Byl to nedosažitelný svět, beznadějně záviděný. Psal se rok 1953, začátkem onoho března J.V. Stalin prokázal svou lidskost, vypustil svou černou duši, do pekel se odebral. A za pár dní tamtéž byl následován svým obdivovatelem Klementem Gottwaldem, naším prvním a též syfilitickým dělnickým prezidentem.

V té době jsem zápolil se závěrečnými zkouškami na právnické fakultě, kde nás modrokošilatí svazáci naháněli na schůze a tryzny a mně se podařilo unikat jejich bolševickému instinktu. V té době naším děkanem byl Jan Bartuška, pozdější všelijaký velikán, též fungující jako generální prokurátor. Též jako vědec a spisovatel. V onom roce 1953 mu nakladatelství Orbis vydalo dílo či snad dokonce veledílo s názvem „Obrana naší vlasti a boj za zachování míru“. V něm autor vědecky dokázal, že skutečným zakladatelem Československa v roce 1918 byl tatíček Stalin.

Venku za okny právnické fakulty v Pařížské ulici plula Vltava a na jejím opačném břehu na svahu v příslušné výši bylo ztopořováno světově nejmohutnější Stalinovo sousoší, jehož tvůrce jménem Švec na výsledek svého díla reagoval spácháním sebevraždy. Tak ale nezareagoval náš významný profesor, autor jurisprudent Viktor Knapp, který ve svém díle „Předmět a systém československého práva občanského“ objevil třídní podstatu všeho práva, což věru byl „brilantní objev právní vědy“ a Knapp přiznal, že „ do té doby jsme se potáceli ve slepé uličce sterilních idealistických spekulací“.

Po opakovaném ujišťování Antonína Zápotockého, že naše měna je pevná, došlo v prvním červnu k nové realitě, v rodné Plzni k prvnímu povstání - dva týdny před podobnou, ale mohutnější událostí v sousední pokrokové Dederonii. Já zatím v Praze byl zabořen do závěrečných zkoušek. Pak tedy promoce, Bartuška nás odpromoval, významnější členové vládnoucí strany unikli vojenské službě vhodnými funkcemi na akademických židlích.

Obdržel jsem „umístěnku“ jakožto auskultant neboli soudcovský čekatel u soudu v rodné Plzni, tehdy se teprve vzpamatující z ideologicky tuze trapných kotrarevolučních „událostí“.

Následovala vojenská služba, v mém případě černé výložky a obrana socialistické vlasti s krumpáčem a lopatou.

Kdo asi pronikl do znamenitých pozic a stal se diplomatem? Dodatečně jsem se dozvěděl o dvou takových šťastlivcích: jeden se dostal do Koreje jako pracovník jakéhosi poválečného uspořádání. Nikdy jsem se s ním nepotkal, na rozdíl od jiného tuze spolehlivého soudruha, který působil jako osvětový funkcionář v našem druhém, zpravidla dvacetičlenném kroužku. Celkem takových kroužků jsme v ročníku měli sedm. S tímto osvětářem jsem se posléze potkal u soudu v Chicagu, telefonovali jsme si ve Washingtonu. Posléze byl povýšen na velvyslance v Bangladéši, funkce to pramálo záviděníhodná.

V předchozím textu jsem se zmínil o Melvinu Semblerovi, makléři s nemovitostmi, jenž se stal americkým velvyslancem v Austrálii a v dotazníku do rubriky svých jazykových znalostí napsal: „Mluvím anglicky - plynně.“

Československý socialistický kádrový vkus rovněž občas dovedl zazářit podivným způsobem. Jako generální konzul byl do Uruguaye odeslán spolehlivý kádr, který ale neuměl ani jednu řeč, ani tu svou vlastní. On totiž důkladně koktal a tamější činitelé se nad takovou volbou podivovali. Stalinističtí brontosauři se odkládali na bezvýznamné adresy jako například do Sofie. V případě zájmu o drastičtější, definitivnější řešení, docházelo k povýšení do Bolívie - hlavní město La Paz, v rekordně značné nadmořské výši. Posléze definitivní adresa - La Paz, hřbitov diplomatů.

- - -

V Plzni se mi dostalo povýšení na okresního soudce v záležitostech agendy občansko-právní. Takto pověřen ve Stříbře, na pohraničním okrese. Rozvody, paternity, hádanice o slepice a králíky na záhumencích osídlenců, z nichž mnozí byli reemigranti - volynští Češi. Na svůj celkem třetí pokus se mi podařilo z klece uprchnout, nikým nelapen. Mou bází a permanentní adresou po dobu jednoho roku se stal západoněmecký Frankfurt. Tam si mě podávali a vyslýchali všelijací zvědavci a skutečné jeho jméno jsem se dozvěděl jen od jednoho z nich. Židovského slovenského původu, dříve vicekonzulem v Bratislavě, pak jsme se potkali v Berlíně, a dotyčný, ač plynně ovládající přece nám nepochopitelnou maďarštinu, se dočkal přeložení do Bangkoku, aniž by měl ponětí o thajštině, jazyk to mimořádně, až perverzně obtížný k zvládnutí.

