12.12.2017 | Svátek má Simona


SVĚT: Počínání dvou nejpočetnějších států

13.6.2017

Práve jsem viděl a tuze ocenil film s názvem „The Man Who Knew Infinity“ - biografii mladíka, Inda s jménem Srinivasa Ramanujan, který přišel na svět ve státu Madrasu, nyní přejmenovaným na Tamil Nadu. S talentem geniálního matematika se mu před první světovou válkou podařilo dostat se na univerzitu v Cambridgi, někdejší adresu světových geniů kalibru Newtona. Noblesní britské intelektuální prostředí mělo ovšem potíže do svých řad přijmout takového přivandrovalce tmavé pleti z dálav. Zemřel ve věku třiceti dvou let ve svém rodném prostředí.

Na tomto světě Indové jsou ta prozatím druhá nejpočetnější národnost, brzo již získající primát od Číňanů. Mám jakési zkušenosti s porovnáváním těchto dvou hodně odlišných civilizací. Pokusím se být objektivní, bez velké naděje, že by se mi to mohlo povést..V Indii jsem všeho všudy pobyl pouhé dva měsíce na cestě studijní (kde kdy koho potkal, spíš útlou knížku jsem o tom napsal, vyšla u Škvoreckých v Torontu), s příležitostí se seznámit s velikány či spíš velikánkami jako například a předsedkyní vlády Indirou Gandhiovou, jestě ovšem před jejím zavražděním, k němuž pak došlo v kanceláři parlamentu, kde jsme se setkali. Při jiné příležitosti došlo k dlouhému popovídání v Kalkatě s Matkou Terezou, dřív než se svatou stala.

Na velký rozdíl od takové relativně miniaturní zkušenosti při vandrování celičkou Indií, půl století - skoro celý život - jsem blaženě prožil s ženou pocházející z čínského

prostředí. Jsou to přece dva pořádně rozdílné světy. V tom čínském je jeden oficiální jazyk, stejným způsobem psaný, ale v mluveném projevu jsou to jazyky - dialekty vzájemně nesrozumitelné, takže nezbývá, než aby občané téže země se dorozuměli písmem, nikoliv mluveným slovem.. V Indii je jazyků aspoň patnáct, každý s jinou abecedou, ty všechny byly vytištěné na bankovkách.

Značný rozdíl těchto dvou států je v jejich historii. Čína nikdy nebyla něčí kolonií, kdežto Indie ano a z této zkušenosti zdědila podstatnou, v současném technickém světě výtečnou výhodu, jíž je ovšem angličtina. Tam vláda hindštinu, řeč na severu země, povýšila na jazyk hlavní (což vedlo k mnohým srážkám a krveprolitím na drávidském jihu) a angličtinu na výpomocnou hlavní. I když ji ovládá jen menšina obyvatelstva, je to lidí daleko víc, než je tomu v Číně, tam bez historické výhody či nevýhody britské koloniální tradice.

- - -

Oba velestáty mají lidí víc než miliardu, a Indie brzo překoná čínský rekord 1,300.000.000 obyvatel. Tyto kolosy mají však ledacos společného: jsou značné též svou rozlohou, jsou součástí onoho tak zvaného Třetího světa. Oba státy momentálně oslňují svět svým hospodářským rozmachem Též se potýkají se značnou korupcí, rostoucími sociálními a ekonomickými rozdíly ve společnosti, a s následnými výbuchy nevole. K nim nutno přičíst starosti regionální - Tibet a Xingjang v případě Číny, Kašmír a Assam v případě Indie.

Mohutné jsou ale i další rozdíly: jeden stát s jednou vládnoucí stranou, daleko víc jen slovy než činy realizující pokrok socialistickou či dokonce marx-leninskou cestou, a v kontrastu druhý stát pluralistické demokracie.

