Ledajaké novoty se na nás hrnou a růžové předpovědi věcí budoucich se nám málo daří. Prezident Obama ještě nedávno ujišťoval o nastávající znamenité kvalitě irácké vlády zásluhou jeho americké vlády. Během předvolební kampaně v roce 2012, když Obama úspěšně usiloval o udržení své prezidentské funkce, v celonárodním televizním utkání jeho oponent Mitt Romney byl zesměšňován za svůj tehdejší předpoklad, že Rusko, jakkoliv posovětské, zůstává pro svět značným problémem.

Načež se ozval Putin Rasputin se svým teritoriálním nárokem a pak svižnou anexí Krymu - nikoliv miniaturní předělání evropské hranice, ale důkladný střet, ukrajinský konflikt s příznakem de facto válečného stavu. Připomněl snad někdo Obamovi a tehdy tolik posměvačným mediálním zdrojům, že nastal správný okamžik se aspoň poněkud Romneymu omluvit ?

Nepřijemností přibývá, lze posloužit jedním slovem: BENGHÁZÍ. V den 11. výročí 11. září 2001, triumfálního úspěchu islámského terorismu zasáhnuvšího amerického satana, americký velvyslanec je mrtev zásluhou al-Kajdy, o níž prezident opakovaně ujišťoval, že už vlastně neexistuje, že ji úspěšně rozdrtil.

Musela se najít záminka, jakkoliv nepravděpodobná, v podobě báchorky, že synchronizovaný útok al-Kajdy s použitím těžkých zbraní se předělal ve spontální pozdvižení rozlícených mohamedánských mas kvůli jakémusi videu v Kahiře, vyrobenému v Kalifornii, které nikdo neviděl, poněvadž o něm nikdo nevěděl.

Po svém triumfálním volebním vítězství 2008 tento údajný černoch - syn stoprocentně bělošské matky - byl zavalen extravagantně servilním velebením, že on to věru Mesiáš. V Oslu, hlavním městě Norska, ho Oslané obdařili Nobelovou cenou míru za slova, sliby, nikoliv však za postřehnutelné pozitivní činy. Druh až trapné hagiografie dodnes zcela neutuchá: Významný publicista Walter Isaacson mu teď před pár dny (Time, 25.8.2014) přisoudil zásluhy za záchranu světové ekonomiky ("monumental achievement - helping restore the financial system after the total collapse"), jaksi v kontrastu se střízlivou diagnozou (John Hawkins, "50 Things Barack Obama Has Done Wrong",Townhall.com, 9.8.2014, v níž prohřeškem č.13 byl jeho slib snížit národní dluh o polovinu, avšak s výsledkem, že deficit zmohutněl o 7 bilionů dolarů čili o víc, než všem předchozím prezidentům - od dávného George Washingtona až po dosud existujícího Billa Clintona - dohromady).

- - -

Zejména v Evropě se toho na nás hrne přespříliš. V mnohých metropolích je tím nejoblíbenějším jménem, jímž obdarovávat novorozené chlapečky, Mohamed. Kontinent zachvacuje morbus chamberlaini, vyhovět nepříteli dřív, než on to bude požadovat. Dychtění dokazovat dobrou vůli, což druhá strana ovšem oprávněně pochopí jako důkaz slabosti a důvod domáhat se dalších ústupků, jakkoliv nehorázných. Ve Francii vymýtit ze školních učebnic jména jako Voltaire či Diderot, islámské předpisy postihující měsíc ramadan se stát závaznou povinností i pro každého nevěřícího psa. A jakýkoliv projev či jen náznak nesouhlasu zatratit jako zločinný důkaz islamofobie.

A bude hůř a v ledačems už je. Seznamujeme se s písmeny ISIS - Islamic State in Iraq and Syria - s ambicí stát se globálním kalifátem postupně pohltivším celý tento svět. Budoucím ultimálním mocipánem se nám představuje Iráčan Abu Bakr al-Baghdadi, charakterizován jako "narcissistic psychopath on a barbaric mission" s ambicí se stát ještě znamenitějším velikánem než byl již značně zesnulý Osama bin Laden.

