Merkelová s Macronem se drží za ruce s Putinem a Erdoganem

Ze schůzky čtyř států o budoucnosti Sýrie vzešla výzva, aby se předešlo bojům o severosyrský Idlíb. Formálně jde o jednání čtyř států o státu pátém, kterému bude výsledek jednání oznámen.

Státníci v závěrečném komuniké uvedli, že řešením syrského konfliktu musí být celistvý stát, na jehož obnově se budou pod záštitou OSN podílet všechny syrské strany. Obnova země bude podle nich plně v rukou Syřanů, přičemž syrský režim musí umožnit návrat uprchlíků, kteří budou chtít přijít zpět do své země. Téma běženců je zvláště citlivé pro evropské země, kterým se pomocí dohody s Tureckem podařilo omezit příliv přistěhovalců mířících do Evropy ze Sýrie.

„Z našeho pohledu musí být zaručeno, že nedojde k žádnému pronásledování či zatýkání, že budou splněny určité základní humanitární podmínky,“ prohlásila po jednání německá kancléřka Angela Merkelová. Předběžné podmínky návratu běženců by podle ní měly být koordinovány v rámci OSN. Francouzský prezident Emmanuel Macron zdůraznil, že návrat uprchlíků musí být dosažen prostřednictvím politického procesu.

Když se jedná o státu bez jeho faktické přítomnosti, vždycky to zavání něčím podezřelým. Paralela s Mnichovskou dohodou o Československu se přímo nabízí. Na rozdíl od ní však v Turecku zastupovalo faktické zájmy syrského režimu Rusko. Jak vyplývá ze zpráv, o budoucnosti syrského režimu Bašára Asada se nejednalo. Nicméně požadavky na to, aby syrský režim umožnil návrat uprchlíků a navrátilce netrestal, se Asadova režimu přeci jen týkají. Rovněž tak další zpráva, že právě Turecko bude dohlížet či dokonce vytvářet demilitarizovanou zónu kolem Idlíbu, je dalším důkazem toho, že Sýrie je vazalský stát, který bez ruské podpory a souhlasu není schopen jakékoliv existence.

Přesto mne na záběrech ze schůzky čtyř států zaujala taková „drobnost“. Státníci, kteří se jí zúčastnili a kteří po sobě jinak plivou jenom špínu, jsou na jedné fotografii zachyceni, jak se drží za ruce.

Nedávno se část českých politiků tvrdě opřela do údajného „lokajství“ a „podlézavosti“, kterého se měl dopustit předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček svou cestou do Ruska. Kritika se týkala i toho, že Vondráček jednal s lidmi na sankčním seznamu EU (což jsou většinou politici „druhé ligy“). Naopak ruský prezident i premiér na tomto seznamu nejsou, a přesto musí být každému jasné, že právě oni zosnovali okupaci a následnou anexi Krymu.

Hraje se tu tedy velmi obludná hra. Vondráčkovi se vytýká „podlézavost“, zatímco lídři dvou největších zemí EU, Francie a Německa, si s Vladimirem Putinem a Recepem Erdoganem podávají ruce v gestu „držíme pospolu“. Nečekám, že by některý z českých politiků na tuto demonstraci „dobré vůle“ jakkoliv reagoval. Možná uslyšíme zase něco o „naději pro Sýrii“. Jenom bych si dovolil upozornit, že Angela Merkelová a bývalý francouzský prezident Francois Hollande podepsali s Putinem takzvané Minské dohody o řešení situace na východní Ukrajině. Už dávno měla podle těchto dohod získat Ukrajina kontrolu na celými rusko-ukrajinskými hranicemi. A jak víme, několik set kilometrů je stále pod kontrolou Ruska a separatistů. Na skutečný pokrok v řešení otázky Sýrie bych nevsadil ani korunu i po této schůzce.

Pro ilustraci obrázek z jednání v Minsku 2015. Tady stáli politici dál od sebe a za ruce se nedrželi. Pat na východě Ukrajiny už trvá přes tři roky.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz