Práva a svobody deklarované Všeobecnou deklarací lidských práv neplatí podle článku 30 pro ty, kteří tato lidská práva a svobody vzhledem k jiným sami porušují nebo k tomu třeba jen směřují, islám nevyjímaje.

1. Je ochrana islámu jako náboženství oprávněná?

Všeobecná deklarace lidských práv, jako dokument OSN z roku 1948 (zde), deklaruje mj. svobodu náboženského vyznání všem lidem (články 2, 18, 19, 26), a to s jednou podstatnou podmínkou podle článku 30, že totiž "Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených." Jinak řečeno, deklarovaná práva a svobody nesmí být kýmkoliv zneužity k porušování těchto práv a svobod jiných. To prakticky znamená, že deklarovaná práva a svobody neplatí pro ty, kteří tato lidská práva a svobody vzhledem k jiným sami porušují nebo k tomu třeba jen směřují. Případný odborný a nezaujatý právní rozbor by patrně dospěl ke stejnému závěru.

Že muslimové deklarovaná lidská práva a svobody porušují, je mimo jakoukoliv pochybnost. O tom svědčí jejich chování nejen v jejich zemích, ale i v zemích, kde jsou jako hosté. Podstatné je to, že se nejedná jen o selhání jednotlivců, např. tzv. teroristů či fundamentalistů, jak se často tvrdí, ale o způsob chování předepsaný všem muslimům v jejich svatých knihách. Ten splňuje prakticky všechna kritéria genocidy formulovaná v Úmluvě o prevenci a postihu zločinů genocidy (Resoluce OSN 260 z roku 1948 zde). Tím muslimové představují smrtelné nebezpečí pro celý neislámský svět, horší než byl nacismus a komunismus. Problém má tři části:

a) plánování a postupné provádění genocidy týkající se všeho neislámského obyvatelstva Země,

b) nedodržování "Všeobecné deklarace" a teroristické akce ve vlastních i v jiných zemích,

c) rozsáhlá a cílevědomá podpora šíření islámu infiltrací v tzv. demokratických zemích.

Aby normální soužití muslimského a nemuslimského světa bylo vůbec možné, museli by muslimové prokazatelně odvrhnout ty části svých svatých knih, které jim přikazují pomocí genocidy ovládnout celý svět a podřídit ho islámskému právu šaría. Aby se na islám mohla vztahovat ochrana jako na náboženství podle "Deklarace", museli by muslimové navíc dodržovat deklarovaná lidská práva a svobody i ve svých vlastních zemích. Nelze nevidět, že toto se sotva může podařit. Svět se však přesto musí bránit. Odepření ochrany islámu jako náboženství podle "Deklarace" je z hlediska sebeobrany neislámského světa proti islamizaci zásadní, nezbytné a nenahraditelné, neboť tato ochrana je právě tím faktorem, který paralyzuje sebeobranné schopnosti společnosti.

Dosavadní obrana proti islamizaci má převážně ráz tzv. boje proti terorismu, zatímco daleko nebezpečnější infiltrace je široce tolerována a přehlížena. Kromě vojenských akcí proti cizím státům a vedení nákladných a nevyhratelných válek (Afghánistán, Irák) je to individuální stíhání teroristů a odhalování jejich vazeb. To nutně znamená též eskalaci nepopulárního zasahování do práv občanů na soukromí i s mezinárodním dosahem (viz např. aféru "Snowden"). Přesto islámský terorismus není na ústupu, ale právě naopak, neboť řešení jednotlivých případů islámského terorismu a individuální stíhání teroristů je jako chtít vymýtit malárii chytáním jednotlivých komárů-nositelů malárie v obrovském hejnu, což by bylo beznadějné.

Má-li se problém islámu vyřešit tak, aby muslimové a ostatní obyvatelé Země mohli normálně koexistovat, musí se vyřešit především konflikt mezi jejich etickými zásadami. To vyžaduje kromě průběžných represivních opatření proti islámskému terorismu zahájit intenzivní obranu na poli politickém, a to především na úrovni OSN. Tam by měl být předložen návrh rezoluce s jasným sdělením určeným jak islámským státům sdruženým pod OIC (Organisation of Islamic Cooperation), tak všem ostatním státům, že dokud se islám přesvědčivě nevzdá všech aktivit spojených s agresivním džihádem a z islámských svatých knih nevypustí všechny pasáže, které znamenají genocidu neislámské části světa, nebude se na islám vztahovat ochrana jako na náboženství podle "Všeobecné deklarace lidských práv" a islám bude považován za genocidní ideologii stejně jako nacismus.

Takový návrh může učinit každý členský stát OSN, např. Česká republika, případně ve spojení s dalšími státy. Je na vedení státu, aby učinilo příslušné kroky, neboť islamizací je ohrožena bezpečnost státu a jeho demokratický systém. Péče o její zajištění i v době delší než jedno volební období patří bezesporu mezi jeho základní povinnosti. Aktivita a iniciativa vedení je žádoucí, nemá-li se dostat pod tlak občanských iniciativ jednajících na základě čl. 23 Listiny základních práv a svobod (ČR).

Další podrobnosti k tomuto problému lze nalézt např. na webu www.urgent21.cz a v řadě tam uvedených odkazů.