Marně jsem ho konejšil zdůrazněním oněch tří B.

Být to aspoň Bejrut! Tam, mnoho roků později, po rozpadu vládnutí rodné strany KSČ, se českým velvyslancem stal můj přítel, povoláním antropolog. Znali jsme se z Jižní Afriky, též se u nás stavěl v Americe, něco jsem věděl o jeho specializaci a tou byla západní Afrika. Znal některé místní vládce, zkrátka expert na správném místě. Pražské ministerstvo zahraničních věcí otevřelo svou náruč, učinilo z něj velvyslance v Libanonu. Dostalo se mu takového povýšení asi proto, že neovládal franštinu, která je přece dominantním jazykem teď na místě jeho působení.

V Bangkoku jsem si ověřoval své představy o příčinách, logice či naprosté její neexistenci: proč posílají, přesouvají své lidi poté, co se důkladně seznámí se svým prostředím, a místo aby došlo k využití takových znalostí, dojde k přesunu někam zcela do neznáma.

Dostalo se mi vysvětlení: delším pobytem v tom kterém místě sice vzrůstá znalost lokálních podmínek, ale zároveň vzrůstá nebezpečí pravděpodobnosti, že ten který diplomat začne, jakkoliv podvědomě, přejímat, absorbovat zájmy místa svého působení a nikoliv svého vlastního státu.

Tak či onak, přesvědčen nejsem.

- - -

V USA neexistuje nějaká centralizovaná škola mezinárodních vztahů, kde se extra připravovat na diplomatickou kariéru. Několik univerzit má speciální programy, například Tufts University se svou Fletcher School of Law and Diplomacy, Columbia University má School of International Affairs, Johns Hopkins University má School for Advanced and International Studies, Georgetown University má School of Foreign Service.

Po příjezdu k americkým břehům jsem po takovém zaměření nezauvažoval ze zcela praktických důvodů, poněvadž jsem neměl místní občanství, studená válka tehdy zdaleka neutuchala. Na Kolumbii jsem měl spolužáka, který se pustil právě takovým směrem. Pozván do Washingtonu na různé pohovory, zkoumání a jednou se pak vrátil s radostnou zprávou, že prošel všemožnými procedurami, podepsal všelijaká prohlášení věrnosti, takže se stal foreign service officer.

A do roka s takovou zkušeností praštil, dal přednost nezůstat součástí obrovité byrokracie, kdo ví, kam by ho zrovna nemínili odexpedovat. Váha, prestiž diplomatických adres se ovšem značně liší, je spousta tzv. hardship posts, místa obtížného z řady důvodů - politických, ekonomických, klimatických, kulturních, všelijakých. Tam se jede v naději, že pobyt to bude krátký, pomůže v kariéře a přesunu do více žádoucího místa. Například Ulánbátar není příliš žádoucí., jako není dlouhá řada metropolí v Třetím světě. V rovníkové Guineji (bývalé Rio Muni), kde v hlavním městě majitelů telefonu bylo tak poskrovnu, že uživatelé byli na seznamu uvedeni jen křestním jménem. Tam z velké kopie americké vládní pečeti na zdi vylezla zelená, velmi jedovatá mamba. Jeden diplomat ze zoufalství uškrtil druhého.

Z důvodů hospodárnosti ten který reprezentant má na své hlavě dva klobouky. Například americký velvyslanec na Šalamounových ostrovech (Guadalcanal slavné válečné paměti, hlavní městys Honiara) tam kdysi vůbec nesídlil, poněvadž úřadoval na Fidži ve značně větším hlavním městě Suva.

Čím chudší stát, tím si zpravidla zřizuje méně diplomatických úřadů. Království Tonga má jedno zastupitelství v Londýně a druhé v New Yorku u OSN, toť vše. Ovšem doma v hlavní vísce Nukualofa už třeba má tucet velvyslanectví.

Nikaragua - USA: Sandinisté jmenovali Noru Astorgu jako svou velvyslankyni do Washingtonu. Tato značně atraktivní soudružka, též zvaná Mata Hari sandinistické revoluce, se poslavila vlákáním do své postele Reynalda Péreze Vegu, krutého generála bývalého režimu, a podřízla mu krk od ucha k uchu. Vzešla otázka, zda má být přijata jako persona grata. Odpověď kladná, ale s doporučením, nesedat si k ní blízko na recepcích.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče