelnost, nenávist, získat moc, ponížit, a jako konečný cíl opanování světa… obsahuje korán takové věci, nebo ne? Pakli obsahuje: máme jim rozumět tak, jak jsou psány, nebo mají jiný, utajený význam? Jestli ano: jaký? Kde máme hledat doklady toho, že je islám náboženstvím míru, jak nelení zdůrazňovat jeho obhájci? Čím konkrétně může zdůvodnit dr. Mezian své tvrzení, že islám (pokud ví) nemá ve svém učení násilí? Buď jakživ neměl v ruce korán, a pak je tedy nejen špatný muslim, ale i dost opovážlivý diskutér, troufá-li si vynášet soudy ve věci, o níž má jen mlhavé ponětí. Nebo korán zná a na uvedených příkladech neshledává nic pohoršlivého; pak dává do ruky argument těm, kteří říkají, že nejsou žádní umírnění ani neumírnění muslimové, pouze jedni, kteří naplňují příkazy své násilné víry skutkem, a jiní, kteří jsou na to moc pohodlní.

Je to tak? Nu, jak to vypadá v tom dnešním světě, asiže ano. Jinak – když už se pouštíme do takových debat - bychom měli vědět, že výše uvedené ukázky nejsou částmi ucelené nauky, nýbrž nahodilými reakcemi na situace, v nichž se právě prorok Muhammad a jeho věrní nacházeli. Zejména doba Muhammadova pobytu v Madíně^[1] (r. 622 – 630) byla poznamenána neustálými boji, v nichž někdy vítězil, jindy utrpěl porážku, ještě jindy musel vzdorovat opozici ve vlastních řadách (to jsou ti pokrytci v súře Ženy); někdy byl sebejistý, jindy pochybující, někdy velkomyslný, jindy zlostný a zatrpklý. To vše se obráží v jeho často protichůdných, někdy záhadných až nesrozumitelných výrocích. Dost možná podstatnější než sám text jsou pro pochopení koránu závěrečné vysvětlivky (Hrbkův český překlad je v tom ohledu vynikající); teprve z nich porozumíme, z jakých okolností vzešel který verš svaté knihy. Jeden příklad za všechny: peripetie Muhammadova vztahu k madínským židům. Nejprve u nich hledá inspiraci a poučení, uctivě je spolu s křesťany zve vlastníky písma (tóry a evangelia). Pak s nimi začíná ztrácet trpělivost, to když ani po letech nechtějí upustit od svého dle Muhammadova názoru zaostalého židovství a přijmout dokonalý, veškerou pravdu světa i zásvětí zahrnující islám a jeho jako Proroka. Až nakonec ztrácí trpělivost definitivně: židovské kmeny Qainuqa a Nadir dává… ééé, odsunout, jejich majetek rozdělit mezi muslimy. Třetí kmen madínských židů, Quraiza, mu asi pil krev nejvíc a také to odnesl nejhůř: ženy a děti dal prodat do otroctví, muže veřejně postínat na tržišti.

Dost otřesné obracení na víru, že. Nicméně by nevybočovalo z norem tehdejšího a vlastně ještě nepříliš dávného času, pokud by tedy šlo o to odsunování. Jenže, jenže. „Zabij“ (jen v uvedených ukázkách obsaženo pětkrát) je zlé slovo. Ozářeno aureolou svaté knihy se vymklo specifickým podmínkám Muhammadovy doby i místa a stalo se příkazem, o němž spravedlivý muslim nepochybuje. Ledaže některý potlačí jeho šerednou příchuť a mluví o učení, které – pokud ví – neobsahuje násilí; jiní je berou doslova a zabíjejí s nadšením a ve velkém. Tuším teď, co mi bude namítnuto: že také bible a zejména Starý zákon je plný všelijakého mordování. Jde však o záznam historických dějů, ne příkaz svádějící popletené hlavičky k následování; a jestli i ve jménu Kristově bylo prolito mnoho škopíků krve, dělo se tak proti duchu jeho učení, nikoli v souzvuku s ním.

To především bych vytkl islámu: neuhlídal si svá slovíčka. Nenechal je bitvám u Badru a Uhudu – šajtán má vědět, oč se tam tenkrát řezali – ale vypustil je do celého světa a všeho následného času. A ona působí. Už rozvrátila, dost možná nenávratně, část zemí islámského Východu a další k týmž koncům směřují, už jimi inspirovány vydávají se do Sýrie a Iráku stovky evropských mladíčků a děvenek – kéž jim Alláh popřeje dlouhého věku a dosyta si užijí toho zmatku a bídy – aby zabíjeli a byli zabíjeni, jak praví súra Pokání. Západ, svého času vůdčí síla světa, se ocitá uprostřed civilizačního střetu s kulturou islámu, v němž je vinou své pošetilosti a sklonu leštit nepříjemné skutečnosti šmajchlovnými řečmi na ústupu; i není nijak vyloučeno, že až století přejde do druhé poloviny, bude se přinejmenším Evropa nalézat pod vládou půlměsíce. Je však neméně možné, že ještě dřív se jako přetopený kotel rozletí na sto kusů samotný islám ve své státně-politické formě, o něco pomaleji i ve formě duchovní. Neboť čas běží a nelze natrvalo myslet a jednat v normách století sedmého; a nelze vypouštět do povětří zlá slůvka, aby obletěvše Zemi se nevrátila jako bumerang. Jakž i vidíme.

Než ukončím tento článek, chtěl bych se vrátit k první řádce. Rád věřím, že je dr. Mezian hodný pán, jako už vůbec bývají muslimové hodní lidé, dokud jim nesáhneme na jejich víru nebo nezačneme obhajovat židy. Přesto: hádáme-li se o něco, není třeba pokud vědět, nýbrž vědět, dobrý muži. Korán je k mání za pár stovek a kromě nich to chce už jen porci vytrvalosti, ona je totiž svatá kniha čtení dost nezáživné, chaotické, postrádající místy hlavy i paty. Ale vyplatí se; kdo to vydrží, aspoň nebude v diskuzích o islámu mlít povrchnosti.

Hannover, 7. února 2015

^[1] Klasická arabština neobsahuje samohlásku e, stejně jako o.