Vládce v himálajském království Bhútánu informoval svůj národ, že přechod ze středověku do nynější moderní doby se nebude měřit vulgární materiální produktivitou (HDP), ale "národním štěstím" (GNH, Gross National Happiness). Podobně se vyjádřil i nynější francouzský prezident Nicolas Sarkozy svým doporučením ekonomům, aby hodnotili počínání státu také z hlediska dosaženého štěstí a nikoliv jen podle hospodářského výkonu.

Knihkupectví nabízejí zboží s tituly jako Infinite Happiness, Absolute Happiness, Everlasting Happiness, Compulsory Happiness, Happiness: A History či dokonce Happiness Is Your Destiny.

HAPPINESS – slovo tak zásadní, fundamentální, definované jako "a state of well-being and contentment; joy; pleasurable satisfaction" ale v anglicko-českém slovníku je nenalézám – ani v 16. přepracovaném vydání z roku 1959 autora Jindřicha Procházky, ani v 10. přepracovaném vydání z roku 1998 autora Ivana Poldaufa a kolektivu. Za adjektivem happy, přeloženém jako "šťastný, zdařilý, vhodný", slovo tak doslova podstatné nemáme. Že bychom ho nepotřebovali? Domorodci, pokud přežívají na poušti Atacama (severní Chile, jižní Peru), nepostrádají slovo pro déšť – úkaz pro ně nepředstavitelný, dosud tam nikdy nezapršelo.

Stejně jako přemnozí příchozí do amerického světa jsem byl maten tím nejběžnějším, leč zcela bezobsažným pozdravem How are you, jenž jsem bral příliš doslovně. "Proč to chcete vědět?" byla má původní reakce a pouze se dozvěděl, že "se to jen tak říká". Občas jsem ke zmatení rovněž přispěl slovy "Děkuji za optání. Dnes je mi hůře než včera a líp, než bude zítra."

Čech to má jednodušší. Na takové "Jak se máte?" odpoví standardním "Stojí to za hovno." Načež z něho třeba vyleze, že si právě pořídil nový byt, auto, novou manželku či milenku, v zaměstnání povýšil a čím víc vydělává, tím míň pracuje. Svůj život nicméně posuzuje takto fekálně.

Co tedy je onen kýžený, matkou češtinou pomíjený, nepostižitelný fenomén onoho happiness? Řekové v klasickém dávnověku to proplétali se štěstím, příznivým osudem, šťastnou náhodou, což ale mělo tu nevýhodu, že ledacos se mohlo najednou zvrtnout a na kolena srazit i toho nejmocnějšího. Křesťanství potlačilo onen důležitý aspekt šťastného zásahu osudu, se zdůrazňováním dosažitelnosti blažené posmrtné existence. Moderní idea kýženého stavu happpines je nejspíš vynález doby osvícenství. V roce 1776 zakladatelé nezávislé Ameriky přece prohlásili, že snažení dojít k takovému cíli je neodcizitelným právem člověka, stejně jako právo na život a svobodu (the pursuit of happiness as an unalienable right).

Evropská unie se otázkou subjektivních pocitů pohody a nepohody zabývá už desetiletí. V roce 2000 vyšla kniha s titulem Subjective Well-Being Across Cultures. Její autoři Ronald Inglehart a Hans Dieter Klingeman spolu s týmem dalších expertů analyzovali celkem 65 zemí. Například potvrdili předpoklad, že výše příjmu hraje důležitější roli v začátcích ekonomického vývoje, než tomu je v pozdějších, již úspěšných fázích. Překvapivější zjištění se týkala evropského kontinentu, na jehož zachmuřelém severu je víc spokojenosti a pohody než na slunném jihu. Onen subjektivní pocit well-being je nejsilnější ve skandinávských zemích (Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Island – což třeba ale pominulo zásluhou tamějšího finančního kolapsu a sopečného výbuchu na onom dosti vzdáleném ostrově). Méně pohody převládá ve Francii a Itálii, nejponurejší stav mysli postihuje značně slunné Portugalsko, kde jsou úzkost, bolest, utrpení a tragédie pojímány jako integrální záležitost celoživotní zkušenosti. Melancholie sice dovede kořenit duši, může být impulsem ke značným výkonům v literatuře, v hudbě, ale národu se tím příliš štěstí nedodá. ¨

V knize Happiness: Lessons from a New Science z roku 2005 je tabulka korelace průměrného národního příjmu a pocitu uspokojení ze života. Mezi chudými státy nejnižší míru satisfakce prokazuje Ukrajina, líp je na tom Bangladéš a ještě líp Nigérie. Česká republika v dosaženém pocitu satisfakce předčila bývalé lidové demokracie (Maďarsko, Polsko, Litva, Bulharsko, Rumunsko – uvedeno v sestupném pořadí).

Britský The Economist uvádí (11.2.2006) výsledky hodnocení oněch subjektivních pocitů well-being na základě výsledků World Values Survey. Na škále 0 – 4 nejlepší výsledek docílilo Švýcarsko (4), následované USA (3,5). Velká Británie dosáhla necelé 3, Španělsko, Itálie a Japonsko 2, a Polsko s Tureckem necelé 1. Česká republika zde uvedena nebyla.

Na úplně opačném konci takového žebříčku jsou Zimbabwe s 355 dolary ročně

a ještě hůř – s 332 dolary – na tom je Kongo (vždy prezentované jako "Democratic Republic of the Congo). Zhruba padesátkrát nižší příjem a možnost přežití! V takovém porovnání značně bledne někdejší rozdíl existence v NSR a DDR před sjednocením, a nynější porovnání stále rozdělené Koreje, v níž ta severní socialistická dosahuje pouze 6 procent životního standardu té jižní kapitalistické.

- - -

Nejen chlebem či kaviárem živ je člověk. K čemu jsou miliony dolarů, jak může potěšit hora zlata chorého, umírajícího starce? Jak ale měřit a vážit štěstí, kolik započítat kritérií uspokojení ze života a z jeho smyslu, kde vzít ten správný metr? Od kvality počínání státu, poskytované svobody, tolerance, až po množství věznic, vězňů či nočních můr a žaludečních vředů těch nezavřených?

Hledání nejlepší adresy: "Helete se, vy jste toho už tolik zvandroval, kde to je nejlepší, co byste doporučil?" nejednou už jsem slyšel a nebyl ochoten a ani schopen kloudně odpovědět. Jaká kritéria použít a jakou jim dát váhu? Klimatické podmínky, všeobecná bezpečnost, kvalitní služby, vstřícnost domorodců, možnost komunikace, společenské a kulturní možnosti, všemožné politické, ekonomické ukazatele, výše životních nákladů. Když zahraniční firmy přesídlují svůj personál do všelijakých Tramtárií, podle toho pak i vypadá výše jejich příjmů. Jsou místa, kam lze přilákat jen poskytnutím extra prémie –tzv. hardship allowance (strast, utrpení).

Richard Layard, na lorda povýšený ekonom a profesor na výtečné London School of Economics, zpřesňuje samozřejmost, že hromadění peněz sice není zárukou dosaženého blaha, ale čím víc jich máme, tím šťastnější se cítíme – pokud jsme chudí.

Jako kantor, trávící v učebně šest hodin týdně, jsem porovnával svou quality of life s kariérou českého kamaráda, značně víc si vydělávajícího soukromého podnikatele s pracovním týdnem šedesátihodinovým. Velesnadno jsme se dohodli, kdo z nás dvou si žije kvalitněji. Nyní jako americký penzista pobírám víc peněz než kdy dřív. Kvůli tomu přece nebudu jásat, ale natolik praktický snad jsem, abych si uvědomil, že je výhodou finanční starosti nemít.

Největší příjem per capita nebývá v zemích s největším umem, pílí, inteligencí obyvatelstva, ale se šťastnou náhodou, co příroda zanechala pod povrchem, posléze k nalezení a kutání. V jednom mně známém případě zdrojem hojnosti bylo ptactvo, jeho trus. Toť republika Nauru, téměř přesně na rovníku v Pacifiku, na půli cesty mezi Sydney a Honolulu. Korálový ostrůvek o rozměru 21 čtverečních kilometrů, s 5000 občany a 3000 neobčany, gastarbeitery. Zdrojem bohatství je vrtoch přírody, vrstva nejkvalitnějšího fosfátu, dva miliony tun cenného hnojiva ročně. Být tamějším občanem zaručuje socioekonomické zajištění od kolébky až do rakve a přitom není nutno pohnout ani prstem. Vše zdarma a daně neexistují.

Takové výhody ale nejsou zárukou největší životní pohody. Lid vlastní náramné limuziny na obtížně sjízdné silnici. Má luxusní videa, sterea, ale nepravidelnou dodávku elektrického proudu. Veškerá potrava včetně vody pochází z dovozu a výsledkem je smrt z bohatství. Domorodci už dávno skončili se zemědělstvím, tradiční způsob obživy – čerstvé ryby a zelenina – nahradily dovezené konzervy a pivo, záplavy piva. Národ postihla rekordní obezita, cukrovka, slepota, dna, rakovina, vysoký krevní tlak a vysoká sebevražednost. Závěrečný účet: muži se v průměru dožívají 50, ženy 55 let. V této souvislosti leckdo aby přivítal zprávu, že dochází k vyčerpání fosfátů – zdroje hojnosti a zhouby.

Ostrov Srí Lanka v Indickém oceánu: poprvé jsem tam byl, když se ještě jmenoval Cejlon, tehdy dosud nepostižený občanskou válkou, krutým etnickým konfliktem Sinhálců a Tamilů, donedávna trvajícím. Hodně jsem si povídal s domorodci, prolézal jejich chatrče, porovnával jejich kvalitu životu a došel k závěru, že byla vyšší než v leckterých mohamedánských končinách nasáklých ropou s mnohonásobně vyšším příjmem na hlavu.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Neoficiální stránky Oty Ulče