Příkladů by se dala uvést dlouhá řada, mezi kandidáty s rekordní výdrží o dosažení takového fiaska se tyčí američtí usilovatelé o izraelsko-palestinský mír. Prozatím nejposlednějším je John Kerry, Obamův ministr zahraničních věcí, jehož dědeček (Kerryho, nikoliv Obamův) pocházel ze severomoravské slezské končiny.

Tímto vstupuji do terénu s hodně třeskutým potenciálem, na němž se mi dostává lichotek, na které nikdy neodpovídám, ale většinou je pro svou potěchu shromažďuji. Skvostů už mám víc než tisíc:

"Ulč lže, lže, lže.
Ten náš starej trouba Ulč... Doufat, že možná není vše ztraceno, může pouze tenhle kretén.
Terorismus pana Ulče nezná slitování.
Pomatený Ota Ulč, zalikající se nenávistí. (Psáno nikoliv s ypsilonem.)
Pan Ulč, koho chleba jí, toho nesmysl papouškuje.
Nejnáramněji se vyjádřil břitký hodnotitel s podpisem Jan Hora:
Mínění pana Ulče. Tak jako prostitutka, která nekousne do přirození, které má v ústech, pokud vidí bankovku v ruce štamgasta, tak pan Ulč neřekne nic špatného o nespravedlivé okupaci Iráku. Se stejnou energií s jakou opěvoval komunismus se dal do podpory nespravedlivého režimu prezidenta Bushe. Nestydí se za hnusné překrucování věcí za pohodlnou pensi v Escondidu. Americké lži pana Ulče jsou na zvracení."

Například onen mýtus palestinského národa: Lžu, lžu, lžu tvrzením, že před šest dní trvající válkou (1967), arabskými útočníky zahájenou a ovšem dokonale prohranou, do té doby o takovém národě nikdy nikdo neslyšel.

Izrael je ministát, na jednom místě nudlička o šíři pouhých 9 mil či zhruba 14 kilometrů, o celkovém rozsahu necelé poloviny kalifornského okresu San Bernardino.

Dvacet dva arabských států neuznává existenci Izraele - nikdy se o něm jeho jménem nezmíní: pro ně to je pouhá "sionist entity" k nevyhnutelnému zničení předurčená. Už proti ní zahájily několik válek a prohrály je všechny.

Velice se však zmiňují o Jerusalému, v Bibli zmíněném 700krát, v Koránu ani jednou. Na rozdíl od Kahiry, Damašku či Bagdadu, Jerusalém byl hlavním židovským městem po tisíciletí, byl sídlem židovského krále Davida. Není ale známo, že prorok Mohamed, jakož i jiní mohamedánští potentáti by se byli kdy obtěžovali tam zavítat. Židé se modlí směrem k Jerusalému, Arabové, všichni mohamedáni, směrem k Mekce.

Izrael se zrodil z holocaustu a stal se adresou a vlastí téměř poloviny všech Židů světa. Jedním z hodně tristních následků druhé světové války byl vznik fenoménu - rozmachu uprchlíků v odhadovaném počtu snad 100 milionů. Některým nezbývalo nic jiného než prchat, jiní ale nemuseli. Z území nynějšího Izraele své původní domovy opustilo 630 000 Arabů na naléhání svých předáků nebýt v cestě při likvidaci právě vzniklého židovského státu. Zcela jinačí byla situace židovské komunity tzv. sefardické, v počtu téměř jednoho milionu, roztroušené po arabském, zejména severoafrickém území. Těm vesměs nezbývalo nic jiného než s prázdnýma rukama utíkat, život si zachraňovat.

Před rokem 1967, zásluhou okupace jordánským královstvím, v Jerusalémě došlo ke zničení 58 synagog, posvátná místa důkladně vandalizována. Po roce 1967 se Izrael postaral o zachování muslimských a křesťanských památek.

Organizace spojených národů se začala projevovat svým zcela důsledným způsobem: přemnoho protestů proti počínání Izraele, kdežto nesouhlas s arabským počínáním postřehnut nulakrát.

Rada bezpečnosti: ze 175 rezolucí (do roku 1990) víc než polovina (97) byla namířena proti Izraeli.

Valné shromáždění OSN: z 690 rezolucí 429 protiizraelských.

OSN se zabývalo a stále tak činí ve prospěch uprchlíků, utečenců, tzv. DP - displaced persons. Účelem buď návrat do původních domovů, nebo najít pro ně náhradní existenci s možností tamější integrace, asimilace.

Tento úkol s péčí o celkem 33 milionů uprchlíků má OSN organizace UNHCR, se štábem 7685 zaměstnanců (čili 1 na 4424).

S jednou ale výjimkou - tou palestinskou, která se lety, desetiletími rozrostla do byrokratického kolosu pečujícího o 5 milionů svěřenců, z nichž naprostá většina na území nynějšího trpasličího území Izraele nikdy nežila, poněvadž žít nemohla, poněvadž nebyla na světě. Jenže není záměrem OSN jejich integrace, ale pokračující provizorium v uprchlických táborech se zárukou permanentních frustrací, a tudíž nevyčerpatelného množství k terorismu ochotných sebevražedných dobrovolníků.

Touto výjimkou je organizace UNRWA s daleko početnějším štábem (1 na 172), s dvojnásobně větším rozpočtem, ročně prý stále USD 600 milionů, z toho 40 % hradí USA.

- - -

Barack Hussein Obama, se stoprocentním černošstvím se ztotožnující syn neméně stoprocentní matky bělošky, ve svém slavném projevu v Káhiře velebil obrovitý přínos islámu Americe, její enormní obohacení mohamedánským dědictvím. Dosud se ale neobtěžoval odpovědět na otázky jako například o existenci americko-islámských vědeckých ústavů, nemocnic, orchestrů, charitativních iniciativ, čehokoliv pozitivního. Třeba jejich podíl na boji o americkou nezávislost, kolik že je muslimských podpisů na deklaraci o vyhlášení nezávislosti, co občanská válka, konec otroctví, zrovnoprávnění žen, světová válka první, druhá, kde jsou ty velikánské zásluhy?

Mohamed Morsi, dosud poslední a momentálně deaktivovaný prezident Egypta, státu inkasujícího přemnohé miliardy americké zahraniční pomoci, opakovaně charakterizoval Židy jako "potomky opic a prasat". A přitom zásluhou takových šimpanzů a paviánů se na miniaturním pouštním prostoru zrodila ekonomická velmoc, adresy výzkumných ústavů, filiálky světových koncernů. Z takových šimpanzů a paviánů se ve Stockholmu pravidelně stávají laureáti Nobelovy ceny. Takto stále lžu, lžu, lžu.

Co se tedy přizpůsobit požadavkům politicky korektní doby? Třeba tvrzením, že ti Arabové všechny jimi zahájené války proti Izraeli vlastně vyhráli a rovněž rekordní množství Nobeláčků posbírali?

AMEN

Neoficiální stránky Oty Ulče