19.3.2024 | Svátek má Josef


SVĚT: O tancích kolem horké kaše

23.4.2019

Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je ze zemí, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabijte je – taková je odměna nevěřících! (Korán, súra Krávy, verš 187)

Neboli, drazí nevěřící, máme vymalováno. Ale k věci: čtvrtý den uplývá od požáru pařížského chrámu Notre Dame a veškeré zpravodajstvo obchází kolem tohoto tématu jako příslovečný pes kolem horké kaše. Jeden na slovo vzatý analytik vykládá něco o krátkém spojení, druhý vidí příčinu v jakýchsi instalatérských pracích, kdy holt jiskřička odskočila, že by to ale mohl být a velmi pravděpodobně i byl záměrný útok na symbol nenáviděného křesťanství, toho se neodvážil žádný, jakkoli si o tom vrabci na pařížských střechách cvrlikají. Himlhergot, abych neklel, zdržet se nemohu: před čím tady zase uhýbáme? Jaké posvátné tabu se bojíme porušit?

No, takovéhle: připustíme-li záměrný útok, nevyhnutelně následuje otázka po původci; a tu, ať to v tomto jednotlivém případě odpovídá skutečnosti nebo ne, jako ozvěnou se vrátí – muslimové! Mohamedáni! Co naplat, vysloužil si islám za staletí své existence pověst učení násilného, nesnášenlivého, ve vztahu ke stavebním památkám nevěřících ničitelského, no a nyní sklízí plody. V rozruchu kolem požáru pařížské katedrály jaksi ustoupily do pozadí zprávy o desítkách venkovských kostelíků, stavších se v posledních týdnech rovněž oběťmi požárů; i jest obtížno uvěřiti, že ve všech případech bylo příčinou krátké spojení či neopatrný instalatér. To už nějaký ten mstitel Alláhův je pravděpodobnější původce. I když…

Dokud postupující stáří neudělalo konec mému vyskakování, obcoural jsem na vlastní pěst a s rancem na zádech kolem tuctu muslimských zemí; a všude jsem se setkával s přátelským porozuměním, a jelikož jsem nebyl takový trouba, abych se zastával židů a Izraele, i s tolerancí. Ostatně, byla zejména Sýrie plná větších i menších enkláv křesťanské víry – vzpomínám si na Ma´alulu, poslední místo, kde se až dodnes zachovala jako obcovací řeč aramejština, vlastní jazyk Kristův a učedlníků jeho; a nikde jsem nezaznamenal ani stopu nějakých vzteků a nenávistí. Teď najednou nenávist vypučela jako petrklíče zjara. Čím to?

Pro vysvětlení sáhněme do let šedesátých, kdy evropské mocnosti horempádem a na následky nehledíce opouštěly své zámořské državy. Francouzská vláda tehdy dovolila domorodým úředníkům, učitelům a policistům přestěhovat se do vlastní Francie, aby se (nepředstavujme si to osvobození nijak idylicky) nestali oběťmi masakrů, čímž si přesně dle pořekadla „pro dobrotu na žebrotu“ zadělala na pěknou polízanici. První generace přistěhovalců ještě byla za ten projev kavalírství vděčná. Druhá pokládala vyšší životní a bezpečnostní standard za samozřejmost, třetí se rozpomněla na víru Prorokovu a zradikalizovala se do míry v původních zemích islámu neznámé. I můžeme očekávat další a ještě další projevy mezikulturního střetu ve Francii i mimo ni, jelikož dá-li se jednou na pochod pocit ukřivděnosti, oprávněný či neoprávněný, není k zastavení.

Teď ještě co proti tomu můžeme dělat my nevěřící. Asi jen neuhýbat před zodpovědností vlastní i jiných, nevymýšlet si bajky o instalatérovi, co mu odlítla jiskřička od vercajku a koukejme, ona hoří katedrála od střechy až po vrata, nepokoušet se zašmajchlovat tragickou skutečnost omluvnými slůvky Ona pravda beztak sakramentsky vítězí, ledaže to někdy může trvat dlouho.

21. dubna 2019 

P.S. A sotva jsem to dopsal, už je tady další zpráva o teroristickém vraždění, tentokrát na Srí Lance (postaru Cejlon). Zatím 207 obětí na životech, zřícené kostely… nenecháme už jednou obcházení kolem horké kaše a nepoukážme na kořeny zla?