Možná jste před časem zaslechli bizarní zprávu, že organizace Having Kids, prosazující „udržitelný a na děti orientovaný model plánovaní rodiny“, vyzvala britského prince Williama a jeho manželku Kate, aby neměli další děti.

Jednalo se o reakci na to, že je hrozba přelidnění důsledkem vysoké porodnosti, na kterou ve svém dřívějším vyjádření upozorňoval sám princ. Trochu zvláštní v zemi, kde je celkový počet dětí na ženu 1,79, což je hluboko pod úrovni prosté reprodukce populace, která má být 2,1. Proč ty výzvy k menšímu počtu dětí? Cílem má být přimět lidi k většímu ohledu na životní prostředí. Mít více dětí je prý nešetrné a neúměrně zatěžuje naši planetu.

Pošahaná hnutí tu byla už ve středověku

Tzv. antinatalisté z Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva (Voluntary Human Extinction Movement, zkr. VHEMT) či některých dalších organizací zastávají daleko radikálnější postoj. Staví se proti rození dětí jako takovému. Chtějí proto přimět co nejvíce lidí k tomu, aby neměli pokud možno vůbec žádné děti.

Samotná myšlenka antinatalismu není ale nic nového pod sluncem. Už ve středověku existovala sekta manichejských, známá svým asketickým životem a odmítáním všeho tělesného. S jejich pravidly bylo proto neslučitelné mít děti.

Zajímavý je také případ americké sekty zvané shakeři. Tito lidé žijí či spíše žili skoro jako řeholníci v uzavřených komunitách, kde byli odděleni muži a ženy. Všichni žili v očekávání brzkého Kristova příchodu v celibátu. Zmíněný minulý čas je, myslím, na místě.

Shakeři vznikli v 18. století. Druhý příchod ale nenastával a mnoho lidí jejich komunitu opustilo. A protože shakeři prakticky nemohli doplňovat své stavy jinak než konverzemi, celibát vedl k úpadku této skupiny. Myslím, že nikoho nepřekvapí skutečnost, že dnes už mají shakeři jen dva členy. Čtvrtý nejmladší se oženil s novinářkou, která psala reportáž o posledních shakerech, a zanikající komunitu musel opustit. Další členka zemřela na začátku roku 2017.

Ušetříme budoucí generace tím, že nemáme děti

Také německý pesimistický filosof Arthur Schopenhauer se stavěl proti přivádění dětí na svět. Následující úryvek jednoho z jeho děl výmluvně svědčí o jeho důvodech: „Pokud by děti byly na svět přiváděny jen z aktu čistého rozumu, existovala by nadále lidská rasa? Neměl by člověk spíše více soucitu s následujícími generacemi, aby je ušetřil břemena existence, či aby na sebe vzal úděl chladnokrevného uložení tohoto břemene?“ Nemít děti tedy znamená ohleduplnost k ostatním generacím a ušetření je „břemena existence“.

Podle této logiky by ale tito lidé sami museli uspíšit svoji vlastní smrt. Vždyť životní prostředí zatěžují i oni sami už tím, že dýchají či vykazují nějakou, byť třeba hodně malou spotřebu. Mimochodem, lidi s takto konzistentními postoji opravdu najít lze – v „náboženské společnosti“ Church of Euthanasia, která má jako jedno ze svých hesel „Save the Planet, Kill Yourself“ (Zachraň planetu, zabij se). ​

Vůbec velmi zajímavé jsou postoje závodnice a ekologické aktivistky Leilani Münterové, která se k tomuto tématu vyjádřila následovně: „Dokážeme se bavit o emisích a klimatických změnách, ale v debatě o populaci se vždycky objeví velmi emoční reakce.“ Je zvláštní slyšet něco takového zrovna od automobilové závodnice, tedy člověka, který se svojí vlastní činností sám nadprůměrně podílí na zatěžování životního prostředí. Neříká se tomu náhodou kázat vodu a pít víno?

Příznivci ekologického antinatalismu a zvláště zmíněná závodnice se můžou odvolávat na švédskou studii, kde se tvrdí, že mít v rodině o jedno dítě méně znamená také o 58,6 tun méně uhlíkových emisí. Druhým nejefektivnějším opatřením má být vzdát se auta, které za rok průměrně vypustí „jen“ 2,4 tuny emisí.

Pláč na špatném hrobě

Problém je ale v tom, že ekologičtí antinatalisté působící především ve vyspělých zemích, jako jsou USA, pláčou na nesprávném hrobě. Ve vyspělých zemích další závratný růst obyvatelstva rozhodně nehrozí. Spíše naopak. Ale proč antinatalisté neotevřou stejnou otázku v Africe nebo Indii? A s jakou odpovědí by se asi setkali?

Mít v průměru o jedno dítě méně by ve většině vyspělých zemí, kde už nyní připadá na jednu ženu méně než dvě děti, znamenalo zaručenou cestu ke kolapsu sociálního systému a zániku celé společnosti. Ptali se někdy všichni k přírodě ohleduplní antinatalisté, kdo bude vydělávat na jejich důchody nebo jak budou lidem říkat, že půjdou do důchodu v 80 a více letech?

Obvykle bývá velmi obdivuhodné, když se lidé něčeho vzdají ve prospěch nějakého vyššího cíle. Jenomže společnost, která nemá děti, nemá ani budoucnost, jak kdysi řekl brněnský sociolog a hlavně velmi moudrý člověk Ivo Možný. A já s ním bezvýhradně souhlasím.​

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu