Muslimský oblíbený mýtus, vysvětlující zaostalost muslimského světa na základě vykořisťování v koloniálním období, vyšuměl. Z tohoto mýtu odvozený vzdorovitý návrat k tradicím, zahalování žen, jejich nepouštění do škol, bití, kamenování a nepouštění do veřejného života, začalo vydávat svoje plody ve vysoké porodnosti a nedostatečné materiální zajištěnosti populace. Dnes dorůstá generace, která žije převážně v bídě, muslimský návrat jí nepomohl a už neví „co by“.

V Evropě je to jasné. Tam muslimové mají jakousi životní úroveň, a přesto ve svobodné společnosti mohou tvrdit, že jsou vystaveni útlaku, že mají materiální status nižší než ostatní na základě diskriminace. Ale co v takovém Egyptě? Přece za to někdo může! Třeba takový Mubarak. Je tam moc dlouho a je zkorumpovaný. Určitě se vše zlepší, když se odstraní! U nás se prý také všechno zlepší, když se odstraní korupce. Prostě někdo nebo něco za to může. Lidé nikoliv. U nás třeba vůbec nemohou za to, že je mnoho důchodců a málo mladých, v Egyptě zase nemohou za to, že populace vzrostla na 84 milionů z původních 21 v r. 1950 a že se potraviny dováží do země, která byla vývozcem bavlny a cukrové třtiny.

Při každé revoltě musí být nějaký vzor, ke kterému spěje. Byly i revoluce naprosto utopické, byly ideály neuvěřitelně hloupé a protismyslné, které nikdy nemohly fungovat, ale přesto jim lidé věřili, protože prostě něčemu věřit museli. Návrat k tradicím v muslimském světě, jehož klasickým vzorem byla íránská revoluce, měl vzor v tradičním životě. Korupce někdejšího šáha Páhlavího, jeho rozmařilý život a metody jeho policie byly záminkou k ohromnému davovému vzedmutí. Západní styl života mýticky redukovaný na korupci, sexuální nemravnosti, živelný nemorální kapitalismus byly odsouzeny jako nemravné a ajatolláhové viděli v návratu k mlhavým zákonům středověkého řádu šária zázračný lék na všechny nemoci společnosti. Honba na „nemorální“ začala, ale hlavně na nezahalené ženy, sexuální selhání, neslušná slova a „nemuslimské chování“, méně už na korupci, nesvobodu, nemravné metody vládnoucích elit. Ostatní jaksi absentovalo, hospodářská situace se zhoršovala, nemravnosti se konaly v uzavřených společnostech, násilí na ženách se prohlubovalo a nevymahatelnost některých zločinů také. Tajně se sleduje internet, západní stránky jsou nejvíce navštěvovány, lidé revoltují, ale neví „co by“. To je nejhorší. Revolty odezní a nebude nic. Není vzor, není idea, jak věci řešit. Že je to špatné u nás, víme i my, ale víme vlastně více než oni? Také ne.

Změnit se rychle dají jen věci, které nemají fyzický charakter a jde jen o systém vládnutí. Když padal komunismus, většina lidí věděla „co dělat“. Prostě přejít k systému, který je na Západě. Tam, kde se ví „co by“, je to dobré. Je vzor, je základna, od které začít.

Ale záležitosti fyzického charakteru nelze změnit výměnou prezidenta ani výměnou kapitalismu za socialismus ani výměnou muslimské diktatury za demokracii západního směru. Nic z toho nevyřeší věci hned.

Změny fyzického charakteru se mění dlouho. U nás by mělo být o jedno dítě na jednu ženu více a nebyl by problém s důchody a placením zdravotnictví, u nich by měla mít rodina jen dvě děti, ženy pracovat a přivydělávat, aby rodina měla více prostředků. Ale to, jak vidět, většina rozhodujících aktérů nechápe ani zde, ani tam; stále chtějí, aby někdo něco řešil za ně, viník je vždy někdo druhý.

Převzato z Podracky.bigbloger.lidovky.cz