Při příležitosti končícího měsíce ramadánu pro všechny mohamedány končí denní doba povinného půstu, zákaz kulinárního labužnictví, a po soumraku a vlastně v kteroukoliv hodinu zákaz jakýchkoliv sexuálních laskomin. V americkém státě Tennesseee v městě Chattanooga došlo k vyvražďování vojenského personálu - druh činnosti, která poslední dobou získává na popularitě. V tomto případě úspěšným střelcem zabijákem, jemuž se podařilo usmrtit čtyři marines (příslušníky námořní pěchoty) a zranit několik dalších vojenských a civilní osob, mrtvolou se též stal vrah, z Kuvajtu se dostavivší a usídlivší Arab. Mladík jménem Mohamed (jak jinak), přesně však Muhammad Youssef Abdulazees, věk 24 roků, narozen zrovna v době, kdy jeho vlast přepadl a jí se zmocnil obávaný soused, irácký diktátor Saddam Hussein. Tehdejší americký prezident Bush starší proti němu započal válečné tažení, které končilo kvapným vítězstvím a pořádným zdemolováním irácké armády. Kuvajtští vládci před Husseinovými tanky včas do bezpečné ciziny upláchli. Nevzpomínám si, že by se byli obtěžovali Američanům za záchranu vlastního státu poděkovat. Znovu tak potvrzeno moudré varování, že dobrý skutek nezřídka takto dopadne.

Na tuto Chattanooga událost reagoval nynější a příští rok již naštěstí končící prezident Barack Hussein Obama svým mdlým eufemismem, jímž charakterizoval masakr na vojenské bázi Fort Hood v Texasu, kde major psychiatr libanonského původu a mohamedánského přesvědčení s výkřiky slávy Alláhovi se zasloužil o víc než tucet zabití. Tehdy Obama (narozen současně v Mombase a Honolulu) přispěchal s ujištěním, že taková smrtonosná iniciativa přece neměla nic společného s islámem, náboženstvím míru, a obdržela přejmenování na workplace violence (“násilnost v pracovním prostředí“). Bílý dům ve svých oficiálních sděleních užil epiteta jako insidious (“zákeřný, zrádný“) a unfathomable (“nevysvětitelný“). Místo zvlášť nehorázných slovních eskamotáží tentokrát volil heartbraking circumstance (“srdcelomné okolnosti“), že senseless act of violence (“nesmyslný násilný čin“), že vrah jednal sám, což ovšem prezident nemohl vědět. (Což mi připomnělo dřívější zabití v Arkansas Army Recruiting Center, kde vraždil Abdukhakin Mujahid Muhammad jménem Alláha a Bílý dům - s notnou mediální podporou - zareagoval ostrou kritikou křesťanů kvůli jejich rozdmychávání climate of hate (“nenávistná atmosféra“).

V Tennessee media začala pátrat v okolí permanentně zneškodnělého střelce nebožtíka a televizní diváci posléze měli příležitost uvidět a uslyšet ujišťování, jak byl příjemný, nenápadný, nijak neagresivní tvor a nikoliv netvor, jak že tohle bylo možné, však to nedává smysl.

Ale ovšem že smysl dávalo. Z jiných zdrojů byla přece příležitost se dozvědět o o taktice, úspěšně vymyšlené a prosazované tím nynějším, nejzřetelnějším nepřítelem se zkratkami ISIS, IS: své lidi umístňovat v nepřátelském neboli americkém a evropském prostředí, do něhož mohli proniknout a na sebe nijak upozorňovat: žádný dlouhý vous, tradiční muslimské oblečení, příliš se v mešitách nezviditelňovat, nehřímat, Koránem nemávat, plamenně z něj necitovat. Správný kandidát pro takové smrtonosné a sebevražedné poslání aby byl dostateeně ideologicky zpracován, přesvědčen o správnosti svého úkolu, po jehož splnění bude Alláhem vřele přijat a za prokázané zásluhy oceněn. Dosud tedy nevíme a třeba se nikdy nedozvíme, jak správným on byl tím nástrojem ISIS, IS. Ale tolik již víme, že jeho otec pěstoval takové styky, stal se předmětem zájmu FBI, který ale časem pominul.

O takovém tatínkovi jsem se prozatím nic nedozvěděl. Pouze jsem zastihl televizní záznam, jak policejní SWAT team vpadl do domu na adrese Hixon, Tenn., dvě ženy lapeny, ale kamera představila jen jednu, zabalenou do hijabu, s kovovými klepety již na zápěstí.

- - -

Jiný kraj, jiný mrav. Též jiné starosti a tudíž i priority. Loňského roku 2014, Abu Bake al-Baghdadi vyhlásil znovustvoření globálního kalifátu, jakož i výzvu ke všem muslimům světa, aby se pustili do boje: jít bojovat k uskutečnění takového cíle, což se netýká pouze arabské oblasti, ale i vzdálených končin v Číně. Však polovina všech muslimů žije v Asii. Již 20 000 věřících z dálav přispěchalo, aby bojovali v řadách IS. V případě Číny je to zejména rozsáhláý západní Xinjiang, již 300 Uighurů (vyslováno „Vígurs“) odjelo se stejným bojovným posláním do Iráku a Sýrie.

