Při požehnání Urbi et orbi i při kázání na boží hod v bazilice sv. Petra se papež zaměřil na mír na Blízkém východě. U Benedikta XVI. to není překvapivé téma. K arabsko-izraelskému konfliktu se vyjadřuje už od začátku pontifikátu a dvakrát oblast navštívil. Navíc klid a mír patří k vánočním svátkům, ale aspoň mě stále zaráží relativismus a obecnost, které papež uplatňuje v hodnocení arabsko-izraleského konfliktu. Navíc 28. prosince vyhlásil Vatikán světový týden pro mír v Palestině a Izraeli.

"Oběma stranám" všeho stejně?

"Kéž v zemi, kde se narodil Spasitel, nastane mír a dá Izraelcům a Palestincům odvahu ukončit dlouholetý konflikt a rozpor a vykročit na cestu vyjednávání." Tak zní doslova pasáž z kázání Urbi et orbi z 25. prosince. Výzva při mši na boží hod v bazilice sv. Petra zněla podobně. "Modleme se, aby Izraleci a Palestinci dokázali žít v míru jednoho Boha a ve svobodě." Tato slova se ale vztahovala na Betlém, který je na palestinských územích, a v kontextu vyzněla tak, že mír je upírán jen Arabům a viníkem je Izrael.

V tom je právě problém taktiky "morálního vyrovnávání", kterou mnozí uplatňují vůči izraelsko-arabskému konfliktu. I když se podobní komentátoři snaží tvářit, že měří oběma stranám stejně, vždy zaujímají stanovisko. Zpravidla se k této taktice uchylují lidé, kteří tak chtějí zakrýt problematický názor, nebo se jednoduše nechtějí či nedokážou informovat o otázce, kterou "objektivně" hodnotí. Výsledkem bývá často přilnutí k většinovému, nebo mocensky převažujícímu názoru. V postoji k arabsko-izraelskému konfliktu převažuje aspoň mocensky protižidovský postoj a k němu se uchyluje i Vatikán.

Ale neměl by papež být vůdčí morální autoritou? Neměl by právě on odolávat takové konvenční pokrytecké morálce? Papežova vyjádření k Izraeli jsou vlastně stále stejná. Nereagují na žádné aktuální události, o Izraelcích a Palestincích mluví vždy obecně, nikdy nevyčleňují teroristické skupiny a nikdy "jednostranně" neodsoudí žádný čin palestinského či libanonského teroru. Jsou tak obecné a stále stejné, že je někdy obtížné na internetu rozeznat, který projev je z letošních Vánoc.

Vatikán a vyhlášení palestinského státu

Ignorování reality je ještě podivnější, když vezmeme v potaz nedávné JEDNOSTRANNÉ vyhlášení palestinského státu, které se Abbásovi podařilo prosadit oklikou přes OSN. Byl to pokus části palestinské reprezentace obejít nutnost vyjednávání s Izraelem a úspěch povede k tomu, že Palestinci se k bilaterálnímu vyjednávání jen tak nevrátí. Není známo, že by Vatikán varoval Palestince před touto taktikou, ačkoli je zřejmé, že k míru nepovede. V současné době se na Západním břehu schyluje k boji mezi Hamásem a al-Fatahem, zároveň se teroristé snaží vyhlásit třetí intifádu proti Izraeli. Nic z toho papežovi nevadí.

Povýšením na pozorovatelský členský stát získala nejasně vymezená Palestina stejné postavení jako Vatikán. Následné události ukázaly, že obě země spojuje víc. Mahmúd Abbás se z OSN vydal do Říma, aby vykonal oficiální návštěvu u svatého otce. Při hovorech prý sdělil, že je připraven se okamžitě vrátit k jednacímu stolu. Papež byl spokojen a agentura Vatican News vyslala radostnou novinu do světa. Jenže palestinští teroristé se teď nechystají k mírovým hovorům, ale ke třetí intifádě. Abbásovo ujišťování bylo řečeno jen jako další výtka vůči Izraeli. Na vyjednávání musí být dva a pokud Abbás sdělil, že on je ochoten jednat, říkal tím světu, že jednání odmítá ta druhá strana.

Vatikán ale ignoruje, že to byli palestinští představitelé, kdo zmařil nadějné pokusy o mírové urovnání v posledních dvaceti letech. Mírová jednání v Camp Davidu a Tabě v letech 2000 a 2001 skončila tím, že Jásir Arafat náhle odmítl vše, s čím do té doby souhlasil, a jednostranně opustil jednání. Následovala druhá intifáda. Druhá intifáda, to byly hlavně sebevražedné útoky proti izraelským civilistům a dětem v restauracích, na diskotékách, v obchodech a dalších místech v centru měst.

