25.4.2024 | Svátek má Marek


SVĚT: Padilla, vina a spolčení

24.8.2007

Až pojede Mirek Topolánek někdy do Washingtonu, chtě nechtě bude muset pohovořit o Guantánamu. I kdyby se sám zdráhal, opozice i zelení mu to evropské téma do agendy prosadí. Bude i Praha požadovat zrušení místa, kde Amerika bez soudu a přístupu k právníkům zadržuje podezřelé teroristy, „ilegální bojovníky“ pochytané po světě? To teprve uvidíme. Jisté však je, že láme-li něco atlantické vztahy opravdu vážně, spíše než americký protiraketový deštník je to právě Guantánamo. Guantánamo představuje pro Evropany Vietnam této dekády. Právě jím se evropští politici vymezují vůči Bushově „válce s terorem“ uváděné s oblibou v uvozovkách. Jako by si teror vymyslel sám americký prezident. Dokonce i Angela Merkelová, která dva roky razí vstřícný postoj k Bushovi, sama byla už třikrát jeho hostem a spor o radar i rakety chtěla uhladit v radě NATO-Rusko, Bushe kritizuje právě za Guantánamo. A dosavadní britskou vstřícnost přitvrdil premiér Brown, když teď požádal o vydání britských občanů z Guantánama.

Jenže právě nyní, skoro šest let po 11. září 2001, se něco mění i na druhém břehu Atlantiku. Americký federální soud vynesl verdikt „vinen“ nad José Padillou, jedním z oněch ilegálních bojovníků, islámským konvertitou hispánského původu, jenž byl v roce 2002 zatčen na letišti v Chicagu a proslul jako muž, který chtěl na americkém území odpálit tzv. špinavou jadernou bombu.

Nepatrný kamínek do mozaiky justičního chaosu, nebo vítězství práva nad bezprávím?

Názory se různí, ale zaslouží si větší pozornost, než jaká se jim v Evropě těsně po verdiktu dostala.

Fanoušci George W. Bushe tvrdí, že soudní verdikt o vině ospravedlnil více než tříletou vyšetřovací vazbu pro Padillu a v zásadě i celý „systém Guantánamo“.

Bushovi odpůrci tvrdí pochopitelně opak: soudní verdikt prokázal, že ilegální bojovníky měla dostat pod svou pravomoc trestní justice.

Soudně nevinní, ale nebezpeční

Nahlédneme-li ovšem třeba do deníku The New York Times, listu, který rozhodně nelze považovat za expozituru Bushova Bílého domu, dostaneme mnohem pestřejší pohled na právní zápas o ilegální bojovníky. Padillův případ není zcela zobecnitelný. Nejde jen o to, že vyšetřovací vazbu bez přístupu k právníkům si neodseděl v Guantánamu, nýbrž v Jižní Karolíně. Vymyká se i svým americkým občanstvím. Nicméně přes všechna „ale“ opět oživil debatu.

Navzdory celoevropskému odporu vůči Guantánamu otázka neleží, zda tamní věznici zavřít či ne, ale co s oněmi vězni. Z asi tří set šedesáti tam zadržovaných osob jich USA chtějí kolem sedmdesáti propustit, přibližně osmdesát soudit vojenskými tribunály a zhruba sto sedmdesát pustit nechtějí, neboť dokonané zločiny jim dokázat nelze, ale jsou prý příliš nebezpeční.

Proč nebylo možné předat pochytané extremisty hned trestní justici? Mimo jiné proto, že její prostředky bazírují na dokonaných činech, zatímco v případě globálního islamistického teroru jde o problém konspirace, zločinného spolčení. Proto prý musel i José Padilla projít „systémem Guantánamo“, než mohl být předán justici. Jsou to případy v Americe známé už z éry mafie. Je zločinem pouze dokonaná a dokázaná vražda, nebo už samotné spolčení za jasným účelem? V podstatě totéž se teď opakuje u ilegálních bojovníků. Může justice užít nástroj preventivní vazby? To je jedna z důležitých otázek, které mění přístup americké justice.

Už podruhé na mušce

Nejsou to zdaleka jen abstraktní úvahy. Debra Burlingameová, právnička a sestra pilota boeingu navedeného teroristy před šesti lety na Pentagon, uvádí v listu Wall Street Journal zajímavá čísla. Z mužů propuštěných z Guantánama v uplynulých letech bylo zhruba dvacet opět identifikováno na bitevních polích války s terorem, z toho dvanáct zabito americkými silami. A to šlo o lidi, které by trestní soud odmítl.

I Evropané si rizika uvědomují. Berlína se týkal případ Kurnaz, německého Turka, kterého Američané chtěli vydat z Guantánama už v roce 2002. Proč ho Berlín odmítl? „Bylo to politické rozhodnutí, vždyť více atentátníků z 11. září prošlo Německem,“ říká muž tehdy odpovědný za tajné služby a dnešní ministr zahraničí Steinmeier. A co britští občané, teď žádaní vládou z Guantánama? „Mohli by představovat riziko, budou-li se volně pohybovat,“ varuje odpovědná ministerská tajemnice Hodgkinsonová. Vida, i Evropa uznává racionalitu preventivní vazby, ač s ní nesouhlasí.

LN, 22.8.2007