Oficiálně komunistická Čína má víc socioekonomické nerovnosti. Chamtivci se správnými partajními konexemi se zmocňují půdy původních zemědělců. Třídnímu boji zdá se být odzvoněno, vládnoucí strana s odhadovaným počtem 75 milionů majitelů členského průkazu do svých řad vítá novodobé milionáře, které ujišťuje o nedotknutelnosti jejich bohatství, ať už získané prací svou nebo jiných. Světový institut výzkumu ekonomického rozvoje na Univerzitě Spojených národů (UNU – United Nations University) zveřejnil výsledky svého bádání: v počtu nejbohatších jedinců na světě vedou USA a na druhém místě jsou Číňané, jimž se podařilo předběhnout Japonce. Čína teď již svou diferenciací příjmů obyvatelstva předčila i USA.

Na obchodě v globálním měřítku se Čína podílí 7 procenty, kdežto Indie pouhým jedním procentem. Polovina žen v Indii je negramotná, kdežto v Číně je jich pouhá jedna sedmina.

V Indii náboženství ovšem nadále mohutně ovlivňuje tamější život. Dosud tam přetrvává systém kast a podkast. Na sobě jsou ekonomicky závislé, společensky se ale separují. Vzájemně se nežení, co smí jedna skupina, je tabu ve skupině druhé. Údajně již zcela pominul zvyk tzv. suttee: už aspoň sto let se vdovy zaživa nezpopelňují spolu se zesnulým manželem. Krávy však dosud nepozbyly své svatosti, beztrestně mohou vandrovat po vozovkách. „Kráva je věcí naší národní cti,“ tvrdí manifest hodně nacionalistické politické strany.

Čínská společnost je oficiálně ateistická, tam náboženství nikdy nedominovalo. Číňané jsou sice hodně pověrčiví, ale fundamentálními dilematy, jako je otázka nesmrtelnosti, se raději nezabývají. Náboženství jako konkureční světonázor nikdy neohrožovalo stoupence marx-leninské víry. Zájemců o věci náboženské ale přibývá. Nedávný průzkum veřejného mínění zjistil, že téměř jedna třetina respondentů (31,4 %) se hlásí k nějakému náboženskému přesvědčení – což by znamenalo ohromný počet 400 milionů duší. Zejména o tradičních svátcích, v buddhistických a taoistických svatostáncích je přecpáno.

Bolestivou Achillovou patou Indie je bídný stav její infrastruktury. Do té Čína investuje sedmkrát víc peněz. Za posledních pár roků se jí podařilo vytvořit síť dálnic v úctyhodné délce 40.000 kilometrů. Indie zvládla necelých 6.000 kilometrů. Čína rozšířuje železniční síť o sedm tratí - 25 tisíc kilometrů.

V Indii v bídném stavu je veřejné školství a zdravotnictví, v havarijním stavu je dopravní síť silnic, přístavy a pravidelná dodávka elektrického proudu. Poněvadž Indie je pluralistická demokracie, v níž rozhodnutí nelze autokraticky nadiktovat, trvá pak dlouhou řadu roků, než se cokoli vyřeší. Se zdlouhavostí, ruku v ruce, kráčí korupce na mnohých stupních schvalovacího procesu. Korupce odhadem pozře čtvrtinu všech nákladů.

Indy potěší zjištění tzv. Global Creativity Index - hodnocení výkonnosti, tvořivosti národa podle tří kritérií – technologie, talent, tolerance. V porovnání 45 států Čína se umístila až na žalostném 36. místě (zdrojem solidní Financial Times, 7.4.2006).

Nezapomenuta v Indii zůstává potupná, Číňany jim uštědřená porážka na bitevním poli roku 1962. Od té doby už pětkrát po sobě znovu začali střílet kvůli stále se vlekoucímu územnímu sporu o část Kašmíru (velikosti Švýcarska), stále v čínské držbě.

Na území těchto dvou nejpočetnějších států světa žijí téměř dvě třetiny všech pozemšťanů. Čína se již stala nejvýznamnějším výrobcem zboží, zahlcujícím světové trhy. K takovému primátu spěje Indie v oblasti software – information technology.

- - -

Nejednou jsem si popovídal s přáteli, značně obeznámenými s tamějšími civilizacemi - mezi nimi významný český vědec a neméně zasloužilý americký špion ve výslužbě. Když přišla řeč na hodnocení mentality, charakteru, cizí nátury, načež pak naší schopnosti je pochopit, ocenit, s nimi sympatizovat, nejhůř dopadli Indové.

Nedovedl jsem nesouhlasit, však taková byla i má zkušenost. Soukromé podnikání v Indii: zastaví mě prodavač korálků. Nikdy jsem korálky nechtěl, nechci a chtít nebudu, a proto jsem vyřkl rezolutní NE! Čímž jsem udělal chybu. I negativní odpověď je odpověď a tedy důkaz prodavači, že se mu podařilo zaangažovat mou pozornost. Měl jsem ho nevidět a neslyšet. Trýznil mě prodavač píšťal, a tak jsem si jednu koupil. Nutil mě koupit jich pět a tvrdil, že jich pět chci a nutně potřebuji.

V Puri ve státě Orissa sedíme v autobusu, připraveni k odjezdu. Kolem nás pobíhají starci v plavkách a nutí ke koupeli v moři, v němž nás za úplatu budou ochraňovat před utopením. Vysvětlení, že právě odjíždíme na letiště, jsme rádi v suchu a mimo slanou vodu, na ně neplatilo. Zrychleně a naléhavěji se domáhali prosazení svých absurdních požadavků.

Konzultoval jsem odborníky na indickou mysl a dozvěděl jsem se, že „Intuition and spiritual insight are superior to logic“ čili logika je na vnuknutí krátká.

Jakoukoliv reakci na jakoukoliv nesmyslnost lze interpretovat jako závazek, z něhož se nutno vykoupit penězi. Vejdu do chrámu a civím na vyřezávaný sloup. Vedle uslyším: „To je vyřezávaný sloup.“ Kdybych přikývl, budu ztracen. Stal bych se dlužníkem, neboť mi byla poskytnuta služba. V místě Kancheepuram státu Tamil Nadu postřehnu - však jak bych mohl přehlédnout – živého chrámového slona, s Višnuovým znamením, jakýmsi přeškrtnutým písmenem U na lbi. Přistoupil domorodec, ukázal prstem a poučil mě: „To je slon.“ Nešlo mi o rupii, požadovanou za tak překvapující informaci, nicméně jsem se bránil kontratvrzením: „To je helikoptéra.“ Hádanice o identitě tlustokožce tucetkrát dokola, minci ze mě nevymámil.

Jindy jsem byl na mořském břehu poučen, že jsem na břehu mořském, a proto povinován takovou zvěst finančně odměnit.

V zemi jsem potkával jak velkou mazanost, tak i monumentální nechytrost. Za svého amerického študování jsem se živil číšničením u Vašatů v New Yorku. Netvrdím, že jsem byl ideální pan vrchní, ale totálního tupce by byl pan Vašata v podniku netrpěl.

Tedy s číšnickou zkušeností jsem v Indii porovnával. Sedíme dva u snídaně, on objednává čaj, já kávu. Obsluhující Ind zareagoval otázkou, zda páni si přejí ony dvě tekutiny smíchat. Na verandě hotelu Clarke v Benaresu jsem se s přítelem posadil a objednal dvě piva. Přineseny nám čtyři otevřené litrové láhve, dvě piva pro každého. S vysvětlováním, že jsem objednal dvě a ne dvakrát dvě, jsem ovšem nemohl uspět. V Hyderabadu byl přístup k pivu odlišně šidivý. Objednám láhev, přede mnou ji otevřou, asi deset procent obsahu mi do sklenice pěnivě nalejí a devět desetin v láhvi se stolu vůbec nedotkne, je hned odnesena. Když je sklenice prázdná a domáhám se naplnění, přinesli mi jinou láhev, odpečetili, proces se opakoval a účet se násobil. Protesty, vysvětlování, nikam nevedly. V hotelu Oberoi v Kalkutě jsem slyšel cizí dámu pronést výtku: „Číšníku, už tu sedím hodinu, pětkrát jsem již žádala jablečný mošt a dosud jste mi ho nepřinesl.“ V minutě jí bylo dodáno pět otevřených láhví moštu najednou.