Benedikt XVI. tyto skutečnosti ignoruje. Stále mluví relativisticky, jako by ani jednou nebylo jisté, co se vlastně stalo. Jako by nikdy nebylo zřejmé, že při nějakém útoku zabíjí jen jedna strana konfliktu, nebo že mírová jednání někdo odmítl jednostranně. Výjimkou byla válka v Gaze roku 2009, kdy papež jednostranně obvinil Izrael. Manipulativní je obecné označení "Izraelci" a "Palestinci". Papež tak sám uplatňuje chybnou metodu zobecňování, která je charakteristická pro propagandu. Na jedné straně konfliktu stojí Stát Izrael, na druhé straně různé teroristické skupinky, které nemají žádnou legitimitu, ani odpovědnost. To, že z území pod kontrolou těchto skupin se vyhánějí Židé a netrpí se tam náboženská tolerance, Vatikánu nevadí. Pokud ovšem nejde o utlačování křesťanů.

Týden míru a protiizraelská propaganda

Ještě 28. prosince 2012 oznámilo rádio Vatikán vyhlášení Světového týdne míru pro Palestinu a Izrael. Akci iniciuje kontroverzní Izraelsko-palestinské ekumenické fórum světové rady církví. Dikce organizátorů nenechává na pochybách, že jde o akci zaměřenou proti Izraeli a na podporu současné palestinské reprezentace.

Světové týdny míru se vyhlašují už od roku 2007, aby připomněly izraelskou okupaci východního Jeruzaléma a Západního břehu, jak stojí v oficiálním prohlášení. Stručný nástin historického pozadí pak ukazuje, že ekumenické fórum vidí Izrael jako jediného viníka arabsko-izraelského konfliktu. Války a utrpení začaly dle nich až šestidenní válkou a okupací arabských území. Mír zřejmě nastane tehdy, až se tato území dostanou pod kontrolu Hamásu, aby mohl z hor na Západním břehu podnikat účinnější raketové útoky na izraelské území. Pod pojmem vzájemná vyjednávání si lze představit leccos, ale že by významové pole tohoto pojmu bylo tak široké?

Benedikt XVI. mezi Židy a Izraelem

Z téhle akce nelze vinit jen papeže, ale Benedikt XVI. také často sklouzává k jednostrannému obviňování Izraele. Během operace Lité olovo v zimě 2008/2009 papež jednostranně kritizoval Izrael, přičemž v podstatě nekriticky přijímal názory protiizraelské propagandy. V květu 2008 zase využil přijetí izraelského vyslance Mordechaje Leviho k tomu, aby jednostranně obviňoval Izrael, znovu bez přihlédnutí k realitě. Synoda o situaci na Blízkém východě v říjnu 2010 se zase změnila v jednostrannou propalestinskou propagandu.

Bylo by laciné připomínat Ratzingerovo nacisitcké mládí, jeho knihu o životě Ježíše z Nazareta, obnovu tridentského ritu, nebo shovívavý postoj k popíračům holocaustu. Na druhou stranu i tyto kontroverzní kroky patří k jeho politice vůči Židům. Na druhou stranu jsou tu ústupky Ratzingera coby teologa vůči Židům a jejich nadčasové "vině". Na příklad z tridentského ritu byla vyňata hanlivá slova o Židech, ale výzva ke konverzi Židů v ní zůstala. Ze zabití Ježíše Nazaretského zase Ratzinger neobviňuje Židy celkově, ale jen "chrámovou aristokracii". Nicméně mnozí Židé chápou jeho interpretace tak, že mýtus o židovské vině nezpochybnil. Sergio Minerbi, renomovaný izraelský odborník na vztahy Vatikánu a Židů, charakterizuje postoj Benedikta XVI. takto: Čím víc je papež smířlivější k Židům, tím víc je nepřátelský vůči Izraeli.

ZDROJE

Segio Minerbi o Vatikánu a Izraeli (JPost 5.2.2011)

Italský novinář Giulio Meotti o Vatikánu jako mluvčím palestinských teroristů

Radio Vatican o plánovaném týdnu pro Palestinu (28.12.2012)

Ekumenické fórum

Vyjádření Vatikánu k palestinské státnosti 30.11.2012

Vánoční poselství Urbi et orbi

Text kázání na Boží hod

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem