V jednom dřívějším miniseriálu jsem po výčtu záviděníhodných triumfů Číny (“Bude nejvýznamnější, dominující událostí tohoto století,“ takto předvídal americký velvyslanec po odchodu z funkce) vyjmenoval rovněž nemalé svízele - dvě ekonomiky, dva radikálně odlišné způsoby života, neblahý ekologický dopad ekonomických priorit nade vše, hospodářským úspěchem tento nejlidnatější stát světa se doslova dusí, jen třetina měst má k dispozici dýchatelný vzduch, který odpovídá mezinárodní normě. (Tou je 40 mikrogramů. V Pekingu jich je 141 a ve Wuhanu ještě víc.) Podle odhadu Světové zdravotnické organizace WHO je čínská voda natolik závadná, že způsobuje předčasnou smrt statisíců. Oficiálně se uznává existence 56 etnických menšin. Nejen v Tibetu a sousedním Sin-ťiangu dochází k nepokojům, přerůstajícím v násilné střety s vládní mocí. Historie již dostatečně poučila, že mezi četnými možnými katastrofami - od sucha, povodní, tajfunů, zemětřesení až po mraky všežravých sarančat - nejzhoubnější je luan - „chaos“ v podobě demonstrací, stávek, protestů, konfliktů, z nichž ten největší vypukl v Hongkongu.

Toho se v devatenáctém století Britové zmocnili nikterak gentlemanským způsobem. Doba opiových válek, které se nevedly proto, že by Asie omamné jedy chtěla a osvícená Evropa jí v tom bránila, nýbrž spíš proto, že Čína se snažila vyšachovat z opiového handlířství britskou konkurenci. Utkání však prohrála a v roce 1841 ztratila i malý ostrov s velmi důležitým přístavem - Hongkong, v překladu „Fragrant Harbour“, čili „Libovonný přístav“. O jméno se zasloužila vůně santálového dřeva při výrobě džunek.

- - -

Poprvé jsem se tam dostal přesně v době trvání památného čtvrtého sjezdu československých spisovatelů, když se začalo pošetile usilovat o socialismus s lidskou tváří, zatímco Mao Ce-tung již řádil se svou velkou kulturní proletářskou revolucí. Na hlavním ostrově jménem Victoria, s vysokánským kopcem, budeme přistávat. Pilot oznámil, že před námi je jedno z nejscéničtějších globálních panoramat. Avšak nedodal, že tato příležitost je rovněž pokládána za náramný hazard aviatiky. Letiště Kai Tak s přistávací plochou ve tvaru nudle v zálivu, kolem vysoké kopce, s velmi značným provozem ve zrádném povětří. Letadla občas nudli minou, načež uvíznou a rozlomí se v zálivu, naštěstí nepříliš hlubokém.

Nudli jsme neminuli, do hotelu nedramaticky dorazili. Tam nás přivítal výbuch Maovy bomby na protější straně ulice. Týž den jsme se v místních novinách dočetli o prostořekém žurnalistovi, který se s despektem vyjádřil o kulatém kormidelníkovi. Postihla ho odplata s revoluční tváří. Popuzení maoisté zastavili volkswagen, provinilcem řízený, benzinem polili a zapálili.

Tehdejší tamější politické klima: Desátého října pochodovali s prápory nacionalisté. Prvního října totéž činili komunisté. Když se uprchlíkovi podařilo uplavat žralokům, nepodlehnout zrádným proudům, koloniální úřady ho téměř automaticky vrátily do vlasti. Bank of China byla centrem, z něhož dirigovat uskutečňování marx-leninské nirvány. Portréty věrozvěstů byly k spatření i v rudých hokynářstvích. Takové maloobchodní služby zavedly praxi nevracet drobné, i kdyby zákazník platil milionovou bankovkou. Pouze dostal potvrzení, že sumu dobrovolně věnoval na revoluční fond. Nedoporučovalo se fotografovat, ba ani příliš okounět. Někteří turisté takové setkání totiž nepřežili..

Zemina, smetí, všemožný šmejd se sype do zálivu a takto se rozšiřuje pozemek v ceně zlata. Kopcům se osekávají temena, ukusují svahy a zahazují do vody za stejným účelem. Tehdejší čekatele na dekret československého socialistického bytu by byla překvapila zpráva, že v Hongkongu kladné vyřízení žádosti v průměru trvalo pouze tři až šest měsíců.

