28.3.2024 | Svátek má Soňa


SVĚT: Svoboda je nesobecká

10.9.2014

Nedávná smrt pěti českých vojáků padlých při plnění povinností v nasazení jednotek Severoatlantické aliance v Afghánistánu rozvířila debatu o smyslu naší bojové účasti v afghánské válce. Kromě očekávatelného negativního stanoviska komunistů, pro něž jsou liberálně demokratické státy a jejich zahraniční aktivity, zejména pak u nejsilnějšího z nich, tedy USA, prvořadým zlem, se proti ní, a to dost netaktně ihned po zveřejnění zprávy o této události, vyslovili i upřímně přesvědčení a přímočaří zastánci důsledného liberalismu. Lidé věřící ve svobodu a svobodné občanství jako rozhodující životní, společenský a politický princip. U příznivců svobody to není ojedinělý jev. Proto stojí za to se nad ním zamyslet.

Nejprve je namístě vyjasnit souvislost mezi svobodou, resp. z ní vzniklými demokratickými státy, příčinami vzniku afghánské války a důvodem naší aktivní účasti v ní. Klíčem k pochopení této souvislosti je důvod vzniku NATO, jeho smysl a příčina jeho územně výrazně rozšířeného aktivního záběru po 11. září 2001.

NATO vzniklo Severoatlantickou smlouvou ze 4. dubna 1949 jako záruka vzájemného vojenského zabezpečení většiny evropských demokracií, USA a Kanady před zjevným ohrožením demokratické civilizace komunistickým totalitarismem, vytvořeným a vedeným Sovětským svazem. Klíčovou zásadou NATO se stal článek 5 Severoatlantické smlouvy. V něm se „smluvní strany dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem.“ K jeho naplnění došlo po vražedném útoku na USA proti bezbranným občanům z 11. září 2001. Uskutečnil se pod ochranou a za podpory talibanské afghánské diktatury v Afghánistánu vytvořené a z Afghánistánu řízené islamistické teroristické organizace Al-Káida. Na základě aktivace článku 5 Severoatlantické smlouvy se Česká republika spolu se svými spojenci v NATO ocitla ve válce proti afghánským teroristům. Naši padlí vojáci jsou tedy válečnými hrdiny. Označovat je za žoldáky je vyloženě nemístné a zavrženíhodné.

Ustupovat z afghánského bojiště znamená opustit tamější křehkou a terorismem ohrožovanou demokracii, tím územně posílit islamistický terorismus a jeho další postup. Jeho cílem je zničení občanské svobody a demokracie v celosvětovém měřítku, tedy i v České republice. Nejen naši zastánci principů svobody by z uvedených důvodů měli válku s celosvětovým islamistickým terorismem podporovat, a ne ji krátkozrace a sobecky odmítat. Účast na ní je bytostně českým národním zájmem, protože tradičně českým národním zájmem je svět, kde jsou svoboda a demokracie v bezpečí. Izolovat se od války, kterou za něj se spojenci v NATO vedeme, znamená odmítnout spojenecké závazky člena NATO a v důsledku takového kroku rovněž ohrozit existenci svobody a demokracie v České republice.

Česká republika pochopitelně nemůže vojensky zasahovat všude, kde vládnou diktátorské, občanským svobodám nepřátelské režimy. Odpor proti nim by ale měla podle svých možností podporovat jinými, vhodně volenými prostředky. Pokud jde o spojenecké závazky vyplývající z členství v NATO, je účast na vojenských akcích její samozřejmou povinností.

Samotný vznik naší moderní svobodné a demokratické existence v r. 1918, její částečná obnova v r. 1945 a naprostá v r. 1989 byly důsledkem mocenské porážky států a režimů, jejichž konečným cílem bylo celosvětové vyhlazení svobodného demokratického života. Neznáme-li tyto své dějiny, nemůžeme vědět, co je skutečný český národní zájem a čím ve skutečnosti je svobodná a demokratická existence. Svoboda není sobecká libovůle.

Převzato z blogu autora s jeho svolením