Různá divná počínání naší doby: Jak je v Americe zvykem, v listopadu v úterý budou zase nějaké volby. Ledacos se ve státě ovšem nedaří - neubývá nezaměstnanosti, hodně přibývá zadlužení národa, nijak se neřeší skandály od Benghází po NSA či IRS. Tudíž se voličům předloží efemérní priority jako údajná "válka proti ženám". Ano, proti nim válčí, o jejich zničení či aspoň neutuchající ožebračování usilují všichni mravně úchylní bídáci pochybující o znamenitém státnickém počínání nynějšího nájemníka Bílého domu.

Staré pověsti české - tam jsme to měli opačně: dívčí válka, Vlasta a Šárka v prvním šiku, vpřed se valí razantní agresorky rubat mnohé Bivoje. Současné pověsti washingtonské, tamější oficiální mediální kanonáda se snaží trefovat do jiných priorit. Nejvíc zdůrazňovaná je číslice 77. Jen tolika procenty, v porovnání s příjmy mužů, je oceňován výkon žen zaměstnaných mimo svou domácnost. Tak vypočítávají vládní statistici, tvůrci údajů, přesně ve prospěch zájmů svých nadřízených.

Jsme placeni - či spíš měli bychom být placeni - nikoliv podle titulu, úředního popisu práce, ale podle skutečného výkonu. Bývá zřetelný rozdíl mezi počínáním zaměstnanců s malými dětmi nebo bez nich. Mladí lékaři mají v průměru vyšší platy než jejich kolegyně. Je totiž zjištěno, že na rozdíl od nich ročně odpracují o 500 hodin víc.

Devadesát procent všech smrtelných úrazů v pracovním prostředí postihuje muže.

Jak potřebné je nové zákonodárství za účelem záruk proti diskriminačním praktikám?

Potřebné věru není - vždyť od toho máme ústavu s právě takovými zárukami rovnosti na papíře. Proč vyrábět zbytečné legislativní akty za účelem dosažení již dávno dosaženého?

- - -

Jestliže údajně prekérní úděl žen tolik tižívě trýzní politicky korektně orientované osobnosti, mají přece dost příležitosti se pokusit o nápravu správným směrem. Je řada končin, v nichž úděl žen je obtížně odlišitelný od údělu tažného zvířectva. V Indii dosud nevymýcena je hanebná tradice vyděračství věnem, jež musí dodat nevěstinka, nezřídka za cenu ožebračení vlastní rodiny. Načež nezřídka vše končí náhlou tragickou smrtí novomanželky - totiž vraždou panem chotěm, který svou vyvolenou poleje petrolejem, zapálí a ona vzplane. Událost se úředně zhodnotí jako neštěstí v kuchyni a obohacený vdovec má příležitost zopakovat si takové zbohatnutí. Daleko civilizovanější a rozhodně bezbolestný je systém vládního ceníku k nákupu vyvoleného drahouška v Papuánsku, v divočinách Nové Guineje. Podrobnosti si již přesně nevybavuji, zhruba vypadaly takto: cena pěti prasátek za nevěstu dosud nedotčenou, tři vepříky za zboží již poněkud použité, a žena dvakrát rozvedená už je zadarmo, zcela gratis - "no commercial value" úředně vyjádřeno.

Jako nejméně záviděníhodný pokládám úděl v islámském provedení. Ne všude, ale někde, jako například v Afghánistánu, v němž se hnutí Talibán - oněch údajných studentů - snaží znovu získat moc, šáriu zavést, různé provinilce a zejména provinilkyně bičovat, kamenovat, případně i hlavu utnout. Momentálně návratu k takové moci brání americké vojsko a peníze amerických daňových poplatníků, takže Talibánu prozatím nezbývá, než své modernizační úsilí omezovat na vyhazování dívčích škol i s dívkami do povětří.

Wahingtonským stratégům s jejich starostmi o průběh válečného tažení proti americkým ženám bych doporučoval zaměřit pozornost do Nigérie - stát ten nejpočetnější na celém africkém kontinentu. Tímtéž směrem aby se soustředila Organizace spojených národů, která tak rovněž nečiní. Minulý týden čili v polovině měsíce dubna 2014 na autobusovém nádraží v hlavním městě Abuja (již jím není mnohonásobně přelidněnější a jednoznačně nevábný Lagos) došlo k bombovému výbuchu, s výsledkem víc než 70 rozmetaných domorodců, leč s dopadem minimální mezinárodní pozornosti. V téže době (14. dubna) v ranních hodinách do místa jménem Chibok, státu Borno, v severovýchodní části Nigérie, přijela kolona šedesáti nákladních vozů, s doprovodem mnoha motocyklů a v dívčí škole (Government Girls Secondary School - CGSS) se teroristé ve vojenských uniformách zmocnili studentek v počtu 107 a ve věku 15 až 18 roků a odvezli je prozatím neznámo kam. Při té příležitosti zabili dva školní hlídače a několika dívkám se podařilo upláchnout.

Únosci patří k organizaci s podivnou firmou BOKO HARAM, což v překladu znamená "Západní vzdělání je zakázáno". Takhle přísně jednoznačně. K jejímu založení došlo v roce 2002 a od té doby se jeho členové zasloužili o tisíce vražd a jejich oblíbeným cílem jsou školy a církve. Fungují jako filiálka značně decentralizované al-Kájdy, jedna z nejčilejších, spolu s filiálkou al-Shabaab v Somálsku (obě jsou součástí AQIM - al-Kájda islámské oblasti Maghreb). Jejich bází je Jemen, mají své webové stránky, mají své video vysílání, Abubakar Shekau, vrchní velitel Boko Haramu, oznámil světu, že jeho organizace se vbrzku pustí do nijak obtížného boje s USA.

Na rozdíl od převážně chaotické, křesťansky orientované jižní části Nigérie, jeho muslimský sever býval bezpečnější. O změnu k horšímu se zasloužila jednak Saúdská Arábie, jednak Írán, čili dva důkladní rivalové. Sunnité versus šíité přece.

Kdo za to všechno může?

Zbytečná otázka, velejednoduchá odpověď. Samozřejmě, že Amerika, tak jako může za všechno na světě nepovedené. Žurnalista Simon Allison britských levicových novin Guardian též peskuje nigérského prezidenta s rozkošným jménem Goodluck Jonathan pro jeho nedostatek iniciativ diplomatického vyjednávání s al-Kájdou. Pravděpodobnost takové snahy, že by mohla být úspěšná, uniká mé imaginaci.

Dosud jsem nepostřehl, že solidní zdroje jako Amnesty International či Human Rights Watch by se na svých webových stránkách tímto případem zabývaly.

Congressional Black Caucus ve Washingtonu rovněž neprojevil zájem o tuto válku v nejpočetnějším černošském státě na světě. Afro-američtí zákonodárci ale kontaktovali Pentagon se svým protestem týkajícím se pravidel povoleného střihu vlasů a účesu.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče