Co ty černý, co tam vzadu, vystrkuješ na nás bradu? A já nejsem žádný černý, já jsem od slunce opálený...

Bodejť, koledníci. Žádní černí nejsou, a kdo by nějakého viděl, je rasista. Nebo, když už ho vidí, má si to nechat pro sebe; rasismus totiž nevzniká tím, že je někdo černý či nečerný – je obtížné takové věci přehlédnout, zvlášť když se člověk potlouká například po Africe – ale že se o tom mluví, v novinách přetřásá, ano i do zákonů a ústav vpisuje. Však už také poslanci francouzského Národního shromáždění odhlasovali vyškrtnutí slova rasa z knihy zákonů, a očekává se, že pokrokový pan president Hollande je dá vyškrtnout i ze samotné ústavy. Tak! Škrt – a žádná rasa není, nebo aspoň, jak se k té věci vyjádřil jeden zástupce francouzské levice, nemá vědeckou platnost, jen nevhodně kategorizuje. A basta. Naštěstí se dozvídám, že francouzský zákonodárný sbor zatím ponechal v platnosti onen podezřelý termín v punktu psů a jiných hovádek božích, což je dobře; jinak abych dělal, že nerozeznám pudlíka od irské dogy, až si zase vyjedu do Paříže. Nechme však stranou zemi, jež dala světu i mnoho jiného pokroku včetně Napoleona a guillotiny, a pokusme se přesněji stanovit obsah slova rasa nejen v případě domácích zvířátek, ale též tvorů lidských, i kdybychom měli (na rozdíl od kategorizování vhodného, ovšemže) nevhodně kategorizovat.

Pejsky a kravičky kategorizujeme proto, abychom mohli už předem odhadnout, co v nich vězí. On sice takový z ulice sebraný voříšek může být hezčí i chytřejší než dlouhým rodokmenem opatřený psí šlechtic, ale člověk přece jen chce obvykle vědět, co může čekat od štěněte, co si je právě hodlá pořídit. Rovněž chovatelé hovězího dobytka bývají tak rasističtí, že zkoumají, zda se ten rohatý tvor hodí spíš k produkci mléka nebo bifteků. U lidí... to už je složitější. Ne že by lidských ras vůbec nebylo; to v té Paříži drobátko přehnali. Jsou ale, zejména v oblasti západní kultury, tak namíchané a promíchané, že se v tom snad nevyzná už ani sám Stvořitel. Navíc se do nauky o lidských rasách, původně uznávané vědní discipliny, než se jí inspiroval jistý reformátor a lidstva dobrodinec jménem Adolf Hitler, vmísil lecjaký nesmysl a povrchnost. Mluvívalo se například o semitské rase, což je ovšem pitomina; je semitství kategorie filologická, nic víc. Hovoří určitá skupina obyvatel této vesmírné kuličky jazyky semitskými (z toho asi jen 2 % izraelských židů), což nevypovídá praničeho o vlastnostech ani povahových, ani tělesných. Mimochodem, kdo by byl lačen pohledu na takové ty okurkovité frňáky, jak se židům za starších časů malovávaly, ať za nimi nejezdí do Izraele, nýbrž do východnějšího Turecka, kde zůstaly co dědictví po Hetitech, etniku to dobře árijském. Stejná povrchnost je mluvit o rase pro změnu germánské; hovoří někteří evropští národové jazyky germánskými, aniž by si byly nějak zvlášť podobny vzhledem či letorou. A abych do třetice nevynechal ani slovanskou vzájemnost, jíž se dovolávali naši národovci od Kollára po Kramáře, ani slovanství není víc než kategorie jazyková, kdežto lecjakou vzájemnost je po jistých zkušenostech radno si odpustiti.

