19.5.2019 | Svátek má Ivo


SVĚT: Korejské testování trpělivosti

14.2.2013

Úterní podzemní jaderný test, v řadě již třetí, lze charakterizovat jako polopřekvapení. Nikoho totiž nepřekvapil test jako takový, ale jeho nenačasování. KLDR totiž nemá štěpného materiálu nazbyt, takže takové vzácné okamžiky, kdy na sebe může upozornit nukleární explozí nebo vypuštěním mezikontinentální střely, si jakožto klasický diktátorský režim zpravidla schovává na významné dny a jeho provedení ohlašuje z důvodů nouze dlouho dopředu.

Podobně významné termíny měly být v blízké době dva - na 16. února připadá výroční úmrtí severokorejského diktátora a 28. února má být inaugurován nový jihokorejský prezident. Celý svět tedy očekával, že podzemní jaderný experiment bude v prvém případě představovat tryznu, nebo v druhém případě výhrůžku. Kimův režim ovšem všechny analytiky převezl a jadernou munici odpálil v podzemní štole, nacházející se poblíž hranic s Čínou, v nijak významný den. Tato nahodilost podle největších skeptiků neznamená nic jiného, než že jaderný experiment, o kterém hovoříme, byl jen malou rozcvičkou, po které bude následovat pokus většího kalibru, jak můžeme podle severokorejských vyhrůžek soudit.

Podle světových seismologů šlo o výbuch relativně malého kalibru - jeho energie představovala necelou polovinu té, která se uvolnila při výbuchu americké bomby nad japonským městem Nagasaki. Ve srovnání s předchozí jadernou náloží, kterou Kimův režim odpálil v roce 2009, se jedná o dvoj- až trojnásobek. Podle expertů byla nálož relativně malých rozměrů, možná i umístitelná na Severní Koreou vyvíjené balistické nosiče. Snížení množství štěpného materiálu potřebného k nastartování neřízeného jaderného štěpení by znamenalo významný technologický krok kupředu a ve svém důsledku podstatné zvýšení rizika pro celý svět.

Podle severokorejských představitelů byl jaderný test odvetou Spojeným státům za jejich údajné nepřátelské chování. Stejně nepřátelské je podle tamního režimu i Japonsko a Jižní Korea, se kterou je ta severní de iure ještě od padesátých let ve válečném stavu. Není náhodou, že právě tyto tři státy jsou největšími dárci potravinové pomoci, bez které by severokorejský režim, neúprosně pronásledovaný vleklými úspěchy budování socialismu, již dávno zkolaboval. Země je je sužována hladomorem, který by měl bez zahraniční pomoc podstatně katastrofálnější rozměry. Severokorejský lid, jímž se vládnoucí skupina zaštiťuje, nepředstavuje nic jiného než rukojmí, prostřednictvím kterého vláda pomoc vymáhá.

Právě omezení této pomoci, kterému předcházel test severokorejské mezikontinentální střely schopné doletět až do Ameriky, označuje tamní režim za nepřátelské chování Spojených států. K testu totiž došlo navzdory sérii varování přicházejících z celého světa, které ovšem adresát bral jako i nám dobře známé vměšování do vnitřních záležitostí. Je otázka, nakolik se omezení dodávek rýže a dalších základních potravin dotkne běžného Severokorejce. Obyvatelstvo plošně nezasytí a kontrola jejich distribuce je v autoritářském režimu prakticky nemožná; podle řady pozorovatelů většina rýže končí v armádních kantýnách.

Severokorejské jaderné hrátky skrývají ještě jedno nebezpečí. Pokusná střelnice Punggye-ri leží nedaleko spícího vulkánu, nejvyšší hory masívu Baekdu, nacházejícím se na korejsko-čínském pomezí. Jak upozorňují japonští seismologové, lze tento vulkanický komplex považovat za pokračování toho japonského. Po úterním experimentu byly zaznamenáno otřesy o síle 4,8 až 5,2 stupňů. Výbuchem uvolněná energie je prý dostatečná ke spuštění vulkanických procesů v celé oblasti. Tyto obavy jsou pochopitelné, protože otřesy se v polotekutém magmatu mohou šířit podobně jako ve velmi málo stlačitelné vodě - rychle a s jen relativně pomalu klesající energií, čili podstatně lépe a účinněji než tlaková vlna šířící se vzduchem.

Soudě podle bezprostředních reakcí na úterní experiment padne tentokrát severokorejská kosa na kámen. Výbuchem si obnovení toku rýže na původní hodnoty nevydupe a sankce budou ještě více zpřísněny. Odmítavý tón se nese celým světem od Ameriky přes Jižní Koreu až po Írán. Mezinárodní stanovisko ještě týž den zpečetila Rada bezpečnosti Organizace spojených národů. Nebývale negativně se k výbuchu postavila Čína, která je považována za jakéhosi protektora severokorejského režimu. Logicky silně odmítavý je i postoj Japonska, které se chystá sankce zostřit. S novým japonským kabinetem, vedeným silně proamericky orientovaným a ke kompromisům neochotným Šinzó Abem si Severní Korea moc srandy neužije.

Je otázka, jak bude Severní Korea na následky svých činů reagovat. Domnívám se, že k dispozici jsou tři varianty možného vývoje, jejichž pravděpodobnost si kvůli špatné čitelnosti tamní politiky netroufám odhadnout, avšak pokusím se je srovnat s klesající pravděpodobností: Buďto nechá světové mínění vybouřit a povede si dále svou, nebo se celosvětovému tlaku podřídí a začne sekat latinu, případně současná vyhrocená situace nastartuje reformy gorbačovského stylu anebo pád režimu. Nejsilnější kartu v této světové politické hře každopádně drží Čína. Na ní záleží, zda bude pchjongjangský režim i nadále považovat za svého chráněnce, nebo jej odvrhne jako nezbedné dítě. Počkejme si, kam ukáže palcem.

Převzato z osobních stránek autora



Diskuse


J. Vyhnalík
15:34
14.2.2013

J. Boleslav
16:26
14.2.2013

J. Vyhnalík
16:29
14.2.2013

R. Tichý
8:07
14.2.2013

T. Kočí
8:53
14.2.2013

počet příspěvků: 8, poslední 14.2.2013 09:40









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.