Ne všichni muslimové jsou teroristé, ale téměř všichni teroristé jsou muslimové.

Toť realita k nepředhlédnutí a kdo nepřehlédne, automaticky se dopouští hříchu či spíš zločinu islamobofie.

Oněm útočníkům, usilujícím o zničení západní civilizace, se povedl náramný manévr protiútokem tzv. SENSITIVITY: prohlásit se za tvora mimořádně citlivého, emocionálně snadno zranitelného, žijícího v úzkostech z jakkoliv pofidérního ohrožení - náramný to trumf k nepřebití. Prosazovat nárok na privilegium nedokazatelného a rovněž i nevyvratitelného tvrzení, že já jsem náchylnější, zranitelnější, víc ohrožený než kdokoliv jiný.

Mohamedáni zdůrazňují své pocity ohrožení. Nebo aspoň pocity ublížení, způsobeného nedostatkem projevované úcty - být disrespectful. Nečeho takového bych se dopustil vstupem do mešity, aniž si zul boty. Ale co když mešitu minu, poněvadž mě nic ke vstupu nenutká, poněvadž jsem nevěřící pes? Dopouštím se provinění nedostatkem respektu, za což by mi mohla či dokonce měla být uříznuta má hanebná hlava?

Můj text s názvem Výtečná výhoda být senzitivní vyšel už před víc než pěti lety (NP, 21.9.2006) a od té doby se stav věcí určitě nezlepšil. Michelle Malkin, kurážná publicistka filipínského plůvodu, si troufá charakterizovat islám jako náboženství ustavičného ohrožení, pořádného vzteku. (V Kašmíru vypuklo násilné komunální pozdvižení kvůli pouličnímu prodejci spodního prádla, jehož logo ultrasenzitivním věřícím připomínalo jakousi mešitu. Ve skutečnosti to ale byla spíš podoba tuze křesťanské katedrály svatého Pavla v Londýně.)

Víc než divadélka o maximální citlivosti, urážlivosti následovníků Alláha , ještě bizárnější je reakce nás, nevěřících psů: jakoby paternalistická blahosklonnost, spíš však kamuflující zbabělost, úsilí vyhnout se nepříjemnému konfliktu. Tak jsme vmanipulováni do automatického uplatňování onoho dvojího metru a přijetí normy maximálně urážlivého tvora, který se vydává za oběť spiknutí, že sebemalichernější záminku využije k explozivní nenávisti.

Agresivní sebevědomí početně mohutnící menšiny v kontrastu s pateticky ochablou ochotou většiny se vůbec ozvat. Dopad dědictví Chamberlainova druhu uvažování je už ke spatření v obrovských obludných dimenzích. Nejen usmiřovačky, jednostranné ústupky, racionalizace, směšně nerealistické presumpce neškodných úmyslů parazitujících vetřelců, kteří se netají svou dychtivostí naivnímu dekadentnímu Západu podříznout krk. Demokracii využít, zneužít, její pohřbívání uspíšit. Notný posun hodnot, normalizace absurdna. Bizární interpretace, na něž svět původně reagoval s rozhořčením, se již stávají přijatelnou realitou. Muslim Council of Britain (MCB), již předložil podrobný seznam vymáhaných změn ve školství, včetně požadavku, aby v průběhu svatého měsíce ramadanu všechna mládež bez ohledu na svou náboženskou orientaci kolektivně oslavovala. Již se podařilo ve Skotsku prosadit příkaz zaměstnancům nemocnic, aby během ramadanu nejedli a nepili v přítomnosti postících se muslimů - pacientů či ošetřujícího personálu. V kteroukoliv roční dobu ve školních jídelnách servírovat potravu podle muslimských halal předpisů, žactvu dovoleno při jídle používat pouze pravou ruku. Vyžadována povinnost, aby učitelský sbor se ideologicky přeškoloval - tzv. awareness training (jehož neislámskou verzi jsem na naší univerzitě z iniciativy militantních feministek již absolvoval).

Liberální media poskytují značně prostoru imámům, fanatickým duchovním, se spoustou potomků, rodinných příslušníků, žijících, tyjících z finančních podpor státu, který ve jménu demokratické sebevražedné tolerance je na svém území trpí, místo aby je bez velkých cirátů vykopl, k odklopýtání jejich původním směrem.

Demokratické státy ovšem respektují demokratická práva svých tuze nedemokratických nepřátel. Jsme svědky dobrovolného si nasazování chomoutu, navlékání svěrací kazajky, s předstíráním, že nic takového se přece neděje..Morbus chamberlaini již v pokročilém stádiu - další dosažený pokrok směrem k sebedestrukci, zposlušnění dosavadní většiny původního obyvatelstva, jež se stává sebecenzorem, vlastním drábem. Civilizace, natolik politicky korektně již ochablá, že se nedovede a třeba už vůbec nechce bránit, bude kapitulovat, smíří se s potupným, leč zaslouženým ponížením do kategorie méněcenných pozemšťanů.

- - -

V Kuvajtu zákonodárci požádali prominentního islámského hodnostáře (Grand Mufti Abdulaziz ibn Abdullah Al al-Sheikh) Saúdské Arábie o doporučení, co si počít se zbývajícími náboženskými příznivci jiné než islámské víry. Jeho odpověď: "Prorok nám poručil, že dvě náboženství na Arabském poloostrově nemohou koexistovat. Tudíž je nutno všechny kostely zničit."

