Buďme upřímní: mnoho povyku pro hodně málo – ač tedy milostné avantýry ženatého předsedy nejmohutnější politické strany s lepou zákonodárkyní a vbrzku i životadárkyní výsledku jejich počínání vyvolá větší mediální pozornost než totožné radosti třeba mezi zaměstnanci daňového úřadu.

Vstupem do manželství se zavazujeme k dodržování věrnosti, neutuchající monogamii, bezpomínečnému trestu na doživotí, závazku permanentního celibátu vůči polovině všeho lidstva. Po prvním svém milosrdně krátkodobém manželství s českou lékařkou duševních chorob jsem se v America oženil s euroasijskou dívčinou, jejíž dědeček měl manželek šest. Ne jednu po druhé, ale všechny pěkně najednou, pohromadě ve svém paláci. („Dům, jehož počet místností si lze pamatovat, nestojí za to, aby se v něm bydlelo,“ posléze se mi svěřil její otec, jemuž jak Mao, tak Čankajšek pořádně šlápli na takové principy.) Je výhodou velkého bydla, kde skladovat ony doplňkové, jaksi náhradní, příložní manželky. Je v jejich zájmu , aby na sebe byly laskavé, netahaly se za copy a pokládaly se za podílnice téhož osudu. Nejprvnější manželka tedy neprohloupí, když pomáhá choti s výběrem dalších družek, s nimiž by se dalo dobře vycházet. Mého vyženěného dědečka všech šest jich přežilo, tři spolu harmonicky sídlily pod jednou střechou v Taipei, metropoli na Taiwanu (který se však v České republice bizárně, obludně píše jako „Tchaj-wan“), kde jsem s nimi několikrát pobesedoval.

Muslimové mají nárok na manželky čtyři, tolik Alláh dovolí. Zbožní mormoni jich původně mohli mít nespočetně a obdivuhodní herkulesové zvládali celý houf poslušných, věrných mu slepic. I po oficiálním zákazu, nyní již v platnosti dlouhou řadu let, polygamie dosud nevymřela. Když občas – a to zřídka kdy - takový prohřešek projednává soud, obviněný se přesvědčivě hájí obviněním většinové společnosti z pokrytectví, že s manželskou věrností zachází všelijak, jak dokazuje nevymýtitelnost prostituce, nejstaršího povolání na světě, jak též potvrzují miliony milenců a milenek.

V kruzích i nejvyšších, v době tolik puritánské Ameriky, Franklin D. Roosevelt, chromý prezident na vozíčku, dlouhá leta měl takovou oblažovatelku. Dwight Eisenhower, velitel vítězných západních armád, měl svou švarnou řidičku nejen k pohybu po bojištích druhé světové války. John F. Kennedy, přímo legendární multimilovník, se svěřil britskému premiéru Haroldu Macmillanovi, že bez pravidelné soulože s cizí ženou by se poctivě nevyspal. Jenže tak bylo v dobách mediální zdrženlivosti, kdy přemnohé zůstávalo tabu. To už zdaleka neplatilo, když v Bílém domě pobýval William Jefferson Clinton, majitel hodně nepokojného poklopce.

Puritánská tradice Ameriky, která si dočasně prosadila i prohibici, mimo zákon postavila i pivo, představme si, my Češi! Talentovanému senátoru Gary Hartovi prezidentské ambice zhatila jedna manželská nevěra. Když superctnostný Jimmy Carter v interview (buď pro hanbatý Playbou, či Penthouse) připustil, že i on v duchu, zcela teoreticky, se zájmem pohleděl na jinou ženu, mravokárci se rozhořčovali.

O kolik dál a líp v tomto směru pokročila Evropa, stařičký dekadentní kontinent! Na pohřbu francouzského prezidenta Francois Mitterranda truchlila nejen jeho rodina, ale i jeho milenka a nikdo se příliš nevzrušoval. Když propukla zvěst, že prezident Václav Klaus má mladistvou kamarádku k intimní potěše, šálená manželka Livie nezačala ládovat bambitku, aby zahájila pomstychtivou palbu, veřejnost jen trošku zívla a český svět se nezbořil, ba ani nezakymácel. Snažím si představit ten poprask, kdyby George W. Bush byl nalapán na takových švestkách.

K O N E C

(text byl psán pro MF Dnes)

*******************

Milí čtenáři,
pokud rádi čtete texty pana Ulče,  v jeho článku Nevelká pravděpodobnost správně se strefovat jste si mohli přečíst, že nedávno mu vyšla jeho další výborná knížka, a to Šťastně navrácený běženec, kterou lze snadno koupit na webových stránkách nakladatelství Primus nebo přímo ve firemní prodejně ve Vězeňské 7, Praha 1.
A o co v knížce vlastně jde? Nechme promluvit samotného autora:
"Je to příběh Pravoslava Komendy, tvora s většími ambicemi než talentem, který se po internacionální pancéřové pomoci v srpnu 1968 ocitl na Západě, dostal se do Ameriky a posléze na Filipíny, aby zápolil s ošidností svobody - obohacující i krušící, náramným to darem, avšak i notným břemenem, veledilematem kdekoliv na zeměkouli."

Redakce Neviditelného psa

******************

Neoficiální stránky Oty Ulče