Rozpolcený Kypr

Ano, takové to je: řecko-turecké nemilování. Porce veletuctu vzájemných důvodů, nastřádaných za mnohá století, ba i tisíciletí. Tam teď míříme, za zády necháváme Izrael a jeho četná trápení.

V Times Digest čtu komentář Israel's Iran Dilemma, autorem Roger Cohen.

"To určitě bude něco objektivního!" slyším hlas čtenáře se spíš mohamedánskými sympatiemi. Dle Cohena je Izrael status quo stát, na každou změnu se dívá s podezřením. Každá změna nebezpečím hrozící. Obama a Kerry jsou připraveni přivést iránskou islámskou republiku zpět do společenství národů, diplomacie vyžaduje kompromis, nikdo nemá tušení, jak to nakonec dopadne, tolik tento Kohn.

Týž zdroj ve svém nejčerstvějším vydání světu oznamuje zprávu od World Health Organization, že Izrael trýzní velmi vysoká pravděpodobnost rakoviny prsu. Významní vědci doporučují zahájení kampaně, aby se víc zjistilo o genetických mutacích, k nimž běžně dochází v židovských řadách. Židé evropského původu, tvořící polovinu izraelského obyvatelstva, mají daleko nejvyšší procento takových mutací. Proto se doporučují povinné testy pro všechny Aškenázy ženy ve věku nad 25 roků. Bude tohle větší prioritou než odstraňování pohřbených výbušnin na Golanských výšinách?

- - -

Cyprus, tam tedy jen necelý jeden den pobydeme, víc se kypřit nebudeme. Co o tom ostrově vlastně víme? Že je ten největší ve východní části Středomoří. Jeho velikost je nesporná: 9 251 km2, což v porovnání s Českou republikou s 78 864 čtverečními kilometry je zanedbatelný trpaslík. A oprávněně zmenšený se nám projevuje svým politickým, hospodářským, jazykovým, kulturním, prostě všemožným rozpolcením, k němuž došlo k roce 1974.

Začněme od začátku - neboli od antiky: kdysi majetek Říma, poté císařství byzantského. Křižáci se Kypru zmocnili v roce 1191, Ottoman Empire neboli Turci tam začali vládnout v roce 1571, po nich to v roce 1878 převzali Britové do správy a v roce 1914, v době první světové války, do vlastnictví. Po druhé světové válce, s dohasínáním britského kolonialismu - říše, nad níž slunce nikdy nezapadalo a po takovém vítězství v roce 1945 přestalo téměř vycházet - Kypr získal nezávislost v roce 1960, v němž za presidentování Antonína Novotného se ČSR obohatilo písmenem S jako důkazu o dosažení kýžené mety socialismu. Onomu vyhlášení nezávislosti se bránila turecká menšina ostrovanů. Vzdor takovému úsilí vznikla KYPRIAKI DIMOKRATIA řecky a KIBRIS CUMHURIYETI turecky, snad jsem akurátně odslabikoval.

Celkový počet obyvatelstva podle oficiálního odhadu 2013: 1,1 milionu, z toho Řeků 77 % a Turků 18 %.

Je to rozdělení hodně nerovnoměrné: řečtina je mateřštinou pro téměř čtyři pětiny obyvatelstva považujícího se za křesťany ve své východní ortodoxní variantě, a zbývající necelá pětina je turecká a muslimská.

Konflikt Severu proti Jihu nepostihl jen Ameriku. Ostrov je tradičně rurální a zemědělství se věnuje daleko větší procento turecké komunity. Dochází k pokračujícímu posunu, přesunu tempa rozvoje, z tureckého severu na řecký jih. Hospodářský rozvoj je viditelný nejen v zemědělství a turismu, ale i energickým rozvojem loděnic, zahraničního obchodu, značnou měrou ve finančním sektoru, vytváří se "a major offshore banking center", též zrod příležitostí k peněžním machinacím, útulku a praní špinavých peněz, k šejdířským iniciativám, všelijakým lumpárnám.

- - -

Začátkem šedesátých let začal růst počet násilných řecko-tureckých incidentů. a na řecké straně bažení po enosis - sloučení s mateřskou zemí. Této preferenci se s podporou turecké vĺády též ostře bránila turecká ostrovní menšina. Její představitelé se přestali podílet na společném vládnutí tuze již rozkmotřeného národa. Došlo k vytvoření tzv. Turkish Cypriot Provisional Administration. Na Kypr dorazily "modré přilby" - U.N. Peace Keeping Force, vznikly ochranné enklávy, druh iniciativ, v nichž se pramálo vyznám. Byla to dekáda obtížné disharmonie a ošklivých násilných aktů: řecké posazování unitární formy státu, v konfliktu s nemenší tureckou prioritou federálního modelu. S tímto dosavadním vyřešením:

V červenci 1974 zásah řecké armády a vojenský převrat.

V únoru 1975 vyhlášení separátního státu Turkish Republic of Northern Cyprus.

Nynější situace: Kypr jako legitimní subjekt je uznán všemi členy OSN, s jednou výjimkou. Tou je Turecko, uznávajicí onu severní separátní odnož, kterou nikdo jiný neuznává. V kurzu výuky mezinárodního práva jsem uváděl jeden existující precedent z třicátých let, v souvislosti se španělskou občanskou válkou. Tehdejší španělská republika krátkého trvání vydávala občanské průkazy, cestovní pasy, k pramalému užitku jeho držitelů. Jejich právoplatnost uznávaly ve světě pouze dva státy - Jugoslávie a Mexiko. Pouze mezi těmito dvěma byly k legitimnímu použití.

Hlavńím městem Kypru obou vlád - uznané i neuznané - je Nikosie (s dvojím oficiálním označením Nicosia a Lefkosia), jíž probíhá dělící greenline - zelená hranice, na niž jsem ale neměl možnost se podívat a podat zprávu, jak je bytelná, zda v podobě někdejší berlínské zdi či jen něco spíš pouze teoretického. Kloudnou odpověď nenacházím ani na podrobných mapách, které například zřetelně a jinobarevně označují dvě ostrovní oblasti jako "Sovereign Base Area (U.K.)".

- - -

Dorazili jsme do přístavu s rovněž dvěma jmény - Limassol a Lemesos. Pyšní se hradem, v němž se v roce 1191 údajně ženil heroický Richard the Lionheart s Berengariou z Navarry, a v místní pevnosti vězeňské kobky sloužily svému původnímu převýchovnému účelu až do roku 1950. Druhou pamětihodností je deset kilometrů dlouhý pobřežní park. Tam jsem dlouze poseděl s českým našincem, s nímž jsem se před lety, ještě za apartheidu, seznámil v Jižní Africe.

Tentokrát mě s manželkou v přístavu vyzvedl, své rodině představil a odvezl k mohutnému popovidání. To uvedu informací, že Kypr, vzdor své pošramocené pověsti získané praním špinavých peněz a podobným šejdířstvím, činil dobré skutky poskytováním příležitosti k uniknutí z totalitní klece. Však leckdo z naší domoviny touto cestou unikl z normalizace. (Mezi nimi například byl Jan Tříska. S ním mě seznámil Josef Škvorecký, jednu neděli z Toronta přijeli s rodinným doprovodem na blízký venkov, sídlo zoologa či zooložníka Evžena Balona, a zatímco dětičky skotačily a do bazénu skákaly, já ze slavného herce Národního divadla mámil důvody jeho existenčně riskantního rozhodnutí.a dozvěděl se toto: v době Anticharty se snažil vyhnout potupnému podpisu, tím i zhanobení svého přítele Václava Havla. Přátelští lékaři mu vypomohli, vymysleli záminku k jeho náhlé hospitalizaci, ale i tam k lůžku za nim přišli estébáci domáhat se, aby podepsal. To že byla ta poslední kapka k životnímu rozhodnutí, aby on a jeho rodina nemuseli žít v tak hanebně si počínajícím státě.)

Kyperským rezidentem jsem představen jeho manželce Libuši, kdysi překladatelce literatury, a jejich třem dětem. Ty mi imponovaly vlastností, kterou jsem v rodinách do ciziny přesazených dřív snad nepostřehl: nejstarší Miriam, narozená v posledním roce minulého tisíciletí, syn Josef, narozený v prvním roce tisíciletí tohoto, a nejmladší Sofie, která v českém prostředí nikdy nežila. Rodina multilingvální, děti školou povinné jsou vyučovány v jazyce řeckém a anglickém, dcera Miriam navíc ovládá franštinu, a všichni tři sourozenci spolu mluví zejména česky. Ta je jim nejbližší, nejpřirozenější.

Rodiče jsou rození Pražáci. Po internacionální obrněné pomoci v srpnu 1968 tatínek přeplaval do Rakouska, odkud zamířil do Jižní Afriky, kde pobyl čtvrt století. Po sametovém kotrmelci se vrátil do rodného prostředí, jemuž již odvykl. Nadále se ale zajímá o tamější dění, podrobně jsme komentovali bizární výsledek posledních voleb, v nichž sociálně demokratická strana utrpěla vítězství a strana pana prezidenta dopadla hůř než strana pirátská. Následovalo jeho putování do Izraele, tři měsíce zkušenosti v kibucu a nyní tedy tento ostrov. Rovněž to je jazykový multitalent, ocenil jsem jeho informaci, že v řečtině, aspoň té kyperské, se ANO řekne NE NE NE, což aby byl notný handicap, zejména v úsilí o dosažení kýžených intimit.

Seznamujeme se s oním Limassolem - Lemesosem, zakoupili nepotřebnosti v sympatickém obchůdku s ruským personálem, v pouliční restauraci pojedli a popudily obsluhující řeckou panímámu. Má manželka ji totiž požádala o tureckou kávu a dostalo se jí odpovědi, že něco takového oni nevedou.

Našinec, mnou zde jménem nepředstavený, mě poučil o tamějším stavu věcí. Prstem zamířil na mouchu, která na můj rukáv právě usedla, a správně řecky zareagoval obviněním, že Turci to zavinili. Toť esence ostrovního problému.

Takto málo a vlastně i hodně jsem se poučil. Dobrý důvod tam zas někdy zavítat.

BUDE POKRAČOVÁNO

**************************************
Škvorečtí - 40 let zážitků a korespondence
Nejnovější kniha Oty Ulče je věnována jeho nejbližšímu americkému příteli Josefu Škvoreckému. Ač jeden žil v Torontu a druhý v Binghamtonu a v polovině cesty mezi nimi byly Niagarské vodopády, stýkali se pravidelně čtyřicet let, vydávali české knihy a exilové časopisy, jejich rodiny se navštěvovaly. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Kniha je důkladný pramen o Škvoreckých, vychází z autorových živých vzpomínek a korespondence.
Vydalo nakladatelství Šulc & Švarc, k dostání zde.

Neoficiální stránky Oty Ulče