Po mátožnosti však ani stopy, když má dojít na placení a spropitné. U somnambulů, kteří mě neviděli, neslyšeli, marně jsem se jich domáhal, došlo k transformaci v bystře si počínající ostříže.

Tohle není generalizace o navštívené zemi, ale generalizace mých zkušeností. Ve srovnání i Papuánci mi připadali jako znační Einsteinové.

- - -

Začátkem dvacátého století v Americe vládní výbor hodnotil Indy jako „the most undesirable of all Asiatics“ - ty nejméně žádoucí ze všech Asiatů.

V nynější době dva miliony Američanů se narodily v Indii. S velkou pravděpodobností jsou nejúspěšnější ze všech přistěhovalců - s vyšším vzděláním a životní úrovní podstatně převyšující americký průměr. V západní části kontinentu, kde jejich přítomnost před sto lety byla jednoznačně nežádoucí, mají teď důkladné zastoupení v proslulém Silicon Valley, jejich čtvrtina tam pracuje, jsou to absolventi z oborů engineering a science. Šéf Microsoftu se narodil v Hyderabadu (rozhodně mě tam kdysi pivem neobsluhoval), šéf Googlu ve firmě Alphabet pochází z Tamil Nadu, rodiště geniálního matematika, jímž jsem začal tuto stať.

Polovinu všech motelů v Americe vlastní Indové ze státu Gudžarátu, jejich krajané z Punžábu dominují síti obchodů 7-Eleven a Subway v Los Angeles.

Přibývají indičtí profesoři, denně je potkávám v univerzitních prostorách, ale daleko víc je tam studentstva z Koreje (ovšem té jižní) a z Číny.

V Šanghaji Academy of Social Sciences uveřejnila studii o průzkumu se zjištěním, že naprostá většina (57 %) všech čínských rodičů by dala přednost, aby jejich děti mohly studovat v zámoří. Tomu ovšem vesměs brání značné výlohy. Z publikace „The World in 2017 „(The Economist) se dozvídám, že dochází ke značné „internacionalizací“ vzdělávání, že 5 milionů studentů si tak počíná někde v zahraničí, z toho každý šestý z nich je Číňan. V roce 2017 jejich počet se zvětší o 700.000, z nichž většina zamíří do USA.

Takový pohyb k užitečnému vzdělávání má ovšem být jen dočasný, ale v přemnohých případech se tak nestává. Podle informací čínského ministerstva školství: to svou studií zjistilo, že z těch, kteří odešli studovat mimo svou vlast, polovina se jich již nikdy nevrátila.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



Recept na sladký vánoční salám
Recept na sladký vánoční salám

Letos zkuste vánoční cukroví trochu jinak

Diskuse


F. Houžňák
19:38
13.6.2017

R. Morava
17:32
13.6.2017

J. Kanioková
17:04
13.6.2017

L. Křivan
15:10
13.6.2017

Č. Berka
14:22
13.6.2017

A. Alda
11:48
13.6.2017

L. Křivan
15:13
13.6.2017

M. Valenta
11:01
13.6.2017

R. Tesařík
11:05
13.6.2017

P. Bureš
12:15
13.6.2017

L. Křivan
15:21
13.6.2017

J. Tachovský
9:51
13.6.2017

J. Nový
7:28
13.6.2017

S. Netzer
7:25
13.6.2017

M. Vondráček
9:00
13.6.2017

S. Netzer
9:23
13.6.2017

J. Hanzal
9:37
13.6.2017

S. Netzer
9:52
13.6.2017

R. Tesařík
9:34
13.6.2017

P. Lenc
10:11
13.6.2017

S. Netzer
10:23
13.6.2017

P. Lenc
10:27
13.6.2017

S. Netzer
10:33
13.6.2017

R. Tesařík
11:00
13.6.2017

A. Nový 840
10:36
13.6.2017

R. Tesařík
11:04
13.6.2017

P. Sulc
1:00
13.6.2017

J. Kombercová
16:37
13.6.2017

R. Tesařík
16:52
13.6.2017

počet příspěvků: 32, poslední 13.6.2017 07:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.