Držet obraz Rusů a bolševiků v jednom rámu je naprostý nesmysl

Kdo by kdysi tušil, zvláště pak před třiadvaceti a více lety, že se jednou dočká takových scén: vodácká hospoda na horní Vltavě hlasitě oslavující olympijské vítězství Rusa nad Američanem. Pražští gymnazisté předhánějící se ve vybrnkávání melodie ruské (my s mrazením pamatujeme sovětské) hymny. Koho by zároveň kdysi napadlo, že čeští hokejisté budou chodit do Ruska vydělávat velké peníze, a ten nejlepší z nich dokonce přestoupí na pravoslavnou víru. Kdo by si dokázal představit, že v Moskvě vznikne byznys centrum, nota bene v hnízdě dvě stě padesát metrů vysokých mrakodrapů, a po ulicích toho prokletého města budou jezdit vlasatí motorkáři oblečení do kožených bund a budou ke všemu mluvit rusky? A přece se tohle všechno dávno děje, i když se o tom téměř nepíše. Změna větru.

Někdejší sovětský disident Vladimir Bukovskij v sobotních Lidových novinách (Feministky nemusím, ale tyhle jsou jak my, LN 25. 8.) tvrdí, že dokonce ani v Gruzii při své nedávné návštěvě nezaznamenal protiruské nálady. Rozhovor pak ukončil zobecňujícím postřehem: "Kam se na světě podíváte, zjistíte, že Rusku se nedostává nenávisti, kterou by si kolikrát zasloužilo." A hned dodává: "Pro mě je to záhada. Uměl by mi to někdo objasnit?"

Nejsem si jist, že zrovna tak pronikavý mozek jako Bukovskij nemá odpověď. Nejspíš by souhlasil, že Rusové jako národ nikdy nebyli - a ani nyní nejsou - sympatičtější než Američané. Dovede si někdo představit mužika na koni? Ta drzost: jezdil by si, kam ho napadne! Pokud se tedy podle Bukovského na Američany mezi lidmi ve světě nadává a na Rusy nikoli, v čem to může být?

Kramáři versus pijani

Pro nás v Česku jsou nejspíš relevantní dvě věci: styl americké zahraniční politiky a naše dětinské uvažování o Rusku. Americký stát primárně působí jako beranidlo ekonomických zájmů. Ty nevyrůstají z nějaké deklarované strategie, ale z toho, že Američané jsou velmi praktický národ a přání jejich podnikatelů vytvářejí mohutný tlak směřující ke konkrétním a předvídatelným řešením. Američanům je primárně jedno, jaký režim v dané zemi vládne, zajímá je, kolik jeho podpora Americe přinese peněz a je-li to výhodné pro její podnikatele. Rusko dělá zahraniční politiku jinak. Má tendenci vyvážet svůj režim, systém a často sleduje politické zájmy bez ohledu na zájmy ekonomické. Tak uvažovali dokonce i ruští spisovatelé - třeba Tolstoj a Solženicyn. Tedy imperiálně a zároveň "bratrsky". Rus nikdy nepochopí, že musel za druhé světové války za americké zbraně zaplatit, nebo se zadlužit. Když hovoříte hodiny i s přesvědčeným ruským demokratem, nakonec se vás u sklenky zeptá: "A nebylo vám s námi lépe?" Madeleine Albrightová a Wesley Clark si takové otázky nekladou. Kdysi humanitárně bombardovali a teď na stejných místech - za zadkem s americkou armádou - podnikají a vydělávají velké peníze.

Je historicky prokázáno, že americký systém je lepší a úspěšnější jak pro Ameriku, tak pro svět. Kdo jedná pragmaticky, dohodne se. Ale většina lidí, o kterých Bukovskij mluví, to asi vidí jinak: žádné kupčení, ale obilí. Dostat něco zadarmo, to je zajímavé a to je přitažlivé. Obchod? Fuj, špína a zlodějna. Vodka, družba, pojďme se dohodnout bez peněz. Kdo by Rusy nemiloval? Ale americké "kramáře", kteří se poperou mezi sebou, aby nám dodali i provaz, na kterém je pak pověsíme (Lenin)?

I Rusko je svět lidí

Dalším důvodem, proč se Vladimir Bukovskij musí ptát, proč Rusům stoupá "rating", je katastrofální novinářské psaní. Už je to téměř na diagnózu. Nikdo se v Česku nezasloužil o novou generaci rusofilů tolik jako Česká televize, jejíž zprávy a reportáže o Rusku si v ničem - ani v metodice - nezadají s výrobou antiamerické propagandy nejhorší normalizace. Petra Procházková zase píše o Putinovi hůř než Pavel Auersperg o Reaganovi.

Držet obraz Rusů a bolševiků v jednom rámu je přitom naprostý nonsens. Je to neproduktivní, ubohé myšlení, a jestli například u dostavby Temelína povede k vykopnutí ruského zájemce ještě před tím, než začne skutečná soutěž, jsem si jist, že Francouzi i Američani svou nabídku české vládě výrazně zvednou a my za tenhle nesmyslný pohled na Rusko, za to úplně zbytečné zúžení soutěže zaplatíme desítky miliard navíc. To se nedá už konečně uvažovat a psáto Rusku věcně a normálně? To i tráva je v Rusku otrávená? A voda teče do kopce?

Už od Havlíčka - to znamená přes 170 let - víme, co je Rusko zač. Dokud zůstane na Rudém náměstí vycpanina V. I. Lenina, není na tom co měnit. Ale je to svět lidí, jako každý jiný svět. Dávno ne komunistická žumpa.

LN, 29.8..2012

Autor je prokurista, Value Added, a. s.