S touto novinkou se teprve začínáme seznamovat. Republikánský senátor Jim Inhofe ze státu Oklahoma se o ISIS vyjádřil jako o "really bad terrorists", natolik nepěkných (s obtížemi si lze představit teroristy pěkné), že i al-Kajda se této své přespříliš krvelačné odnože prý obává. Dostává Ameriku do nejnebezpečnější situace, v níž se kdy ocitla. Na Kubě narozený senátor Marco Rubio, jeden ze zájemců v roce 2016 nahradit Obamu v Bílém domě, varuje, že větším nebezpečím než být vtažen do nové války by bylo riziko nečinnosti. "Nemůžeme si dovolit takovou pasivitu, aby rakovinný nádor dál rostl," souhlasí na Kubě rovněž narozená kongresmanka z Floridy s částečně finským jménem Ileana Ros-Lehtinen.

Neméně rozhodný je postoj kongresmana Petera Kinga, stát New York, jehož rekordní počet voličů zahynul 11. září 2001. King prosazuje mohutné nálety, jimi zničit ISIS báze v Sýrii. Chuck Hagel, ministr národní obrany, pokládá ISIS za bezprostřední nebezpečí pro zájmy této země, něco v rozsahu dřív nevídaném. Ambicí tohoto nepřítele je pozřít sousední země včetně Izraele, Jordánska, Kuvajtu, Syrie a Libanonu. Týž názor sdílí generál Martin E. Dempsey, který předsedá všem velitelům ozbrojených složek (Chairman of the Joint Chiefs of Staff).

. Obama se ale o ISIS vyjádřil jako o protivníkovi kategorie "junior varsity" ve smyslu protivníka pominutelné, zanedbatelné váhy. Na onom území budoucího globálního kalifátu, prozatím v rozsahu pouhé Belgie, mohamedánské normy řízného počínání jsou k nepřehlédnutí i ostatnímu světu. Tento týden nás televize seznámila s osudem zhruba 250 zajatých syrských vojáků, do podvlékaček svlečených, pouštním terénem potupě hnaných, načež postřílených, popravených. Ještě početnější masakr v červenci postihl příslušníky turkmenské menšiny, včetně dětí, 110 mil severozápadně od Bagdádu.

Únosy jsou zdrojem notného obohacování: Americký novinář James Foley unesen a jeho cena za popuštění stanovena ve výši přesahující 100 milionů dolarů. Pokus o jeho osvobození se nezdařil.

Řešením byla jeho poprava, televizí důkladně dokumentovaná, podříznut mohamedánsky zabaleným katem, perfektní angličtinou se vyjadřujícím. Stoprocentní to Brit, prozatím se po jeho totožnosti marně pátrá.

Je vůbec možné si představit mohutnost takové ironie, výsměšného sadismu? Při představě druhé světové války, amerických konvojů, lodí torpédy zasažených, tisíce námořníků hynoucích ve frigidních vodách Atlantiku, aby Británie úplně nevyhladověla, a teď jejich prapotomek podřezává hrdlo prapotomkovi takového zachránce. Jak něco takového by literárně historicky ze záhrobí vyjádřil třeba Noel Coward nebo dokonce titan Winston Churchill?

Na rozdíl od britského premiéra Camerona, americký prezident po deseti či kolika minutách televizního dokumentárního hororu vyjádřil svou soustrast, aby okamžitě pokračoval ve své zálibě strefovat se do golfových balonků. Leckdo se podivil, já nikoliv.

- - -

Andrew Liepman (bývalý vysoký činitel střediska National Counterterrorism center, nyní senior fellow u RAND Corporation) jmenuje čtyři silné plusy nepřítele: ÚZEMÍ - ZBRANĚ - PENÍZE - LIDÉ. V mnohém se tak liší od jiných teroristických útvarů a iniciativ.

