23.9.2018 | Svátek má Berta


SVĚT: Podumání o emocích (4)

8.5.2018

Náročná monogamie

Za každých sedm roků se nám údajně vymění všechny buňky v těle: jsme pak jiní, dál se vyvíjíme, stárneme, vsugerujeme si, že tyhle tristní metamorfozy postihují zejména naše manželské protějšky. Jak znicotnit, zdevalvovat tvrzení, že monogamie je závazek příčící se lidské přirozenosti? Obtížně by se vyvracel ponurý poznatek, že vstupem do manželství automaticky vzniká celoživotní povinnost celibátu vůči polovině lidstva. V případě bisexuálů by to ovšem znamenalo totální půst vůči veškerému lidskému pokolení.

Přichomýtl jsem se k autogramiádě knihy o lásce. Vyzván utrousit nějaké moudro, zopakoval jsem varovnou zkušenost, již občas předávám nadšencům spěchajícím buď na radnici, nebo k oltáři. Na vrcholu tradičních hodnot ovšem má zářit závazek vzájemné věrnosti, té navýsost zranitelné. Jejím největším nepřítelem je přece generalissimus Čas. Aby novomanželé, sebevíc zamilovaní, nepodceňovali zloducha, podvratný a rozvratný živel s jménem Zevšednění. Okoukání. Rutina. Ochabující magnet přitažlivosti, že pak každý outsider či spíš outsiderka v sobě nese třeskutý potenciál přitažlivého neznáma. I když i takové novum se později rovněž okouká a vybublá tempem šampaňského.

Můj vyženěný čínský dědeček, značný velmož, měl manželek šest - ne jednu po druhé, ale všechny najednou. K nejprvnější choti si časem (dost brzkým časem) přibral ony další, příložní, doplňkové, a všechny žily harmonicky pod touž prostornou střechou. („Dům, jehož počet místností si lze pamatovat, nestojí za to, aby se v něm bydlelo,“ tvrdil můj tchán.) Však bylo v jejich zájmu, aby na sebe byly laskavé, netahaly se za copy, netřískaly se nádobím, nekuly pikle a pokládaly se za podílnice téhož osudu. Taková manželka tedy neprohloupila, když pomáhala choti při výběru nikoliv konkurentky, ale někoho, s nímž by se dalo dobře vycházet. Manželky čtvrtou až šestou, jež v době už jejich vdovství jsem znal, stav mírumilovného spolužití potvrzovaly.

Mohamedáni to řeší uplatňováním legálního nároku na čtyři manželky. Tohle plus ovšem má svůj minus v představě získání čtyř tchyní. Mohamed, zakladatel této víry, pojal manželek devět až dvanáct, neví se přesně. Tuze se vyznamenal jeho vnuk Hassan Ibn Ali, který jich měl dvě stovky. K takovým výkonům byl údajně povzbuzován a obdivován dědem Prorokem.

Polygamie měla své socio-ekonomické opodstatnění zejména po velkých bitvách, kdy se ztrátami na bojištích přibývalo příliš vdov a sirotků, o něž bylo třeba se postarat. (Těmto ohleduplným jistotám však neprospívalo manželovo právo rozvodu, uskutečněného pouhým provoláním “Zapuzuji” třikrát za sebou. Obrana proti zevšednění, příjemná omlazovací rotace kádrů, ale byla tak zaručena.) Vlivní islámští mudrci tvrdí, že polygamie existuje ve všech společnostech, ale s tím rozdílem, že v západních zemích je nemorální, diskriminující milenky a zplozené levobočky. Tak jako v říši zvířat, značně výraznější jsou choutky samců i v lidské společnosti. Mít jen jednu ženu, samec by ji k její škodě příliš uondával. Navíc ženy menstruují, každý měsíc po řadu dní jsou k nepoužití a ještě delší dobu tak tomu je po porodu. V Íránu, v němž převažuje šíitská verze islámu, došlo začátkem devadesátých let k oficiálnímu souhlasu systému sigheh - praxi tzv. dočasných manželství. K těm dojde pouhou recitací verše z koránu, smlouva mezi partnery je toliko ústní, na matričním úřadě se nezaznamenává a takový manželský stav může trvat sto let, nebo jen pár minut. Čímž se krásně našla vrátka k legalizaci nevěstinců, oficiálně pojmenovaných na “Domy cudnosti”.

