22.5.2019 | Svátek má Emil


SVĚT: Kolik stojí Rumun?

2.2.2007

aneb Otrokáři 21. století

Někdy, když slyším zprávy nebo čtu noviny, si připadám jako v pohádce nebo že skutečnost, o které čtu, není z reálného světa, ale z historie. Bohužel, není tomu tak, ač bych mnohdy rád. Z odstupem času či nadhledu se sklenkou vína mne samotného někdy pobaví vážnost, s jakou vnímám malicherné rozepře mezi politiky, státníky respektive naší politickou reprezentací.

Tentokrát jsem však zaznamenal něco, co odstup času nezesměšnil a jistě by ani sklenka vína nebyla lékem. Žijeme v jednadvacátém století a Francie soudí obchodníky s rumunskými dětmi. Matky ve vysokém stádiu těhotenství byly převáženy k porodu do Francie. Rodný list byl již vystaven na nové rodiče a matce bylo dítě hned po porodu odebráno. Kolik matka za svého potomka inkasovala, není známo (alespoň mně). Kolik však Francouzi platili za falešného potomka? Jak vidno, bohatá Franci na svých dětech hodlá šetřit, protože překupníci prodávali děti i s doklady za ubohých 3-7 tisíc euro.

Tentýž den jsem se doslechl o reálném obchodu s otroky v Indii. Tedy obchodu, ono o obchod snad ani nejde. Rodiče, kteří svá dítka poskytnou organizovanému gangu, nedostanou žádné prostředky, pouze nabudou dojmu, že své děti zabezpečili. Překupníci jim slibují práci pro děti a dobré živobytí. Co vše se s dětmi může dít, nechci ani domýšlet. Pohlavní zneužívání a tvrdá práce na denním pořádku. Pokud se to dítě vrátí domů a rodiče se dozví o jeho zneužití, pak možná zavzpomíná na doby u svého otrokáře, protože se ocitá na ulici. Ta je často tvrdší než bývalý pán.

Všechny tyto události se stávají jednak díky nečinnosti úřadů, jak se rádi vymlouváme, ale také vinou naší nevšímavosti, oddanosti sobě samým. Nemohlo by se tak stát, pokud bychom věděli, co dělá náš soused, jestli své děti týrá atd. Mnoho z nás ani neví, jestli soused nějaké dítě má, a pak, když se u něj objeví snědý potomek, se ani nediví.

Hledejte humánní rozdíly mezi vyspělou francouzskou civilizací a rozvojovou Indií…



České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?

Diskuse


Jirka
10:25
5.2.2007

biker750
23:59
2.2.2007

Jirka
10:26
5.2.2007

Pierre
17:28
2.2.2007

pipo
2:26
3.2.2007

Alex
13:43
2.2.2007

Mafla
13:30
2.2.2007

Heinz Guderian
12:24
2.2.2007

Fafa
12:29
2.2.2007

Charlie
10:24
2.2.2007

Edmont Dante
5:53
2.2.2007

mtoreno
6:43
2.2.2007

Skepticus Maximus
6:51
2.2.2007

Jiří S.
8:02
2.2.2007

Honza
8:35
2.2.2007

Veselý
8:09
2.2.2007

AeroKarel
17:27
2.2.2007

Fojt
8:35
2.2.2007

kolda
7:38
2.2.2007

MLOK1
7:52
2.2.2007

Jiří S.
7:58
2.2.2007

Honza
8:37
2.2.2007

AeroKarel
17:29
2.2.2007

VL
1:47
2.2.2007

Ladislav
2:58
2.2.2007

Magid
3:03
2.2.2007

Fafa
2:19
2.2.2007

Magid
2:23
2.2.2007

Fafa
5:08
2.2.2007

tich@dohoda
12:13
2.2.2007

Finrod Felagund
0:54
2.2.2007

V. H
1:20
2.2.2007

učtelas
8:32
2.2.2007

BERAN
1:25
2.2.2007

Finrod Felagund
1:30
2.2.2007

Skepticus Maximus
6:56
2.2.2007

jiný Honza
9:13
2.2.2007

Skepticus Maximus
9:43
2.2.2007

Skepticus Maximus
9:45
2.2.2007

jm0
14:10
2.2.2007

Finrod Felagund
11:37
2.2.2007

pipo
2:41
2.2.2007

Magid
2:45
2.2.2007

Fafa
5:12
2.2.2007

pipo
2:11
3.2.2007

Lída
7:51
2.2.2007

Netřeba
6:22
2.2.2007

počet příspěvků: 61, poslední 5.2.2007 10:26









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.