Domy mají ploché střechy a nabyl jsem dojem, že každá fungovala jako škola pod širým nebem. Málokdy tu prší a a nikdy příliš nemrzne. Takto se odstranil nedostatek škol, rovněž s nevýhodou pro záškoláky ulejváky. Nelze se snadno vyhýbat výuce, jestliže se tak činí doma na vlastní střeše.

Hongkong rovněž šije šaty: z nejlepšího materiálu, během dvou dnů třikrát přijít na zkoušku a stát se majitelem mistrovského výrobku. Koupil jsem nejmodernější krátkovlnné rádio. Po večeři, na střeše mrakodrapu, se sklínkou v ruce a s láhví skotské whisky u nohy, civím na rozsvícenou metropoli, lovím stanice v dálavách a jako první se mi ozval sibiřský Irkutsk.

Proč si již tehdy Mao nedal tuto pihu nejkapitalističtější z nosu odstranit? K dobytí kolonie - symbolu historické potupy - přece nepotřeboval víc, než zavřít kohoutek vodovodu a kolonie by vyschla. Denně jim tam komunisté za pořádný peníz pumpovali 55 milionů galonů vody. Stačil by jeden telefonát a Britové by se byli pakovali. Tehdy ale Mao sluchátko ještě nezvedal.

- - -

Od té doby jsem se do HKG několikrát vrátil. Naposledy tomu bylo na zcela jiném letišti Chek Lap Kok Airport na dost prostorném a odlehlém ostrověLantau. Výsledek to jednoho z největších úsilí land reclamation, nasypání milionů tun zeminy do moře a tak získání téměř deseti čtverečních kilometrů zmnoženého prostotu. Guinessova kniha světových rekordů se o něm zmiňuje jako o prozatím nejdražším na světě. S ním spojené jsou značné výlohy s výstavbou mostů a tunelů pro potřebné spojení do metropole. Expresní vlak to zvládl za necelou půlhodinu, autobus značně déle, což byl i náš případ. ¨

Hongkong, končina víc než dvou set ostrovů a ostrůvků i miniaturního rozsahu, všeho všudy necelý jeden tisíc čtverečních kilometrů, poslouží náramnými kontrasty: hory a moře, přelidněnost a prázdnota, stará Čína, britské imperium dřívějších století a Amerika předchozího století dvacátého. Maličké území se stalo zdrojem jedné třetiny všech valutových příjmů veliké Číny, téměř dvou třetin všech zahraničních investic.

Zdrojem až fenomenální prosperity není tradiční výroba a vykořisťování žlutých mravenců, ale tzv. service industry - banky, pojišťovny, všemožné investiční společnosti, import a export - zkrátka business, BYZNYS.

Spolehlivou mírou důvěry či nedůvěry v budoucnost jsou ceny nemovitostí, vlastnictví nepřenosného, snadno zranitelného politickou mocí. Moje jedna vyženěná příbuzná mi ukazovala novostavbu a zmínila se o činži ve výši desítek tisíc dolarů - nikoliv za nájem luxusního apartmá, ale za místo pro parkování jednoho automobilu. Tehdy nejdražší v USA prodaný rodinný dům (48 mil. USD) vlastnil hollywoodský mogul a bývalý Vídeňák Jack Warner. V Hongkongu už ceny dosáhly 100 milionů dolarů.

V roce 1991 se konaly první přímé volby do zákonodárného sboru v kolonii. Vyhrála demokratická liberální strana, založená po masakru Tchien-an-men v červnu 1989 a ani jeden z kandidátů podporovaných čínským režimem neuspěl.

- - -

V roce 1982 započalo diplomatické vyjednávání o definitivním vyřešení tohoto hongkongského fenoménu - z čínského, ultraháklivého hlediska záležitost velikánské historické křivdy, mohutné ztráty tváře. Byl to komplikovaný, patnáct roků se vlekoucí proces onoho znovudosažení čínské suverenity. Konečně úspěšně vyvrcholil o půlnoci 30. června 1997 ceremoniálem za účasti znamenitých osobností - princ Charles, čínský prezident Ťiang Ce-min, britský premiér Tony Blair, za urputného deště, běsnění živlů, zvuku národních hymen, vlajek vztyčení či snížení.

Čína - strana takto notně obohacovaná - se formálně zavazovala k budoucnosti JEDEN STÁT, DVA SYSTÉMY, spíš ale s realističtější připomínkou na někdejší televizní seriál Mission Impossible. Po téměř půlstoletí (1949-1997) předpokládán radikálně jiný způsob života, podmínek jeho přežití. Kolos, v němž jedna politická strana byla a stále je monopolistkou vší moci ve státě, a na druhé straně mrňavý, jakkoliv zdatně prosperující trpaslík, přivyklý pluralistické demokracii podle západního vzoru.

Původní závazek Pekingu: Hongkong si ji sám rozhodne.

Realita: Došlo k oprávnění 5 % z počtu 2,6 milionu voličů, aby volili 588 z celkového počtu 800 členů výboru (Election Committee - EC), které pak jmenovalo 10 členů Legislative Committee. Pro-demokratických členů zvoleno 20, zůstali ovšem menšinou, poněvadž na ostatních 40 křeslech zasedli ostrované správné pro-komunistické orientace. Ti jako svou vůdčí vládnoucí hlavu (Chief Executive) vybrali rejdaře, miliardářského magnáta jménem Tung Chee-hwa, který odmítá použitelnost západního modelu demokracie, v němž politické svobody se považují za podmínku úspěšného kapitalistického hospodaření. Takové svobody přece nejsou nutné, ale často jsou spíš překážkou rozvoje.

Zpět teď k oné oficiálně platné formuli „jeden stát - dva systémy“: Hongkong má svou vlastní měnu, ta v Číně neplatí. V hotelu jsem byl seznámen s předpisem, že v Hongkongu stejně jako v celé Číně platí jednotné pravidlo jízdy na pravé straně vozovky.

Taxik nás do centra vezlo po levé straně.

Počet obyvatel je odhadován na 7 milionů, z nichž Číňanů je 98 procent. Nyní

v Hongkongu přibývá legálních rezidentů s úředním povolením. Většina mluví mandarinskou čínštinou, jež se od převážného kantonského dialektu v Hongkongu prý liší asi jako čeština od maďarštiny.

Taxikem jsme dorazili do hotelu Peninsula, nejnáramnějšího prostředí, kde posedět, pohledět a dumat. Získá se pocit být někde ve foiéru pražského Národního divadla, pařížské opery, velebných vídeňských kulturních prostorů. Každý příchozí, který kdy viděl cosi hollywoodského - například některého Jamese Bonda či Růžového pantera - se na plátně s Peninsulou aspoň trošku seznámil.

Víc mě přitahovala příležitost mimo tento nepravděpodobný interiér raději okukovat a porovnávat snadno postřehnutelný rozdíl mezi dvěma druhy obyvatelstva, už s precedentem zkušenosti se Západními Němci z Bundesrepbliky a jejich chudými bratranci Dederony. Mercedesy versus trabanty.

- - -

V roce 2014 konflikt mezi Hongkongem, tam slíbené, ale neumožněné demokracie, a Pekingem, přesvědčeným, že pevná ruka jediné vládnoucí strany je zárukou stability a pokroku, započal velice nedemokratickým způsobem. Tím bylo komunisty prosazované povýšení funkcionáře jménem Leung Chun-ying do role Chief Executive. Zejména s iniciativou studentů započala tzv. deštníková revoluce (umbrella revolution), takto pojmenovaná jako ochrana nejen proti slunci a dešti, ale i proti policejní střelbě slzných a pepřových nábojů. Na rozdíl od nijak ojedinělého vandalismu, ke kterému dochází v západních zemích, hongkongská mládež se chová se vzornou zdrženlivostí. Po demonstracích jakkoliv hlučných a policejním zatýkání nijak šetrném se pustí do sbírání odpadků, poházeného plastiku, ulice bedlivě očistí.

Si Ťin-pching, čínský prezident a nejmocnější muž země, neváhal zdůraznit a varovat, že západní způsob demokracie tolerovat nebude. V srpnu Peking oznámil, že komunistická strana má de facto veto na jmenování osobností v čele „území s částečnou samosprávou“ (partly self-governing territory“) - takto Hongkong oficiálně ochuzen.

Neméně oficiálně orientované noviny Global Times charakterizovaly tehdy stále přetrvávající protestní hnutí jako cosi historicky bezcenného, které „po sobě zanechá zápach, která potrvá deset tisíc roků“.

Britský významný týdeník The Economist ve svém úvodníku z 4. října 2014

„The Party v the people“, s podtitulem „The Communist Party faces its tougest challenge since Tiananmen“ poznamenává, že z deseti nejkrvavějších konfliktů v historii světa to byly dvě světové války, a ze zbylých osmi došlo k pěti v Číně: Taiping povstání v polovině 19. století (20 milionů zmařených životů), deset let poté konflikt Číňanů a muslimů (8 - 12 mil.), ve 20. století Maovo řádění (20 - 30 m.)

KONEC