V současné době ISIS ovládá území jen v rozsahu Belgie - třetiny nynějšího Iráku, jeho oblast severovýchodní, a též severovýchodní část Sýrie - nynějším centrem je město Raqqa. Se schopností prosazovat správu území pod svou kontrolou a podle podle svých představ - včetně mučení, poprav, hlav stínání. Ovšem výhodu ukázky takové své moci do světa neguje ztráta její anonymity: nyní je jejich adresa známá, tudíž takoví bojovníci se stanou zranitelní a s přesným zásahem i zničitelní.

Zbraně - zdroj původních vítězství - jejich nedobrovolným dodavatelem jsou USA, původně na adresu vlády al-Malakiho v Bagdádu, s podmínkou, že podstatný její díl dostanou Kurdové a jejich výteční, zdatně motivovaní bojovníci jednotek Peshmerga. Jenže nepoctivý irácký premiér žádné zbraně Kurdům nedodal, irácké jednotky zklamaly, dezertovaly, kolaps hanebný. Naštěstí - nikoliv iráckou, ale kurdskou zásluhou - se podařilo zmocnit se přehrady u Mosulu a tak zabránit ekologické devastaci a obrovskému vítězství zkázonosných fanatiků.

Peníze, financování z dobrovolných a zejména nedobrovolných zdrojů: jejich příliv se odhaduje na jeden milion dolarů denně. Prodej ropy, vymáhání daní, tzv. protection money, mnohamilionové obnosy z výkupného při transakcích při propouštění obětí únosů. Perfektní populární praktiky.

Lidé - dobrovolní bojovníci, v jejichž řadách jsou cizinci v odhadovaném počtu přesahujícím aspoň deset tisíc. Mezi Evropany nejpočetnější jeden tisíc jich odhadem jsou dobrovolníci s britským pasem. Na příslušná bojiště v Sýrii se dostanou přes Turecko. Veteráni z iráckých bojišť působí oprávněné starosti - též v roli tzv. sleepers - v anonymitě a pasivitě očekávající rozkaz k akci.

Uniká mé schopnosti pochopit intenzitu sebedestruktního fanatismu - na televizní obrazovce naslouchat vítězoslavně si lebedícímu mládenci a jeho radostné novině, že on je teď na řadě, aby on se explodoval a tak mohl zabít co největší množství jemu neznámých nepřátel včetně sebe samého.

Počet národností v těchto řadách se odhaduje na něco kolem padesáti. Američanů je prozatím jen asi 100, jejich počet se od začátku tohoto roku zdvojnásobil. Nejvíc zájemců pochází z metropole Minneapolis, s obyvatelstvem původně skandinávským. Nyní s přílivem značně somálským. První americkou mrtvolou na syrském bojišti byl před pár dny zjištěn muslimský dobrovolník s tuze anglosaským jménem Douglas McArthur McCain, věk 33, nedokončivší povinnou školní docházku, zatčen devětkrát (krádeže, marihuana, neoprávněné řízení vozidel).

- - -

Občánku, co teď? Dodatečně se dočítám, že Bílý dům se neobtěžoval poslat delegaci k memoriálu - příslušné vzpomínkové příležitosti makabrozní dekapitace. Což ovšem nepřekvapuje. Však Bílý dům, vypravivší oficiální delegaci na pohřeb zloděje Michaela Browna ve Fergusonu ve státě Missouri, se neobtěžoval tak učinit při příležitosti pohřbu Margaret Thatcherové. Schopnost, capacity ANO, ale vůle NIKOLIV.

Neochota, nedostatek kuráže jednat, použít prostředky, které jsou k dispozici.

Porovnávám neporovnatelné - Japonsko a jeho reakce na mohamedánské iniciativy. I ty čínské nepáchnou předposraností.

AMEN

Neoficiální stránky Oty Ulče