Vyprávěla mi kdysi teta, jak k nim do městečka na Vysočině zavítala delegace sovětských kolchozníků. Aby našim jezeďákům osvětlila problémy s pěstováním brambor z hlediska marxismu-leninismu.

Soudruzi a soudružky se shromáždili v sále, delegaci doprovázel sám soudruh z kraje, referát měla soudružka sovětská akademička ... no, říkejme jí třeba Nina Jekaforovna.

Přítomní byli tak trochu zvědaví, co že jim sovětští soudruzi řeknou nového o moderním pěstování brambor, protože jejich JZD na Vysočině téměř nic jiného nepěstovalo. To už tak na Vysočině bylo a je. Ovšem některé neuvědomělé osoby, stále pod vlivem představ, že brambory uměli jejich dědové pěstovat taky, a to chutnější a lepší, si bručely pod fousy něco o tom, že aby nejdřív sověti dokázali vypěstovat dost brambor doma, a pak chodili radit jinam. Mnohým se dokonce vklínil do myšlenek protistátní vtip, jak vykládal našim zemědělcům soudruh Ivan Ivanovič Ivanov, že sovětští soudruzi pěstují na celinách pšenici a mají klasy jak telegrafní sloupy. Když se posluchači optali, zda tak silné či vysoké, odvětil Ivan Ivánovič, že ne. Že tak daleko od sebe.

Soudružka Jekaforovna mezitím vysvětlila základní otázky důležitosti pěstování brambor pro světový mír a socialismus a pro výživu dělníků, rolníků, ba i pracující inteligence. Široce se rozpovídala o úspěších sovětského zemědělství, přičemž bylo nutno několik stařečků kopnout do nohy, aby přestali chrápat a nerušili mimořádně zajímavou a inspirativní přednášku.

Po hodině už začali být někteří posluchači poněkud nervózní, protože onen zázračný recept, jak pozdvihnout naše bramborářství na světovou úroveň, stále nepřicházel. Ale nakonec přišel!

Sovětská vědkyně sdělila poněkud překvapeným zemědělců, že hlavně lze ušetřit tím, že když se brambory sází, jedna brambora se rozřízne nožem asi na čtyři díly. „Ovšem pozor, soudruzi, nelze to jen tak. Jak zjistili sovětští mičurinci, musí na každém tom kousku zůstat takzvaný ´klíček´. To je důležité!“ zdůraznila.

Soudruh z okresu a soudruh z kraje poslali kolovat z hlíny vymodelované vzorky, aby si je soudruzi v sále mohli prohlédnout. Pak vyzval předseda místní organizace KSČ k diskuzi. Ta ovšem ke zklamání soudruhů v čele sálu neproběhla. Tak poděkovali, jak soudruh předseda JZD, tak předseda místní KSČ a nakonec i soudruh z okresu a dokonce i z kraje za podnětnou přednášku. Která jistě pozvedne naše bramborářství k vyšším metám. Zazněl potlesk a spokojení občané se rozešli. Spokojení, že už to skončilo.

V hospodě se pak rozebíralo, zda Nina Jekaforovna vůbec někdy slyšela o sadbových bramborách, a starý Novák drze pravil, že krájení brambor na klíčky už znal jeho pradědeček. Ale že pak většinou pod tím keřem, co vyroste z toho jednoho klíčku, jsou hovno brambory. Anebo je jich málo.

Drzý mladý Vopička pak vyprávěl, jak se sešli odborníci na pěstování raných brambor z Ameriky, od nás a ze Sovětského svazu.

