29.3.2024 | Svátek má Taťána


SVĚT: Merkelová narazila na Trumpa

20.6.2018

aneb Konfrontace přání a reality

Se zájmem jsem si přečetl komentář značky „aha“ na idnes.cz o Angele Merkelové jako „poslední obránkyni liberálního světa“. Merkelová by podle komentáře zřejmě už ve volbách 2017 nekandidovala na kancléřku, pokud by v USA zvítězila Hillary Clintonová. Protože ale vyhrál Donald Trump, cítila odpovědnost bránit liberální hodnoty.

Komentář Náš svět se hroutí, tuší Merkelová a studuje dávné apokalypsy od „aha“ je typický neobjektivitou a stranící Merkelové. Nese se plně v duchu protitrumpovské rétoriky a oslavuje Merkelovou jako obránkyni „liberálního“ světa. Zcela nepatřičné hodnocení.

Komentář začíná „poeticky“: Angele Merkelové se ten den zatřpytily v očích slzy, vzpomíná v knize „The World As It Is“ bývalý bezpečnostní poradce Baracka Obamy Ben Rhodes na poslední návštěvu svého šéfa v Berlíně. Bylo devět dní po volebním triumfu Donalda Trumpa a kancléřka Obamovi sdělila, že bude opět kandidovat. Kvůli Trumpovi. Někdo se musí postavit na obranu liberální demokracie. „Je úplně sama,“ prohlásil tehdy ke svému poradci odcházející šéf Bílého domu.

Naprosto chybné „řešení“ migrační krize v Evropě roku 2015, kdy kancléřka Merkelová zaměnila liberální demokracii za demokracii chaotickou, která se zásadním způsobem promítla do dalšího politického vývoje v řadě zemí Evropy, je ostatně v bleděmodrém politika bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy. Je směšné, pokud současná média takzvané „liberální Ameriky“ kritizují Trumpa za obdiv k diktátorským režimům, když Obama navazoval „historické styky“ se státy jako Kuba či Vietnam a souhlasil s dohodou s íránským režimem, který usiluje o totální likvidaci židovského státu.

Pokračujme v textu „aha“:

Problémy, kam se podíváš
Z jejího pohledu se svět od rozloučení s Obamou nepochybně posunul k horšímu. Trump se ke svým evropským spojencům chová spíše jako k nepříteli. I přes úpěnlivé prosby Merkelové a Emmanuela Macrona vycouval z jaderné dohody s Íránem a uvalil cla na dovoz evropského hliníku a oceli, což evropští lídři vnímali jako otevřenou urážku. Evropská unie navíc prochází hlubokou krizí. Británie odchází. Vlády v Itálii se chopili nevypočitatelní populisté, kteří voličům naslibovali hory doly a dalším zadlužováním ohrožují projekt společné evropské měny. Putinův obdivovatel Viktor Orbán si upevnil moc nad Maďarskem a nachází spojence ve Varšavě, Vídni, Mnichově, Lublani i Římě.

Výše uvedené problémy, o kterých mluví autor „aha“, způsobil Trump naprosto okrajově. Evropská situace se změnila právě díky migrační krizi, o které už i Merkelová mluví jako o problému kvót, které rozdělily evropské státy na jejich nesmiřitelné zastánce a odpůrce. Právě migrační politika vedla ke změnám vlád v EU, mimo jiné i ve Francii, kde zvítězilo rovněž populistické hnutí Emmanuela Macrona, pouze o tom liberální média nemluví. Zato populistickými nadávkami častují vlády v Itálii, Maďarsku, Polsku, váhá se zatím v případě Rakouska, ale tamní kancléř Kurz už „podléhá“ populistům z koaliční strany Svobodných.

Jak prezident Donald Trump správně konstatoval, nerovné podmínky obchodu USA s Evropou i Čínou jsou důsledkem desetiletí trvající americké politiky, která nedostatečně nebo vůbec nechránila americké výrobce a negativní salda obchodu Spojených států s Evropou a Čínou dnes dosahují významných částek a činí Spojené státy závislými na dovozech. Transatlantické spojenectví USA a Kanady se zeměmi Evropy v rámci NATO se navíc vyznačuje tím, že obranné výdaje leží v zásadě na bedrech USA a evropské státy svůj obranný rozpočet seškrtily. Přitom Merkelová i Macron sní o evropských silách (armádě), které by byly alternativou k NATO. Evidentní nesmysl.

A ještě jeden výňatek z komentáře „aha“:

Staré dobré časy se nevrátí
Merkelovou podle Pfistera rozhodně nelze obvinit z toho, že by trpěla přehnaným optimismem. Zatímco řada německých politiků věřila, že Trump se po nástupu do funkce zklidní, kancléřka od začátku tušila, že hodlá splnit všechny své předvolební sliby - bez ohledu na to, jak jsou šílené.

Autor „aha“ cituje nějakého německého komentátora, není ovšem jasné, zda „šílené“ předvolební sliby, které nyní Trump realizuje, jsou míněním pouze onoho německého komentátora, nebo s ním „aha“ v této věci sympatizuje.

Představa, že se v USA nenajdou politici, kteří by nebyli nespokojeni se situací, v níž jejich země je, je zdaleka více šílená než snaha současné americké administrativy změnit salda obchodu s EU a Čínou tak, aby se dovozy do USA přiškrtily. Osobně považuji situaci, kdy celý svět kupuje spotřební zboží z levné Číny za ironii - svět je dnes de facto závislý na státu, v němž se žádná liberální demokracie neuplatňuje, kde panuje tvrdá politická diktatura komunistické strany a kde se o rozhodnutí vůdců nejen nediskutuje, ale nesmí se absolutně ani kritizovat. To má být zárukou svobody západního světa?

Obamova Amerika byla z větší části založena na předpokladu, že liberální (tj. levicový) styl v USA definitivně zvítězil a Spojené státy jsou vzorem pro celý svět. Po vítězství Donalda Trumpa se ukazuje, že tento předpoklad byl spíše přáním než realitou. Navíc evropská levice sice Obamu podporovala, obecně se ale snažila politikou federalizované EU dosáhnout „rovnoprávného postavení“ s USA. I tato politika nyní v Evropě ztroskotala. Trump chce vrátit Spojené státy do role vůdce Západu, na což jeho předchůdce rezignoval. Nedivme se, že součástí těchto snah je politika „America first“. 

Vždyť i evropská politika definovaná Německem a Francií je přesně z tohoto soudku. Pozorujeme však zřetelný úpadek vlivu Německa právě pod dojmem neúspěchů Německa při jednáních s USA i v EU. A v neposlední řadě - i koaliční partner CDU, bavorská CSU, už politiku Merkelové jednoznačně odmítá. Nejsem toho názoru, že se náš svět hroutí. Hroutí se jen nerealistické vize uspořádání světa podle Angely Merkelové. Trump je návratem do reality skutečného světa.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz