aneb Jak rád bych se mýlil...

Ve čtvrtek se na serveru iDnes objevila zpráva o patnáctiletém pákistánském chlapci jménem Aitzas Hasan, který zabránil sebevražednému teroristovi odpálit se ve škole, kde byly asi dva tisíce dětí. Jeho rodina i spousta jeho spoluobčanů jsou na něj hrdi a chtějí, aby chlapec dostal za svůj čin in memoriam nejvyšší pákistánské vyznamenání. "Nikdy bych si nepomyslel, že můj bratr zemře tak vznešenou smrtí. Obětoval svůj život za lidskost," řekl chlapcův bratr. "Mého syna oplakává jeho matka, před tím, aby oplakávaly své děti, ale uchránil stovky matek," citovala média Aitzazova otce Mudžahida Aliho.

iDnes (Věra Žilková) to staví do protikladu s osmiletou Spogmai z afghánské provincie Hilmand, kterou její bratr oblékl do výbušnin a se slovy, že se jí nic nestane a Alláh zabije jen policisty, ji poslal, aby se odpálila. Protože se jí to nezdařilo, bude vrácena zpět do své milující rodiny. Díky presidentu Karzáímu tak dostane druhou šanci.

Diskuse pod článkem byla taková, jakou jsem čekal. Od fanatických výpadů proti všem jiným a cizím přes fanatické obhájce chrabrých bojovníků proti zlu Západu až po cyniky a tro(t)ly. Prostě normálka. Dva příspěvky mě ale zaujaly. V jednom autor (Martin Klumpar) píše: "Nejvíce zarážející na tom je, že chtěl zabít vyznavače stejného náboženství a patrně i stejné odnože Islámu..." Z druhého příspěvku (Romana Miroslava) vybírám: "… předtím, než začneme kdykoli spílat muslimům, tak je dobré vzít do úvahy, že i onen patnáctiletý kluk byl muslim …" Ano, je to nepochopitelné, oboje, celé. A jak tedy na to máme zareagovat my? Kdo z těch dvou mladíků, protože patnácti- i pětadvacetiletý bezpochyby mladíky jsou, který z nich byl správný muslim? Jak odpovědět těm, kteří se mne na to (i jako křesťanského duchovního) ptají? Posuzovat potenciální nebezpečí podle jednoho muslima, nebo se jím nezabývat podle činu jiného muslima? Jako vhodná odpověď mne napadla slova Ježíšova: "A tak je poznáte po jejich ovoci!" (Mt 7;20).

Počkejme, jak se k uvedeným skutkům vyjádří nikoliv mluvící hlavy západních televizních stanic a universit, ale ti, kterých se to týká. Počkejme, jak se vyjádří muslimské náboženské autority, afghánské, pákistánské i české: odsoudí útok na školu a zneužití osmiletého děvčete nebo budou oslavovat mudžáhidy a odsoudí ty, kteří jim v tom brání, i když to jsou domorodci a muslimové?

Možná, že si řeknete, že ta otázka je jen řečnická, že přece všichni víme, jak odpovědí. Víme, kdo je pro ně ve skutečnosti hrdina a kdo zaprodanec ďábla. Ano, i já si myslím, že odpověď na svoji otázku znám, ale přesto…

…tak rád bych se mýlil!

P.S. Za Aitzase Hasana se budu modlit!

Autor je starokatolický kněz