Totéž sexuální potěšení až nadosmrti stejně jako tatáž krmě každý den vede realisty ke skeptickému závěru, že monogamie je něco nepřirozeného a nedodržovaného, stejně jako celibát katolického kněžstva. Pokrytectví bují všemi směry, proto se tolik zanáší, lže, podvádí, rozvádí. National Opinion Reseach Center, výzkumný ústav chicagské univerzity, uvedl, že 21 % ženatých respondentů a 13 % vdaných respondentek se přiznalo k nevěře. The Kinsey Institute of Sex Research na univerzitě v Indianě odhaduje, že nevěry se dopouští 37 % mužů a 29 % žen. Dr. Joyce Brothersová se snaží dokazovat, že polovina žen si příležitostně zahřeší. Autorka Shere Hiteová odhaduje ženskou nevěru na 75 procent.

Rozhlédněme se po našem nejbližším okolí, kde leckdo zahýbá, život si tím mnohdy zpestřuje a ovšem i komplikuje. Z přílohy Lidových novin jsem se dozvěděl: “Jsou Češi promiskuitní národ? Podle průzkumu ano. Promiskuitní osobu lze odhalit, nikoliv však určit podle tabulek typu: pět sexuálních partnerů za tři dny = středně lehká promiskuita.”

V Americe v devatenáctém století existovalo zhruba čtyřicet komunit „volné lásky“ (free love). Šlo o experimenty založené na principech Francouze Charlese Fouriera, o němž jsme se něco málo dozvídali na přednáškách marxismu-leninismu na Karlově univerzitě, v souvislosti s utopickými socialisty, předchůdci těch správných věrozvěstů. Jedna z komunit, v nichž až 300 osob se podílelo na „svatých slastech sexu“, existovala v místě jménem Oneida, nedaleko od mého amerického domova. S proklamovaným principem, že „monogamie je hřích“, docházelo k zaučování dvanáctiletých žákyň do karnálních radovánek zkušenými páprdy pokročilého věku. Jenže i slasti měly své zádrhely – například mladí si stěžovali na přidělování starých partnerů k postelové obsluze. Postupně tyto utopické experimenty vyhasly.

Teď, když se prosazují a již i legitimizují manželské svazky osob stejného pohlaví, které stoprocentně nepovedou k zachování lidského rodu, bylo jen otázkou spíš krátkého než dlouhého času, než se objeví jiné nároky, další objevné varianty, s odvoláváním na lidská práva, jejich nedotknutelnost. Například domáhání se práva na sňatky s dětmi či blízkými příbuznými. Dosud se poměrně málo ozývají sodomité, zoofilové, kteří by dychtili po zcela vážné realizaci a legalizaci erotického blaha třeba s ovečkou, tak jak nám prezentoval Woody Allen ve svém náramném filmu Everything You Always Wanted to Know About Sex (1972).

Polygamii v Americe zavedli ctnostní mormoni ve státě Utahu a přežívá tam dodnes. Jejím přiznivcem však zřetelně není ctnostný jejich farník Mitt Romney, byvší uchazeč o funkci amerického prezidenta. (Viz poznámka pod článkem - red. NP)

KONEC

Poznámka: I když v minulosti u mormonů byla praktikována polygamie, dnešní polygamisté a polygamistické organizace v různých částech západních Spojených států a Kanady nemají absolutně žádnou spojitost s Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a to i navzdory tomu, že tito lidé a organizace jsou často označováni za „mormony“.
Hana Šnajdarová, národní ředitelka veřejných záležitostí a komunikace Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v České republice



Diskuse


počet příspěvků: 3, poslední 8.5.2018 10:33









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.