23.3.2017 | Svátek má Ivona






SVĚT: Nepravděpodobnost výpuku druhé studené války

16.3.2017

Vrátil jsem se k loňským prezidentským volbám v USA, jejichž výsledek ani sám vítěz nepředpokládal. Mám před sebou The Weekly Standard, dost konzervativní, a tudíž neobvykle orientovaný zdroj, s datem 21. září 2015, s tvrzením, že Trump nikdy nedocílí nominaci Republikánskou stranou stát se jejím prezidentským kandidátem. Však jaký by to byl republikán, vždyť on si počínal prapodivně, například finančně přispěl do pokladny Hillary Clintonové, své úhlavní soupeřky. Zatímco jiní zájemci o kýženou popularitu se předháněli prezentací svých údajných principů, plánů, ideálů, zde byl Trump s kampaní především o něm samotném. Takto jedovatě vesměs vyzněla většina komentářů a dosažený výsledek je nám znám.

Charles Krauthammer, původním povoláním lékař, znamenitě inteligentní komentátor, předložil svou diagnozu, že Demokratická strana za oněch osm let prezidentování Baracka Husseina Obamy utrpěla škodu, která byla incalculable, čili nevypočitatelná, se zbylou Hillary, hamižnou kandidátkou, všeobecně zdiskreditovanou bývalou první dámou státu.

- - -

Spěchám teď zpět k předchozí prezidentské kampani, když se Obama snažil o znovuzvolení v roce 2012, které mu mínil zhatit a málem se povedlo Mitt Romneymu, mormonovi ze státu Utahu, též bývalému guvernérovi z tuze liberálního státu Massachusetts. V předvolební televizní debatě na otázku, jaké že největší nebezpečí hrozí v zahraniční politice, Romney jmenoval posovětské Rusko, na což přítomní účastníci ve studiu, jakož i miliony posluchačů reagovali s pořádným posměchem. To tehdy ještě byla doba, kdy Krym patřil Ukrajině, v jejíž východní části se nebojovalo. Mezinárodní islámský terorismus se teprve začínal pozvolna projevovat. V Texasu na vojenské bázi Fort Hood mohamedánský major s výkřiky slávy Alláhovi se pustil do střelby a způsobil smrt několika tuctů náhodných obětí. Tato událost byla národu Bílým domem prezentována jako „nehoda na pracovišti“. Autorem takové nehoráznosti byl ovšem Obama, produkt islámského vzdělávání v Indonézii.

Až do konce druhé světové války, slovy nejen tehdejšího prezidenta Harry S. Trumana, se Amerika pokládala na Christian nation - ano, národ křesťanský.

Posléze, v roce 2009, čerstvý nájemník Bílého domu informoval národ, že tomu tak již není: „We do not consider ourselves to be a Christian nation.“ Sekularismus se posadil na trůn dominujícího náboženství. Největším nebezpečím současného světa prohlášeno oteplování naší planety. Současně propuklo hnutí k víc než rovnoprávnosti všemožných homosexuálů, bisexuálů, heterosexuálů, též lesbické svatební obřady se notně rozmnožily. Obama vydal příkaz poskytující právo dřív neznámým podivínům, nyní s označením transgender students, aby používali školní záchody, koupelny, převlékárny podle svého momentálního pohlavního nutkání.

Dosud nedošlo k vyhlášení nezávislosti Kalifornie, jejího opuštění dosavadní federace, ale třeba se tak vbrzku stane.

- - -

Právě jsem si zavzpomínal při čtení čerstvého textu s názvem „Lavrov vs. McCain: Is Russia an Enemy?“ (Townhall, 26.2.2017), autorem Pat Buchanan, velmi zdatný komentátor a rovněž bývalý několikanásobný neúspěšný uchazeč o prezidentský úřad. Již obě jména v titulku mi připomněla dávný zážitek: krátce před rozpadem budování vědeckého komunismu v naší rodné zemi, když jsem odletěl z východního pobřeží západním směrem ke Skalistým horám do státu Colorada, abych v univerzitním městě Boulderu promluvil v klubu s převážně dámskou klientelou. Tam si dotyčné zájemkyně zvaly všelijaké exoty. Po představení mě jedna z nich pozvala na projíždku tamějším horským panoramatem. Zážitek to mnohonásobně značný: dotyčným šoférem a průvodcem totiž byla Roberta McCain, vdova po Admiral John Sidney McCain Jr., United States Navy, Commander in Chief Pacific, hlavní velitel všeho amerického námořnictva v pacifické oblasti. Tuto jeho vizitku od té doby nosím v kapse spolu s několika dalšími memorábiliemi.