Američan řekl: “My u nás na jihu sázíme rané brambory v březnu a v květnu už je sklízíme.“ Čechoslovák povídá: “No, tak to my nejsme tak vyspělí, my sázíme tyhle brambory v dubnu a sbíráme je v červnu.“

A sovětský občan z Ukrajiny říká: „No, my sázíme brambory taky v dubnu a za čtrnáct dní už je vykopáváme!“ “Nekecej,“ říkají ti druhý dva, “to není možný!“

„Ale je,“ nedá se občan Sovětského svazu. “Vy víte hovno, co je to hlad!“

Na to všechno jsem si vzpomněl, když jsem tak sledoval v televizi rozhovor s indickým multikulti soudruhem, generálním tajemníkem mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International, lidskoprávním soudruhem jménem Salil Shetty. Na ČT 24 dotyčný blábolil o tom, jak je Česká republika přímo hnízdo rasismu. Pak to opakoval v tisku (viz třeba zde), kde blábolil skoro přesně totéž, co v televizi. Tohle jediný asi měl nastudovaný, jinak totiž, jak je jasné, ví o situaci Cikánů-Romů u nás naprosto kulový. Ve vysílané reportáži o návštěvě českých škol vypadal jako vznešený mahárádža následovaný skupinkou služebnictva. Tedy zástupci české odnože AI, tedy pokud jsem dobře rozeznal ředitelem Martinem a tiskovou mluvčí Pařízkovou, oba v uctivém a poníženém předklonu.

Kvalita informací dotyčného Salila Shettyho o České republice je, jak vyplynulo z jeho rozhovoru, prakticky nulová. Divil se třeba, jak jsme bohatá země a ne tak chudá jako Slovensko (to znamená, že o Slovensku ví taky prd).

Drzost do nebe volající je jeho vyjádření na otázku novinářky: „Je možné říct, že diskriminace Romů je celoevropský problém, nebo v Evropě existují státy, které se s tím umí vypořádat?“ Načež on odpověděl: „Porovnat problém s jinými státy by mohlo být zajímavé, ale co byste tím dokázali? Chcete snad říct, že (když) Francie romskou problematiku neřeší, proto je v pořádku diskriminovat romské děti v Česku?“

Tomu se říká odpovědět na otázku agresivním napadením tazatele, aby tázaný nemusel odpovědět. Pravda je totiž taková, jak vím sám z vlastní zkušenosti, že ve Francii na Cikány (Tsiganes), hlavně na ty z východu, kašlou. Žijí ve strašlivých podmínkách v táborech kolem měst a o jakékoliv škole se jejich dětem ani nezdá. V Itálii místní (Zingari), ale hlavně rumunští Cikáni (țigani) tábořící v okolí italských měst jsou označováni za původce většiny zločinů a místní občané na ně občas pořádají pogromy. Při nich jsou jejich přístřešky a staré karavany zapalovány. Cikánsko-rumunské děti v Itálii do školy nechodí, jen žebrají, a to dosti drsně.

Ve Španělsku najdete Gitanos třeba na barcelonské „La Rambla“, jak prodávají drogy. Ti, co žijí na jihu, třeba v pískovcových jeskyních kolem Granady, jsou negramotní, nikdy do školy nechodili. Nechodili tam ani jejich rodiče a ani oni nebudou chodit. (Povinná školní docházka byla ve Španělsku zavedena až v roce, pokud se nemýlím, 1975, u nás v roce 1774, respektive 1805).

Výklady Shettyho o tom, co se u nás strašného děje, pak gradovaly: „Když jsem včera v Ostravě mluvil s romskými matkami, bylo pro mě šokující, že mají v porodnicích oddělené pokoje. (Copak to bylo za „matičky“? A kdo je k šéfovi AI dovedl?!?) Když se romská matka chystá na porod (tvrdil Shetty), není ve stejné místnosti jako ostatní rodičky. Diskriminace prostupuje všechny oblasti.“

Na takovýto výrok lze reagovat jen českým lidovým bonmotem: “Von je buď tak blbej, anebo navedenej!“ Nic takového v žádné české porodnici totiž není, zato jsou na Ostravsku běžné útoky mnohačetných cikánský rodin, příbuzných rodiček, na nemocniční personál.

V diskuzi v našimi novináři (a pravděpodobně i s předsedou vlády Sobotkou) pak pan Shetty přešel k vyhrožování, které stylem převyšuje i jednání sovětských soudruhů. Když nám chodili rozmlouvat pokus o reformu socialismu.

Pan Shetty následně pak vyloženě vyhrožuje obyvatelům a úřadům naší země, které nazývá rasisty a jejich vztah k Romům „segregací“ a diskriminací, když říká, že dopady jeho kroků a AI mohou být pro nás „významné“, a to „Kvůli tzv. infringementu, který proti České republice zahájila Evropská komise.“ (Na nátlak AI a našich aktivistů, mezi kterými vynikají naši ministři Dienstbier a Marksová-Tominová a samozřejmě i Šabatová. (Infringemet znamená „zasahování“ - do koho, čeho - či omezování něčích práv, tedy naší republiky.)

Dále vyhlašuje s neuvěřitelnou drzostí: “Amnesty International zahajuje kampaň, která by měla na českou vládu vyvinout mezinárodní tlak. Česká vláda si evidentně neuvědomuje vážnost situace a to, že pokud se dostane před Soudní dvůr EU, hrozí jí sankce.“

Nepřipadá vám to jako duševní pochody sovětských soudruhů a také soudružky Niny Jekaforovny? Která nám vykládala, jak máme po socialisticku pěstovat brambory, zatímco doma měli sověti prázdné krámy a bez záhumenků by většina obyvatel hladověla? Tyhle rady, jak zacházet s lidmi, zní úžasně z úst člověka, který pochází z Indie, kde:

1. 40 až 60 % obyvatel vykonává potřebu (kadí) venku, protože nemají ani WC, ale ani je nikdo nenaučil si postavit venku kadibudku.

2. V jeho rodné zemi, Indii, žijí „nedotknutelní“ (páriové), kterých je přes 160 miliónů a jsou nejnižší a opovrhovanou skupinou v indickém kastovním systému.. Naprostá většina z nich je negramotná a nikdy do školy nechodila a navíc je podvyživená.

3. Indie, přes všechny opakované pokusy o změnu, stále funguje na systému čtyř sociálních segregovaných tříd. Páriové jsou tou nejnižší.

4. Zvláštní zájem několika indických pro-romských aktivistů a pana Shettyho lze odvodit od genetické studie z roku 2012. Ta potvrdila předchozí indicie, že z příslušníků kasty nedotknutelných ze severozápadní Indie pocházejí evropští a severoafričtí Romové. Podle této studie měli opustit Indii před přibližně 1000 lety, pravděpodobně jako uprchlíci před pronikajícím islámem (viz zde).

5. Jen za loňský rok se v Indii oběsilo více než 300 000 (tři sta tisíc!) zemědělců, ponejvíce právě páriů (pokrevních příbuzných našich Cikánů), protože neunesli tíhu, bídu a bezvýchodnost svého života.

Bylo by tedy nejlepší, kdyby si pan Shetty ve svém stotisícovém obleku dojel nejprve do Indie a postaral se tam o místní „párie“ (Romy) - nedotknutelné. Porovnáme-li našich cca 250 000 Romů se 160 miliony jejich zbídačených příbuzných v Indii, má pan Shetty co dělat.

Mimochodem, ještě něco o té Indii. Vyprávěl mi kamarád, jak vyrazili z jednoho velkého indického města brzo ráno. Poskytl se jim neuvěřitelný pohled. Na krajích silnice seděly na bobku při vykonávání velké potřeby stovky místních. Pohled na silnici lemovanou stovkami nahých prdelí vystrčených do silnice, z nichž vypadávalo to, co bylo předtím ve střevech, byl prý nezapomenutelný. Ovšem takto vykonávají potřebu třeba i na nádraží. Přidřepnou a pověsí si za ucho barevnou niť, čímž jsou „jako neviditelní“.

Navrhoval bych, když už nás tak jeho blahorodí Shetty poučuje o správném chování a lepších zvycích, ať nám zkusí tento zvyk předvést v praxi u nás. Když se bude kadit na ulici, nebude potřeba stavět záchody a zbylo by pak možná víc peněz na všechny Romy. Kdyby se nestavěly ty hajzlíky. Mohl by třeba pan Shetty praktické poučení místních domorodců provést reálně. Po indicku třeba defekovat, za slavnostních fanfár, dole na Václavském náměstí. Za účasti aktivistů z české AI.

Jistěže máme s našimi Cikány-Romy problémy. A oni s námi. To nelze zastřít. Ale u nás nehladoví, mají zajištěnu lékařskou péči a ti, co nepracují, mají od státu pravidelný příjem (dávky). A to, do jakých škol budou chodit jejich děti, je hlavně jejich problém. Tvrzení Shettyho a českých aktivistů, že většina Romů u nás chce „kvalitní vzdělání“ pro své děti, je prostě lež.

To my bychom chtěli, aby se malá cikáňata neproháněla polooblečená a špinavá na ulicích. My je nutíme, aby se vzdělávali a začali žít jako běžní lidé v Evropě. Pravdou je, že oni to většinou nechtějí a že jejich děti mají čím dál tím menší a horší sociální návyky. Nemohou mít jiné, když je „dobroserové“ v čele s Kocábem a Bursíkem dotáhli tou svou blouznivou politikou do romských ghett. Tam dnes žijí lidé, kteří nechápou vztah mezi prací a penězi, jejich děti je vidí válet se do oběda v posteli a pak posnídat „lahváč“ a půl krabičky cigaret a ti aktivnější vyrazí na sběr šrotu. Nová doba a tihle „pachatelé dobra“ vytvořili z většiny Cikánů, k našemu zděšení, lumpenproletariát.

Taky by mne zajímalo, co pan Shetty myslel těmi výhružkami. A řečmi o zaostalých našincích. Na to my jsme tak nějak hákliví. Už jsme to zažili. Nejprve jistý Hitler vykřikoval o zločinném chování odporného státu Československo vůči jeho soukmenovcům, aby sem pak napochodoval s Wehrmachtem. Výsledek známe.

Také sovětští soudruzi nám nejprve jezdili domlouvat do Čierné nad Tisou, abychom lépe chápali a realizovali ten správný světový názor. Pak nás v srpnu 1968 přijelo „přesvědčit“ 500 000 mužů; 6300 tanků a 800 letadel.

No, nepřesvědčili. Ani když si nejprve ustanovili sobě nakloněnou dělnicko-rolnickou vládu pod vedení soudruha Indry.

Tak jak si to představuje šéf AI a „vyšetřovací komise“ Rady Evropy? Kdo je dopředu nominován na tu „správnou“ multikulti vládu? Až nás „přesvědčí“? Bude včele Šabatová? Nebo Dienstbier? Nebo sem dosadí nějakého „velvyslance EU“ v pozici Červoněnka? No, nějaký „protektor“ by se také možná našel…

Ovšem doba je jiná. Těžko přijedou tanky, ale možná nějací bankéři, účetní a kontroloři podporovaní četami a rotami milovníků „pravdy a lásky“, pak nějaké ty diverzní skupiny feministek doprovázené přepadovými skupinami ekologistů… Uvidíme.

Jak se zdá, nějak se stává zvykem jezdit k nám a organizovat různé podvratné skupiny a nátlakové lobby, jak to zavedli, což už přiznávají i „mainstreamoví“ novináři a politologové, poslední dva američtí ambasadoři. Takže teď k nim přibyl multikulti soudruh Shetty.

Pro svoji osobu jsem vyvodil praktický závěr. Ono AI nejde o žádné zavřené a týrané bojovníky za demokracii a skutečná lidská práva, ale o vlastní moc. A zrušil jsem svůj malý příspěvek AI, kterou jsem kdysi, coby chartista, považoval za užitečnou organizaci. Tehdy jí byla. Čím je dnes, o tom si udělejte úsudek sami.

Po čtyřiceti letech socialismu jsme se dožili pořádných brambor a Rusové obchodů bez front, až když jim i nám Niny Jekaforovny a soudruzi tajemníci přestali přednášet, co máme dělat. Lze tedy očekávat, že i naši Romové se dočkají lepších zítřků, až zmizí do nepaměti různí generální tajemníci Amnesty International a jejich místní podržtaškové. A k tomu nám všem dopomáhej Pánbůh!