Autor David Aikman v textu "The Worldwide Attack on Christians" (Commentary, únor 2012) o údělu křesťanů v rozličných částech světa poskytuje neveselé informace. V Egyptě, v říjnu 2011 útok muslimského davu na koptické křesťany, spálení jejich kostela, aniž by policie či armáda zasáhly. Počet zabitých: pouhých dvacet pět.

Studie Pew Forum vydalo zprávu v roce 2011 odhadující počet a průběh náboženských útoků proti křesťanům v celkem 131 ze 193 států - s celkovým počtem 70 procent světové populace. The World Evangelical Alliance odhaduje, že 200 milionů křesťanů je vystaveno perzekuci v kteroukoliv dobu. V tomtéž roce, na regionální konferenci (Organizationm for Security and Co-operation in Europe - OSCE) byl vysloven odhad, že obrovské množství - 105 000 křesťanů ročně - ztratí život kvůli své víře, což by znamenalo jeden takový život zmařen každou pátou minutu.

Reakce křesťanských organizací je ultraopatrná, v děsu z obvinění z islamofobie.

Což platilo i v případě, když v Iráku banda muslimů uřizla hlavu korejskému křesťanovi (Kim Sun-il). Kostely a obydlí vypáleny v indickém státě Orissa. Muslimové přepadli a zlikvidovali celou vesnici v Etiopii. K nejvíc násilí dochází v padesáti převážně muslimských zemích. Otřesné podobnosti zveřejnila vyšetřující zpráva (květen 2011) ve Washingtonu (Congressional Coimmisssion on International Religious Freedom).

Na takové informace. velesenzitivní muslimové reagují hodně nelibě: televize v saúdském království neutuchá s výzvami zabíjet židy a křesťany, k dosažení vítězství převzetím moci v USA, tomto svém americkém spojenci, islámskými silami.

- - -

Nigérie, s víc než 150 miliony obyvatel , je nejpočetnější stát na africkém kontinentě. Vládnutí je tam ovšem nevalné, "intensely corrupt" v hodnocení Transparency International v roce 2011 (143. pořadí na řebříčku 183 států).

V roce 2002 muslimové ubodali, umlátili, upálili 200 lidí, takto vyjádřit svůj protest proti uspořádání soutěže Miss World, údajné to urážky Alláha.

Nikdy jsem tam nebyl a ti z kolegů, kteří tam byli, mi vesměs oprávněně záviděli. Pozorně jsem si přečetl text Paula Marshalla (Hudson Institute 's Center for Religious Freedom) "Deadly Diversity: Nigeria's Islamist War on Christianity" (The Weekly Standard, 13.3.2012). Federace celkem 36 států, stovky různých etnických skupenství, severní část země převážně islámská, jih křesťanský. K nepokojím dochází zejména na severu, tisíce lidí v posledních měsících tam zabito - a naprostá většina obětí jsou křesťané, samozřejmě. Ve státě Zamfara guvernér Ahmed Sani již v roce 1999 zavedl drakonickou verzi zákonů šária a od té doby se celkem 11 států takto přizpůsobilo.

Došlo k likvidaci několika set kostelů, ztráty na životech jsou nejvyšší od doby občanské války v Biafře v letech šedesátých. Přeživší křesťané podléhají extra zdanění, jež musí platit islámským kazatelům.

Dochází ke zrodu ultramilitantních útvarů jako například Association Advancing the Prophet's Teaching and Jihad , známa jako Boko Haram, což překladu znamená "Západní civilizace a vzdělání je zakázáno". Zavedli výuku sestávající z memorování Koránu v řeči , kterou nejsou schopni číst či jí rozumět. Čimž je o onu mladou, negramotnou, ekonomicky neužitečnou a tudíž důkladně frustrovanou a radikalizovanou generaci postaráno. Takže dochází k útokům na školy, kostely, úřady, policejní stanice, věznice a též (v srpnu 2011) na OSN velitelství v hlavním městě Abuja.

Boko Haram získali oprávněnou pověst horlivých zabijáků. Křesťané, žijící na severu země, dostali ultimatum: do tří dnů odejít nebo zemřít.

Vůdce Boko Haram prohlásil: "Každý ví, že demokracie a ústava jsou pouhé pohanství. .My se snažíme vás donutit, abyste přijali islám, poněvadž takovou jsme od Boha dostali instrukci."

- - -

Vracím se k původnímu, fascinaci nepostrádajícímu bodu - šarádě oné sensitivity a ochotě dosud nemohamedánské většiny takovou nehoráznost akceptovat, a tudíž měřit různým metrem. Mordýř fanatik hlavu uřezává a na případný kritický nesouhlas s takovým počínáním jeho citlivá, zranitelná, trpící duše reaguje rozhořčeným protestem proti islamofobii.

OSN, jejíž lidé zásluhou takových tvorů ztrácejí život, má ale na projednávání závažnější agendu. Organizaton of Islamic Cooperation (OIC), sdružující 57 států, vehementně prosazuje univerzálně závazné opatření proti islamofobii, zavedení zákonů proti blasphemy ("rouhání"), zločinu to spáchatelného nevhodným názorem na otázku, nemající nic společného s náboženským přesvědčením.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče