Ještě v březnu 2015 za oknem mého amerického domečku hodně zmrzle vypadal svět, údajně ohrožený katastrofálním oteplováním. Momentálně se začínáme pozvolna vzpamatovávat z katastrofální zimy. V nynějších časech s ujišťováním o hrozbě přehřívání naší planety autentická sibiřská pohroma námi pořádně cloumala.

Jak se proroci posléze tváří, na fiaska příliš častá reagují?

Mám dojem, že zpravidla nijak. Futurologové nezřídka šlápnou do lejna až nehorázných omylů. Otřepou se a s reputací jakkoliv pošramocenou hurá vpřed k dalším iniciativám.

Opakuji dost známé rozkošnosti, jak například slavný spisovatel H.G. Wells na začátku 20. století tvrdil, že discovery of the future – objevování budoucnosti - bude stejně vědecky přesné, jako je tomu v přírodních vědách. V té době prezident britské vědecké společnosti ujišťoval laickou veřejnost, že stroje těžší než vzduch nikdy nebudou schopny vzletu, že rádio nemá budoucnost, že Roentgenovy paprsky jsou sprostý podvod. Hollywoodský mogul Darryl Zanuck v roce 1948 přesvědčoval, že televize je zcela bezperspektivní vynález, lidé přece nebudou ochotni trávit čas civěním na malou bedýnku. Thomas Watson, zakladatel giganta IBM, vyjádřil přesvědčení, že všeho všudy se na celém světě podaří prodat ne víc než pět kompjůtrů.

Irving Fisher, profesor na slavné univerzitě Yale, v roce 1929 předpověděl další nepřetržitý rozkvět amerického hospodářství a burzy - pár týdnů před krachem a začátkem světové hospodářské krize.

Předpovědi politického počasí jsou rovněž počínáním jedním z nejriskantnějších. Nenašel se úspěšný prorok kotrmelců, k nimž došlo ve 20. století. Nikita Chruščov slíbil pohřbít kapitalismus a už v roce 1970 předběhnout Ameriku v produkci spotřebních statků. Jeho partner a tehdejší premiér Alexej Kosygin předvídal výměnný kurs jednoho rublu za deset dolarů. Berlínská Zeď míru, postavená navěky, vydržela jen o pár roků déle, než dvanáct roků trvající Hitlerova tisíciletá Říše. Špionážní centrály s desetitisícovým personálem a miliardovým rozpočtem nepředvídaly kolaps vědeckého komunismu, rozpad sovětské říše a režimů v zemích tehdejšího tábora míru.

Scénáře apokalyps projevují omezenou životnost. Varianta s nebezpečím, téměř jistotou jaderného střetnutí velmocí, a tedy i konce světa, s koncem studené války pominula, ačkoliv nukleární arzenál nepominul a rovněž nevymřely režimy pošilhávající po řešení, jež by mohlo skončit v nukleárním infernu.

- - -

Nahradila ji alternativa eko-katastrofická. Ta už je ale trvanlivější. Myslitelé takzvaného Římského klubu (Club of Rome) vydali v roce 1972 publikaci The Limits to Growth („Meze růstu“), scénář o téměř nevyhnutelném zániku lidstva – nadmíra populace, ekologická devastace, vyčerpání zdrojů, v roce 1992 už nebude k mání ani kapka vody.

V roce 1968 vědec Paul Ehrlich vydal bestseller The Population Bomb obsahující tvrzení, že bitva za opatření potravy pro lidstvo je prohrána. V průběhu desetiletí 1970 a 1980 lidstvo zažije hladomor hrúzných proporcí – přemnohé miliony amerického obyvatelstva zemřou hladem. Jako datem zániku světa určil rok 1983. Posléze se zpřesnil informací, že v roce 1999, koncem tisíciletí, celkový počet dosud přežívajících Američanů se smrskne na 22,6 milionů. V odhadech, jak bude vypadat budoucnost na britských ostrovech, Ehrlich byl ještě pesimističtější. Jeho slova: „Kdybych byl hazardní hráč, vsadil bych stejnou sumu peněz, že Anglie v roce 2000 přestane existovat.“

V roce 1970 biolog George Wald, působící na Harvardově univerzitě, předpověděl zánik veškeré civilizace do patnácti až třiceti roků, pokud by nedošlo k okamžitému opatření, aby se zabránilo problémům, jimž je lidstvo vystaveno.

Senátor Gaylord Nelson specifikoval (v dubnovém 1970 vydání časopisu Look) svou ponurou předtuchu, že v roce 1995 naprostá většina - 75 až 85 procent živočichů na této planetě vyhyne.

Ehrlich ovšem nebyl jediným prorokem globálního zániku. Jonathan Schell se proslavil rovněž mimořádně populární knihou The Fate of the Earth („Osud země“), v níž zaručil zánik světa zásluhou jaderné devastace. Další významní myslitelé stvořili opusy s tituly jako „Krach v roce 1979“, „Bankrot 1985“, „Panika 1989“, předvídající kolapsy hospodářské, výbuchy politické. Po kardinálním fiasku, jednom za druhým, proroci ale nezalezou. Otřepají se a za předpokladu snadné zapomnětlivosti jejich předchozích trapností pilně pokračují s podobnými iniciativami.

„Čína bude vládnout světu,“ tvrdí Martin Jaquez v knize vydané v roce 2009.

V knize z přesně téže doby autor Gordon Chan předvídá přesný opak - kolaps Číny.

Badatel Robert Kagan je přesvědčen, že Amerika si podrží svou vůdčí roli ve světě.

Nemenší je přesvědčení odborníka Marka Steyna, že před sebou máme apokalypsu, na nás číhá Armageddon, závěrečné definitivní utkání zla a dobra. Tucty knih varují, že islám nás vbrzku všechny převálcuje. Jednou výjimkou je David P. Goldman, autor čerstvého díla „How Civilizations Die and Why Islam Is Dying Too“ (Regnery, 2011), v němž chlácholí představou i mohamedánského odumírání.

Tak či onak, OSN ve svém demografickém modelu předvídá, že při zachování současné fertility,v mohutné Číně koncem tohoto století se procento aktivního obyvatelstva v produktivním věku sníží o polovinu, úbytek víc než poloviny postihne Japonsko a dokonce o dvě třetiny Rusko.

Obtížné by bylo nesouhlasit s hodnocením fiaska Západu způsobeného přesvědčením, že pluralistická liberální demokracie je tou jedinou legitimní vládní formou. S takovou ideologickou premisou v podstatné části zemí Třetího světa, eufemisticky ohleduplně krášleného adjektikvem „rozvojový“, se příliš uspět nedá.

Kardinální důležitostí nynější doby se ovšem stal islám, jeho agresivní, intolerantní počínání, hrůzné globální ambice.

- - -

Pozastavesme se u počasí. „Climate change is a fact,“ takto nás prezident Barack Hussein Obama v roce 2014 ve své tradiční zprávě národu ujisťoval.

GlobalChange.gov charakterizuje změny klimatu jako dlouhodobý proces po celou dobu 4,54 miliard roků trvání naší planety. Přebírám z textu amerického černošského ekonoma Waltera E. Williamse (“Global Warming“, Townhall.com., 12.3.2015), údaj v souvislosti s úsilím ochránců životního prostředí a jejich tvrzení, že průmyslové zplodiny - průměrná celosvětová koncentrace CO2, v množství 380ppm na každý milion - jsou ty pravé příčiny rostoucí, nám hrozící zkázy globálního oteplování.

Williams oponuje tvrzením, že před 460 miliony roků tehdejší koncentrace CO2 dosahovala 4400ppm, což by spíš znemožňovalo existenci jakýchkoliv živočichů.

Nyní k dobám snáze představitelným: Podle předpovědí ochránců planety, jako například organizace Union of Concerned Scientists, teplota roste, a proto meteorologických nepřízní přibývá. Před 10 lety tu řádil hurikán Katrina, (či tedy spíš „hurikánka“ K.), ale od té doby v USA podle údajů Committee for a Constructive Tomorrrow k žádnému hurikánu s intenzitou kategorie 3 až 5 nedošlo, a rovněž za 18 roků nedošlo ke zvýšení teploty zemského povrchu.

Při příležitosti prvních oslav planety (First Earth Day) v roce 1969 její ochránce (environmentalist) Nigel Calder varoval, že kromě nukleární války je hrozba nové ledové éry tím největším nebezpečím lidstva. Touž ponurou prognózu potvrzuje C.C. Wallen ze Světové meteorologické organizace.

Marie Harf, mluvčí State Departmentu, zdůraznila oficiální politicky korektní stanovisko, že „my nemůžeme vyhrát tuto válku tím, že nepřátele zabijeme“ a soustředit se především máme na ekonomické kořeny, které jsou tou pravou příčinou konfliktu, což je přece bída, nezaměstnanost. Takže Haiti, nejchudší stát v západní hemisféře, by rovněž měl být tím nejvíc zločinně si počínajícím. V této souvislosti s druhou světovou válkou se vytváří dojem, že jsme zmeškali příležitost, abychom místo bojování a zabíjení nacistů je raději posílali na povinné pracovní brigády.

Ledacos zůstává nejasno jak na zahraničním, tak domácím poli. John Kerry, americký ministr zahraničních věcí severomoravského židovského původu, ujistil národ o nynější chvalitebně mírumilovné situaci, zatímco James Clapper, ředitel národní bezpečnosti

(Director of Naional Security), v téže době přednesl zcela opačné ujištění.

Příští rok budou prezidentské volby. Mezi republikány-zájemci brzo již započne první vylučující kolo. Slibným kandidátem se jeví Scott Walker, velmi úspěšný guvernér státu Wisconsinu, již nyní z opozičního tábora napadaný, že žádnou vysokou školu nedostudoval. Což rovněž je případ Billa Gatese, nejbohatšího Američana, jakož i velikánů minulosti jako George Washington a Abraham Lincoln.

KONEC

Foto: autor

Neoficiální stránky Oty Ulče