2. Akce

Výše uvedený text jen s malými rozdíly byl zaslán několika představitelům našeho státu. Dosud odpověděl jeden z adresátů s tím, že s mojí argumentací nesouhlasí, protože - cituji

"…při ní dochází k přílišnému zevšeobecňování. … jsem přesvědčen, že cílem většiny muslimů není pomocí genocidy ovládnout celý svět, což mohu doložit osobní zkušeností z řady setkání s představiteli islámského světa. … V obecné rovině se domnívám, že celosvětové kulturní, náboženské či jakékoliv jiné odlišnosti mohou být vzájemně inspirativní, cestu tedy vidím v hledání porozumění a ne v konfliktních řešeních."

Jméno adresáta úmyslně neuvádím. Důležitější než jméno je způsob jeho myšlení, přičemž se obávám, že odpovědi ostatních adresátů, pokud nějaké ještě dostanu, budou podobné.

Na toto zdůvodnění jsem dotyčnému odpověděl toto:

Především moc děkuji, že jste mi odpověděl. Snad přijmete mé uznání vyjádřené veršem z Goethova Fausta: "Vždyť je to věru pěkné, když tak velký pán tak vlídně ráčí hovořit i s ďasem." Bohužel "ďas" s Vaší argumentací nesouhlasí. Nedovolil bych si znova se na Vás obracet, kdyby se nejednalo o tak závažný problém, jako je otázka bytí a nebytí celé naší civilizace. Existuje snad závažnější problém než právě tento?

Vytýkáte mi přílišné zevšeobecňování, čímž zřejmě rozumíte to, že vycházím z toho "co je dáno", tedy přikázáno všem muslimům v jejich svatých knihách, zatímco Vy důvěřivě zevšeobecňujete několik Vašich pozorování na většinu muslimů s tím, že ne všichni muslimové jsou ochotni příkazy svých svatých knih plnit. Dělení muslimů na ty "hodné" (tvořící možná většinu početní, nikoliv však mocenskou) a na fundamentalisty a teroristy je známá argumentace multikulturalismu, který je součástí pseudohumanismu. Historie však varuje, že dění neurčuje početní, ale mocenská většina (viz nacistické Německo, bolševické Rusko aj.). Nefunkčnost obou forem multikulturalismu (asimilační i diskriminační) již před časem otevřeně přiznali i čelní politici, jako Merkelová (Německo), Sarkozy (Francie), Cameron (UK). Přesto tato ideologie paralyzující sebeobranné a sebezáchranné schopnosti států i nadále ovlivňuje dění v Evropě a ve světě. Velkou nadějí na změnu názorů na sebeobranu jsou výsledky posledních voleb do EUP. U nás bude patrně multikulturalismus přežívat o něco déle vinou chimérického "pravdoláskařství". Zatím se nikdo snad ani nepokusil vysvětlit, jakým právem je lidsko-právní agendou, multikulturalismem a vládami ignorován čl. 30 "Všeobecné deklarace lidských práv", který má zabránit zneužívání široce pojatých práv v ostatních článcích, a Úmluvy o prevenci a postihu zločinů genocidy (Resoluce OSN 260 z roku 1948). Právě z jejich nedodržování a ignorování plyne bezpečnostní riziko nebývalého rozsahu pro státy zejména naší civilizace, tedy včetně našeho. Toto je smyslem mého podání. Nejde tedy o další subjektivní názor, ale o názor vycházejících z platných dokumentů a z aktuální situace. Můj hlas jako jeden z tisíců umlkne, jestliže někdo objektivně a důvěryhodně (!) vyvrátí výše uvedené argumenty. Do té doby nemohu než apelovat na jednu ze základních povinností představitelů státu, tj. chránit bezpečnost jeho a jeho občanů.

Ještě za něco Vám musím poděkovat. Jsem rád, že jste mne neoznačil nálepkami jako "rasista", "xenofob" apod. Bylo by to nespravedlivé. Nikde u mne nenajdete útočné či urážlivé výroky, ale naléhavé výzvy k sebeobraně. To platí i o návrhu pro OSN. Lze prokázat, že sebeobrana není jen právem, ale základní povinností každého subjektu. Pokud ji tento nepřijme, je to známkou jeho degenerace, a podle Přírody (základních biologických principů) tím ztrácí nárok na existenci. Příroda nezná slitování.

Omlouvám se za svoji smělost, ale prosím, udělejte jako člověk vše, co je ve Vašich silách. Naše generace nějak dožije. Ale těch, co přijdou po nás, je mi upřímně líto. Možná opět nastane čas, kdy živí budou závidět těm mrtvým. Naší vinou.

S nadějí – občan Roman Los

3. Závěr

Je zřejmé, že dosáhnout podání uvedeného návrhu na OSN je nadlidský úkol. Zná však někdo lepší řešení? Jen nářky a "monitorování" neúprosně se zhoršujícího stavu nic nevyřeší. Situace by se podstatně zlepšila, kdyby se za takový návrh postavila nějaká občanská sdružení, objevily se petice a informace na facebooku, twitteru, řetězové e-maily apod. s cílem přesvědčit co nejvíce občanů a média, že naše civilizace je opravdu ohrožena a že není naléhavějšího úkolu pro každého než vynaložit všechny své síly pro její záchranu jako při rozsáhlé živelní katastrofě, před kterou není úniku. Jako jeden z mnoha se jako autor těchto řádků o to snažím, avšak vzhledem k věku budou možnosti mé i mých vrstevníků čím dál omezenější. Štafetu musí převzít mladší generace, neboť o jejich budoucnosti se dnes rozhoduje. Jestli vedení státu se své povinnosti vůči občanům nezhostí, pak by měl přijít ke slovu zmíněný článek 23 Listiny základních práv a svobod (ČR):

"Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny."