Bez ohledu na současnou ukrajinskou krizi se lze nad dnešní ruskou politikou zamyslet v poněkud širším kontextu. Navzdory tomu, že se v dnešní mezinárodní situaci snaží Čína hrát "neutrální" roli, už se objevila zpráva o tom, že se Čína "zapojí do vybudování mostu mezi Ruskem a poloostrovem Krym". Čína tak chce evidentně profitovat na sankční politice vůči Rusku a ukazuje svou přívětivou tvář armádnímu velení Ruska.

Nicméně ze střednědobého i dlouhodobého hlediska bude Rusko pod tlakem Číny. Již dnes je čínská armáda nejpočetnější armádou světa a během příštích dvaceti let bude představovat největší světovou vojenskou mocnost plně konkurenceschopnou vojenským silám USA. Rusko sice vydává na zbrojení vysoké částky, ale má proti Číně nevýhodu omezenějších lidských zdrojů.

Čína si zatím všechny suroviny zajišťuje dovozem z celého světa. Přitom jí "za humny" leží obrovské přírodní bohatství Sibiře a Dálného východu, dosud ovládané Kremlem. Rusko by sice chtělo možné omezení dodávek plynu do Evropy přesměrovat do Číny, je otázkou, zda bude Čína ochotna platit tolik jako Evropa. Řekl bych, že ne a že dodávky Číně nebudou zdaleka tak výhodné jako do Evropy.

V perspektivě následujících dvaceti let proto kromě hospodářského vlivu Číny poroste nejvýznamněji její vojenský vliv a ten bude pomáhat Číně získávat světové zdroje surovin a materiálů za nejvýhodnějších podmínek. Čína na sebe logicky naváže nejbližší ekonomiky v jihovýchodní Asii (Vietnam), ještě více se upozadí role Japonska. Pokud bude pokračovat růst deficitu USA tím tempem jako doposud a kapitál se bude dále hromadit v Číně, budou USA ještě více závislé na čínské politice. Význam USA v následujících dvaceti letech proto bude zvolna klesat.

Za dvacet let bude v Číně žít asi 1,5 miliardy lidí, v Rusku se žádná populační exploze nečeká a současný stav počtu obyvatel řádově 150 milionů tak bude zachován. Čína tak bude disponovat desetinásobkem obyvatel, které žije na jedné třetině území, jaké dnes ovládá Rusko. Napětí mezi Kremlem a Pekingem bude tedy pomalu narůstat s rostoucí mocí čínské armády.

Navíc je nutné počítat s tím, že jak ruský, tak čínský režim autokratického způsobu vládnutí, který znásobuje možnosti vládnoucí skupiny (v Rusku na nacionální bázi, v Číně na bázi komunistické strany s jednoznačně nacionálně orientovanou politikou), má společné rysy a usiluje o světovou dominanci. Spojeným státům se proto bude stále složitěji dařit ovládat směr světové politiky, když už dnes mají USA velké problémy se zajišťováním svého světového postavení nejsilnější velmoci světa.

USA potřebují mít silnou Evropu schopnou aktivní spolupráce v rámci NATO. Evropa však spíše slábne, než posiluje. Prosadit vyšší výdaje na armádu bylo v Evropě zatím velmi složité. Možná, že ukrajinské události umožní, aby se v Evropě prosadily politické strany, které si obranu Evropy jako společného západního prostoru s USA dají jako svůj hlavní cíl. Politika Ruska však bude mít v následujících letech vůči Evropě destrukční roli, co se jednotného postupu Evropy týče. Rusko zvýší tlak na Evropu politikou "rozděluj a panuj".

Navíc, pokud do dvaceti let skutečně dojde na soupeření Ruska s Čínou, bude zbytek světa postaven před otázku, na čí stranu se postavit. Na čí stranu se přikloní Indie, kam se pohne Latinská Amerika a kdo bude ovládat arabský svět? A rozhodnout se bude muset logicky i Západ, tj. euroatlantická civilizace. V době, o které píšu, převezme vládní zodpovědnost generace dnešních třicátníků. A ten čas uteče "jako voda". Budeme na něj připraveni? Budeme na něj dobře připraveni?

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz