16.4.2024 | Svátek má Irena


SVĚT: Krize mezi Tureckem a Izraelem

8.9.2011

V posledních dnech se prudce vyhrotily vztahy mezi Tureckem a Izraelem. Kdysi mimořádně přátelské Turecko je zhoršovalo už od izraelské odvetné operace proti palestinskému Hamasu na přelomu let 2008 a 2009. Nyní byl pro ně dalším důvodem únik oficiální zprávy OSN o vyšetřování loňského izraelského zásahu na propalestinské flotile, která chtěla prolomit blokádu pásma Gazy.

Izraelští vojáci byli na jedné z lodí napadeni a při přestřelce zabili devět Turků. Ankara tehdy zásah označila za „státní terorismus“ a přerušila s Izraelem styky. Později ale obě země souhlasily s nezávislým vyšetřením komise OSN pod vedením bývalého novozélandského premiéra Geoffreyho Palmera.

Turecko se těšilo, že komise Izrael jednoznačně odsoudí, ale ta se přiklonila k izraelské verzi událostí. Turci několikrát požádali o odklad zveřejnění zprávy a snažili se s Izraelem jednat o formulacích, které by více vyhovovaly jim. Uprostřed tohoto jednání však zprávu nečekaně zveřejnily New York Times.

Komise označila izraelskou blokádu pásma Gazy za legální a konstatovala, že Izrael má právo se bránit proti pašování zbraní, kterými je Hamas ostřeluje. I způsob, jakým Izrael blokádu realizuje, je podle ní v souladu s mezinárodním právem a nepředstavuje kolektivní trest pro obyvatele Gazy. Flotila jednala neuváženě, když se snažila blokádu prolomit, a úmysly některých aktivistů byly pochybné. Izraelští vojáci narazili na lodi Mavi Marmara na organizovaný a násilný odpor a jednali v sebeobraně, uvedla komise. Podle ní hlavním cílem flotily nebyla humanitární pomoc, ale upoutání mezinárodní pozornosti.

Turecká vláda podle komise musela vědět, že hrozí násilné zastavení flotily, ale nezabránila jí ve vyplutí, přestože ji Izrael opakovaně varoval. Izraeli komise pouze vyčetla, že vojáci použili nepřiměřenou sílu, aniž naznačila, jak si představuje sílu přiměřenou. Konstatovala rovněž, že izraelské úřady nevhodně zacházely se zadrženými pasažéry flotily.

Ztráty na životech prohlásila za nepřijatelné a doporučila, aby Izrael vyjádřil lítost a nabídl rodinám zabitých Turků odškodnění – a Izrael obojí udělal. Turecko však trvá na oficiální omluvě a to izraelská vláda kategoricky odmítá. Premiér Binjamin Netanjahu zdůraznil, že se nemůže a nebude omlouvat za to, že vojáci bránili své životy. Izrael je se závěry komise v podstatě spokojen, i když nesouhlasí s pasáží o nepřiměřené síle. Největší cenu má pro něj uznání zákonnosti blokády, které může v budoucnu sloužit proti dalším propalestinským flotilám.

Zato Turecko zuří. Když Izrael potvrdil, že se neomluví, turecká vláda se začala chovat jako uražené dítě a od soboty se mstí všemi myslitelnými způsoby. Vypověděla izraelského velvyslance, přerušila s Izraelem vojenskou spolupráci a prohlásila, že bude vojáky i nejvyšší izraelské představitele žalovat u mezinárodních soudů. V rozporu se závěry komise také hodlá u mezinárodních soudů napadnout zákonnost blokády, a dokonce posílit námořní přítomnost ve Středozemním moři a doprovázet do Gazy propalestinské aktivisty. Premiér Erdogan chce také Gazu osobně navštívit.

Palmerova komise zničila Erdoganovi všechny argumenty, kterými přes rok krmil tureckou veřejnost. Po odmítnutí pomoci libyjským povstalcům a neúspěšných ultimátech syrskému prezidentovi Bašaru Asadovi je to další fiasko jeho zahraniční politiky, jak v tureckém parlamentu připomněla opozice. Turecko hystericky trvá na izraelské omluvě, přestože samo nevyhovělo kurdskému parlamentu v Iráku, který požaduje jeho omluvu za zabití 160 Kurdů při nedávném bombardování iráckého území.

Od izraelské operace v pásmu Gazy Erdogan vzájemné vztahy stále vyostřuje. Brzy po ní veřejně urazil izraelského prezidenta Šimona Perese a vloni zrušil společné vojenské cvičení, za což NATO zase zrušilo manévry s Tureckem. Izrael si ale našel nového spojence – tradičního tureckého rivala Řecko. Nyní sice s Tureckem ztrácí dobrého strategického a obchodního partnera, kterému dodával především zbraně, ale krátkozraká pomsta Ankary se nemusí vyplatit především jí. I turečtí komentátoři varují, že bez izraelských zbraní bude ohrožen vládní boj proti Kurdům. Turecko však riskuje i dobré vztahy s Washingtonem a klíčovými členy NATO. Mohlo by se například dočkat nežádoucího oficiálního prohlášení amerického Kongresu, které označuje turecký masakr Arménů za první světové války za genocidu. Sněmovna reprezentantů je už schválila a chybí jen souhlas Senátu.

Řada zemí na turecké běsnění pohlíží s údivem. K normalizaci vztahů s Izraelem a přijetí závěrů Palmerovy komise Ankaru vyzvaly Británie, Německo, Spojené státy i generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Situace se tak patrně časem uklidní, ale k zlatým časům vřelého přátelství se obě země už asi nevrátí – rozhodně ne za Erdoganovy vlády.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6