Co ale tedy opravdu a beze všech ideologických přívěsků značí slovo rasa? Asi nic víc, než co vyšlo z rozrůznění druhu homo sapiens, když se zhruba před sedmdesáti tisícíletími začal rozcházet ze své africké pravlasti do nejzazších koutů zeměkoule. Jak lidské tlupy procházely oblastmi velmi odlišných životních podmínek, přizpůsoboval se tomu i tělesný vzhled, a nemuselo to trvat ani zvlášť dlouho. Všimněme si, oč během relativně nedlouhého času zesvětlal americký černoch oproti svému africkému příbuznému, středoevropský žid v poměru k orientálnímu. Zkráceně řečeno, za rasové znaky můžeme považovat ty, jichž člověk nabyl za desetitisíce let putování z jihovýchodní Afriky po nejzazší výběžky Patagonie, a jak z uvedených příkladů vidno, podnes ten proces zcela neustal. Zda se stejným postupem měnily a snad dosud mění též psychické vlastnosti, ponechme dalšímu uvážení.

Jistě; ocitne-li se našinec dejme tomu mezi australskými praobyvateli, hned si všimne, i kdyby nechtěl, že se čímsi odlišují od toho, čemu byl zvyklý ve své domovské vísce. Což se netýče pouze vzhledu; i různé schopnosti a nadání jsou odlišná, a ne vždy v prospěch nás, bledých tváří, abychom si o sobě moc nemysleli. Shledá takový našinec, že Číňané a jiná východoasijská plemena dovedou být pilnější, vytrvalejší, svědomitější, schopná drobné mravenčí práce, prý i inteligentnější. Ocitne-li se mezi černými lidmi subsaharské Afriky, zjistí, i kdyby mistr tance byl, kam že se hrabe v ohledu pohybové elegance na každého černého haranta, co si jen tak pro potěšení potancovává cestou ze školy. A proběhne-li světem kolem dokola s očima otevřenýma a myslí nezatíženou předsudky ani takovými, ani onakými, shledá zajisté, že každé plemeno lidské něčím vyniká a něčím zase nevyniká, čítaje v to i plemeno vlastní. Není v něm čínské neumdlévající pracovitosti, ani oné s ničím si příliš hlavu nelámající lehkosti žití, již my hlavy si lámající Seveřané závidíváme blaženým národům Jihu, zato mu byla dána prozíravá péče o potřeby zítřka, tvůrčí invence, organizační nadání, objevitelský neklid a schopnost riskovat, což vše učinilo Západ na dlouhá staletí vůdčí sílou světa. Dnes jako by prozíravou péči o potřeby zítřka vystřídal život od jednoho deficitního rozpočtu k druhému a místo objevitelské odvahy se stala požadavkem času více než stoprocentní zajištěnost a bezrizikovost; a hle, už Západ ustupuje z vůdčí pozice, už ji přenechává jiným, tvůrčí invencí tolik nenadaným, zato přímočaře dravým, s lidskými ani jinými právy si mysl nezatěžujícím. To jsme ale trochu odbočili.

Nebo neodbočili? Byla řeč o tvůrčí invenci, organizačním nadání... jsou to vlastnosti vyplynuvší z onoho desítky tisíců let trvajícího putování rodu homo sapiens, během nějž, ač to slovo ušlechtilí duchové neradi slyší, došlo k rozrůznění lidských ras? Nu, nejsou. My vlastně nevíme dohromady nic o tom, jak vypadali po povahové stránce naši předkové, když prošedše pláněmi Blízkého východu dosáhli svých dnešních sídlišť. Zato víme dosti dobře, co následovalo poté: takzvaná neolitická revoluce. Přechod od životního způsobu nomádských pastevců a za zvěří táhnoucích lovců k životu usedlému, zemědělskému. Jelikož se neolitická revoluce odehrávala v podmínkách relativně chladného, výkyvy ročních období poznamenaného klimatu, došlo i k vývinu svrchu zmíněných vlastností západního člověka, bez nichž by nepřežil od podzimka k jaru. To už ale nejsou vlastnosti rasové, nýbrž civilizační: z proměn neolitického času vyvstala a od jiných se odlišila civilizace Západu, jejímiž zpohodlnělými dědici jsme i my. Z povrchnosti se obojí rádo zaměňuje, čímž se otázce rasy dělá větší reklama, než si zaslouží. Ne; trojí je kořen lidského způsobu, a příslušnost rasová je z nich jen jedním a nikoli nejpodstatnějším.

Nejstarší, hluboko před výskyt druhu homo sapiens a snad do samých počátků lidství sahající, jsou naše neuvědomělé instinkty. Máme se za lidi moderní, ale v mnohém si počínáme jako náš chlupatý prapředek: stejně jako on schraňujeme zásoby, ledaže už ne jedlé kořínky a oříšky, nýbrž peníze, a stejně jako on jich nemáme nikdy dost. Stejně jako on hledíme povystoupit v hierarchii smečky, čemuž se dnes říká kariéra; a stejně tak si hlídáme své teritorium.

Druhými v pořadí jsou vlastnosti získané během Velkého pochodu lidstva. Můžeme na základě kosterních zbytků usuzovat na změny postavy a vizáže, snad, při jisté pozornosti a po odložení dogmat tohoto pokryteckého času i na vznik lidských ras a jejich vzájemné odlišení. O myšlení těch dávných lidí však, jakým způsobem se chovali a jaké hodnoty vyznávali, víme však i nadále velké ho...uby a nikdy víc vědět nebudeme, amen. I ponechme toto téma antropologům. Na ideologickou omáčku si jím nezadělávejme, ani náckovskou, ani politicko-korektní.

Co zbývá a oč jde především, je stupeň nejmladší, civilizační. Že budu zase mluvit o židech: dvěma tisíciletími útisku a pronásledování se vyvinula ne rasa, natož pak semitská, ale židovská civilizace, stavší se postupně a za velkého vztekání nežidovské většiny vysoce kvalitní součástí civilizace západní. Pogromy a jiné pokusy o vyhlazení vypěstovaly v židech houževnatou odolnost; odepření všech druhů obživy vyjma půjčování peněz na úrok (křesťanům té doby a muslimům až podnes zapovězeného) podnítilo schopnosti obchodní; krutý útlak, v němž jen nejzdatnější měli naději na přežití, vedl k vzniku společnosti nadprůměrně inteligentní a podnikavé; relativně krátké trvání státu Izrael předvedlo světu žida jako vzor neústupné statečnosti, schopné odolávat mnohonásobné přesile těch, kteří by velmi rádi dokončili, nač nestačil nešika Hitler.

Co z toho v širších souvislostech vyplývá... člověk asi potřebuje svou porci malérů. Svými touhami směřuje k sytosti, bohatství a zajištěnosti, ale dosáhnuv jich ochabuje, ukolébán ve zdánlivém bezpečí ztrácí schopnost odporu a nakonec i vůli k vlastní existenci. Jak tak všechno vypadá, rýsuje se na obzoru pořádný mazec, v němž půjde naší civilizaci zase jednou o všechno. Což není zrovna nejzářivější perspektiva; bohdá ale Západ, zahnán na okraj existenční propasti, může znovu nalézt schopnosti, na nichž postavil svou půltisíciletou roli vůdčí síly světa: uskrovnění s ohledem na potřeby zítřka, organizační talent, objevitelský neklid a ochotu riskovat. Může, pravím; není psáno v knihách nebeských, že musí.

*

Když je v oběhu moc peněz, sníží se jejich hodnota, což nazýváme inflací. Problémem dneška je, že máme v oběhu mnoho bezcenného oběživa, jež mívalo ve svém počátku svou váhu, ale inflačním omíláním ji ztratilo. Slovo terorismus znělo před tuctem let osudovou výstrahou, dnes si jím vyplachuje hubu kdejaký diktátůrek, když se nemůže roztahovat, jak by se mu chtělo. Slovem mučení se označovaly nelidské výslechy se škrcením, pálením a lámáním kostí; dnes jím trumfuje každý gauner, když do něj policajt trochu hruběji šťouchne. Příšernou příchuť mívalo slovo genocida, jímž byla rozuměna násilná likvidace celých národů v zájmu zločinné ideologie; dnes vtrhne roztahovačná velmoc do malé země, a aby svou špinavost něčím přikryla, hned začne žvanit o genocidě. Rasismus pak... ono by bylo nejdřív třeba přesněji určit, co značí slovo rasa; nicméně bylo u zrodu toho výrazu plánovité vyhlazování velkých lidských skupin pro nic většího než jejich původ. Dnes křičí o rasismu každý obejda, když mu v hospodě nechtějí nalejt. Nechme toho. Slova jako rasismus, terorismus, mučení či genocida mají velmi vážný, varující význam, jímž by nemělo být plýtváno.

Hannover, 14. října 2015