Roberta byla nejen vdova, ale i matka syna Johna, který ve vietamské válce byl pilotem, jehož letadlo v jednom utkání v hanojské oblasti zasáhla raketa místních obránců. Sestřelený McCain padl do zajetí, přežil s mnoha zlomeninami, jeho věznitelé se vbrzku dozvěděli, kdo že je jeho otec, a nabídli mu propuštění, což on odmítl. V kleci pojmenované na Hanoi Hilton si odtrpěl pět či kolik roků, rovněž s příležitostí potkat svinsky si počínající hollywoodskou Janičku Fondovou. Té například jiný ze zajatců podstrčil papírek s informací o svém osudu pro jeho rodinu, což pokroková filmová hvězda okamžitě předala jeho žalářníkům, kteří ho příslušně potrestali.

Po této válce, Američany prohrané nikoliv na bojišti, ale na domácí politické půdě, McCain se pustil do politiky, stal se senátorem a v roce 2008 neúspěšným kandidátem na prezidenta. (Vlastní jeho vina. Však stačilo se zmínit o Obamově skutečné identitě, s níž určitě musel být obeznámen.) S jeho matkou jsem zůstal ve styku, od ní jsem se dozvídal všelijaké evropské zážitky, též z českého prostředí. Ve Francii si chtěla najmout vhodné vozidlo k popojíždění, což ale vzhledem k jejímu značně vysokému věku bylo odepřeno. Problém vyřešila koupí automobilu. Dožila se víc než 100 let.

Po kolapsu budování vědeckého komunismu v roce 1989 jsem se zúčastnil řady konferencí, přednášení a autorské spolupráce na několika projektech. Též se mi dostalo pozvání navštívit prérie státu Nebraska, v hlavním městě Lincolnu pobýt týden jednak s profesorskými kolegy, jednak s diplomaty z OSN v New Yorku. Mezi nimi byl velvyslanec ukrajinský a rovněž Sergej Lavrov, šéf ruské mise. S ním jsem tehdy pobyl onen týden s pravidelným denním počínáním, u snídaně, na večeřích a následném společenském klábosení. Lavrov mě značně zajímal, ač tehdy nikdo z nás nemohl vědět, že se posléze stane ministrem zahraničních věcí, podílet se na osudu všemnohých pozemšťanů.

K závěru této zkušenosti na prériích Nebrasky: Tam jsem byl jmenován čestným občanem hlavního města Lincolnu, dekret podepsán guvernérem státu.

Lavrov ale byl oceněn znamenitěji. Dostal dekret s povýšením na admirála námořnictva Nebrasky, pocta to značně neobvyklá vzhledem ke skutečnosti, že Nebraska je stát stoprocentně vnitrozemský, s jakýmkoliv mořským břehem víc než tisíc mil vzdáleným.

- - -

Víc než ultrapokrokové padoušské počínání hollywoodské hvězdy mě k autentické zuřivosti dohnal Donald Trump, který při prohlášení o svém úmyslu stát se prezidentem se rozpovídal mnohými směry a při té příležitosti zesměšňoval McCaina, že se nechal sestřelit. Ano, to se Trumpovi stát nemohlo, jeho vlivný otec mu zařídil, aby se vyhnul vietnamské válce, v níž padesát tisíc Američanů ztratilo svůj život.

Teď nedávno v Mnichově, místě s hanebným precedentem roku 1938, se konala Security Conference, jíž se zúčastnil jak Lavrov, volající po „ post-West world order“, tak McCain se zdůrazňováním „universal values“. Co se tím asi míní třeba v souvislosti se Saúdskou Arábií, kde se homosexuálům utínají hlavy a nevěrné manželky kamenují ke smrti? ̈

Že by univerzální demokratické hodnoty pro všechny, například svoboda projevu, propagace křesťanství, se mohly uskutečňovat v islámských končinách? Svobodně promlouvat a agitovat v Číně, ba i v Turecku pod komandem autokrata Erdogana, člena NATO?

Je to aliance již se značně dlouhým trváním (67 roků) se závazkem jít do války bránit 22 členských států, z nichž ani jeden nedodržuje smluvní závazky přispívat dostatečným obnosem do společné pokladny.

McCain se sympaticky představuje jako „unapologetic believer in the West“, který odmítá „to accept that our values are morally equivalent to those of our adversaries“. Samozřejmě, pořádně se lišíme od mohamedánských fanatiků, stejně tak od papuánských lidožroutů.

Má být Putin posuzován jako náš primární protivník? McCain dost často dělá takový dojem, například na rozdíl od nynějšího prezidenta Trumpa. Že by vskutku hrozila druhá studená válka? Moskva ztratila své impérium, rozsah jejího nynějšího domácího produktu je porovnatelný s nijak příliš prosperujícím Španělskem, a navíc se zmenšujícím počtem vlastního obyvatelstva. Rusko, přirozený protivník USA nebo jeho neméně přirozený spojenec, pět tisíc mil vzdálený,ale nevyhnutelný soused na Aljašce?.

„Máme společný potenciál dosud nevyužitý, v našem jednání je třeba vzájemného respektu,“ zdůrazňuje zahraniční ministr Lavrov a dodává povzbudivé předpoklady, že Amerika a Rusko, dřívější studenováleční rivalové, jsou spíš přirození spojenci (natural allies) a nikoliv nepřátelé. Vzdor nynější neshodě, týkající se Krymu a Donbasu na Uktrajině, obě strany se nacházejí na stejné lodi a mají pouze příležitost spolu plout nebo se spolu utopit.

Dnešní Rusko vlastně neohrožuje žádný americký životně důležitý zájem. Pořádnou starostí dnešní Ameriky jsou ony miliony ilegálních vetřelců pronikajících z Mexika. Rusové ale nejsou v příliš lepší situaci.Z jejich jižního směru se k Sibiři s tamějším mnohým nerostným bohatstvím hladově přibližují čínští zájemci.

Na asijské pevnině již započala výstavba nové Silk Road bývalými sovětskými republikami, s muslimským obyvatelstvem odhadovaným v počtu 16 milionů. Čína se též velmi snaží vystrnadit Ameriku z východních a jižních vod čínského jižního moře.

Společné americké a ruské zájmy získávají na věrohodnosti.

- - -

Trumpova zahraniční polktika se začíná vyvíjet směrem k spíš vzájemně víc příznivému než škodlivém vztahu. Jeho slovy: „Putin’s Russia is not our number one geopolitical foe.“

Pro spolupráci významných demokratů humanistů s jejich zřetelnými antigony nedávná historie nabízí dostatečný počet precedentů. F.D. Roosevelt se přece za druhé světové války stal partnerem, spojencem Stalina, jednoho z rekordních mordýřů dvacátého století. Richard Nixon byl veleben pro svou iniciativu dohodnout se na jakési normalizaci vztahů s Mao Ce-tungem.

Nyní tedy hlavní postavou je ruský patriot Putin, víc zabiják než světec, ale s rostoucí popularitou v západním světě: je hodnocen jako silný, rozhodný vůdce a potenciální spojenec proti radikálnímu islamismu.. Nynější Putinova éra začíná dokonce být idealizována jako cosi k prospěchu všeho křesťanství a rovněž jako hodnotnější morálky v kontrastu k sekularismu západního světa. Ovšem křesťanstvím se v Rusku míní jeji tradiční ortodoxní verze, s jejími představiteli s KGB konexemi, s dlouhou službou státu a nikoliv Kristu.

Nejeden nynější realista pokládá spojenectví se Stalinem z dob světové války za model správné politiky.

V posledních volbách zdecimovaná Demokratická strana USA se nyní snaži vrátit k moci cestou tzv. impeachment - odstranit Trumpa a jeho režim s obviněním z údajných protistátních zálusků. Prozatím ani jednou v celé historii země se taková iniciativa nepovedla (nejblíž k úspěchu se přiblížila snaha zbavit se nemravy Billa Clintona).

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



Diskuse


Č. Punčochář
21:18
16.3.2017

P. Beránek
18:57
16.3.2017

D. Nowodny
14:29
16.3.2017

A. Alda
10:51
16.3.2017

M. Prokop
11:54
16.3.2017

A. Alda
13:07
16.3.2017

I. Mertl
17:10
16.3.2017

D. Nowodny
Ach
9:58
16.3.2017

M. Prokop
11:54
16.3.2017

A. Alda
13:08
16.3.2017

D. Nowodny
13:41
16.3.2017

D. Nowodny
13:38
16.3.2017

M. Prokop
13:42
16.3.2017

D. Nowodny
14:22
16.3.2017

Č. Berka
9:47
16.3.2017

M. Valenta
10:11
16.3.2017

D. Nowodny
13:47
16.3.2017

M. Drašner
10:54
16.3.2017

Č. Berka
11:07
16.3.2017

M. Prokop
11:56
16.3.2017

Č. Berka
13:07
16.3.2017

M. Prokop
13:41
16.3.2017

Č. Berka
14:08
16.3.2017

M. Prokop
21:10
16.3.2017

M. Valenta
8:55
16.3.2017

počet příspěvků: 26, poslední 16.3.2017 09:18









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.