Xinjiang se dostal pod kontrolu Číny v polovině 18. století. Tamějším obyvatelstvem byli Uighurové, se svou řečí, muslimskou vírou a kulturou, zřetelně vzdálenou od čínského způsobu života. Však z Kašgaru, města v oáze, to je daleko blíž do Kábulu či Islamabádu než do Pekingu. Ujghurové jsou v provincii většinou (60 %) pouze počtem. Vládnou, důležitá místa drží Číňané, tato jejich většina všude jinde ve velkém státě. Dochází ke konfliktům nejen malicherným. V hlavním městě Urumqi v takové šarvátce o život přišlo 200 příslušníků z obou táborů. Číňané ovšem vládnou, ve školách čínské prápory vlají v každé učebně. Uighurským dětem se ve školách vyučuje čínsky, v jazyce jim značně nesrozumitelném.

Uighurů je celkem 10 milionů. V posledních několika měsících uřady oznámily, že došlo k odhalení a likvidaci 180 teroristických organizací. Jedna z nich se podílela na bojích v řadách IS na Středním východě, zatímco jiní Uighurové noži ubodali 13 Číňanů v Kunmingu, metropoli podstatného rozsahu.

Rovněž loňského roku Čína vyhlásila v Xinjangu kampaň hearts-and-minds operation za účelem dosažení jakéhosi spříznění duší. Značné množství (200 000) místních úředníků bylo informováno, že budou muset strávit hodně času v uighurském prostředí, aby porozuměli jeho problémům.

Záměr se prozatím příliš nedaří. Právě teď nedávno, když se muslimové v Xinjangu připravovali na ramadan, svatý měsíc s půstem, místní funkcionáři v městě Hotanu se usnesli uspořádat pivní festival. Soutěž v důkladném popíjení. Zejména se popudili uighurští exulanti. Samozřejmě, Alláhovi následovatelé se přece nemohou, nesmějí přiblížit, natož propadnout ďáblovým opojným nápojům..

Takovým nápadům salutuji. Svým sympaticky podvratným humorem mi ještě víc imponovala iniciativa, která se údajně zrodila a dokonce i realizovala v australské metropoli Melbourne. Kdosi upozornil na islámské přesvědčení, že muslim po spatření nahé ženy, která by nebyla jeho manželkou, by kvůli tak hrůznému zážitku musel spáchat sebevraždu. Což prý přimělo správně motivované australské dívčiny, aby o víkendu v končinách mohamedány notně zapleveněných v Evině rouše vyšly do ulic, docílit tak morbidního výsledku. (O nápadu s mírnější, ale neméně efektivní variantou, jsem slyšel v Praze: před místní mešitou, jakýmkoliv islámským shromaždištěm, se dostavit se stánkem a prodávat šťavnaté vepřové špekáčky.)

- - -

Indie, s druhým největším počtem obyvatelstva na světě, podle předpovědí demografů tu první nejpočetnější Čínu brzo předběhne.

Se svými víc než 100 miliony muslimů se momentálně potýká s jiným ožehavým dilematem a tím jsou krávy, všechny ovšem svaté. Z 36 států, tvořících indickou unii, prozatím pouze 20 jich zakazuje jim ubližovat - například je pojídat. Právě jsem se dočetl (The Economist, 4.7.2015), že od letošního března 2015 ve státě Maharaštra (adresa obrovité metropole dříve Bombaj, nyní Mumbai) je nezákonné vlastnit kus hovězího, že zákonodárci ve státě Haryanna navrhují změnu zákona, aby porážka krávy se trestala jako vražda lidského stvoření. Ministr školství navrhuje zavedení segregace žactva, aby vegetariáni s nevegetariány nemuseli sdílet stejné prostory ve školních jídelnách. Jiný ministr navrhuje, aby došlo k odsunu všech pojidačů hovězího do Pákistánu.

Osmdesát procent Indů jsou Hindové, s náboženstvím veletuctu bohů. V lecčems se víc pozornosti a péče věnuje zvířatům než lidem. V případě podvýživy Indie drží nezáviděný světový primát. Téměř jedna třetina dětí do věku pěti roků trpí podvýživou (výsledky zjitění OSN v 2014), což je víc, než kdekoliv v Africe. V Číně to jsou pouze 3 procenta takto postižených dětí.

Tuze obtížně by bylo spoléhání na budoucí vývoj, což nás, případné prognostiky, přivádí k začátku tohoto textu - k islámu, oněm iniciativám náboženství míru. K nejistotám, zda to třeba v případě osudu dětí bude jejich vylepšená strava nebo oblékání do oblečků vybavených explozivním materiálem nebo uřezávání neposlušných hlaviček. Což by ovšem byl

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče