Před deseti lety jsem v článku „Tři domy“ předpověděl, že nastane doba, kdy se pro islám nadchnou Evropané vyrůstající v sekulárním prostředí. Nebyl to nějaký můj odhad; bylo to prorocké slovo. Jeho příjemcem jsem ovšem nebyl já, ale Robert Stearns, americký hudebník a kazatel, s nímž jsme v Praze uspořádali v roce 2003 konferenci. Jeho slova ve mně tehdy hluboce rezonovala a dala podnět k napsání onoho článku, který považuji za velmi důležitý.

Dnes již není pochyb o tom, že se předpovědi v článku obsažené začaly naplňovat. Nepochyboval jsem o tom, že se naplní; měl jsem ale jen malou představu o tom, jakým způsobem – jaké mechanismy budou při jejich naplňování působit. Dnešní článek není prorocký – vychází ze zjištěných dat.

Psal jsem, že islám si bude získávat stoupence především ze sekulárního prostředí. Tehdy bych si ale netroufl předpovědět, že z ateistických rodin se bude rekrutovat celých 91 procent evropských bojovníků za islámský stát! (4 procenta jsou z rodin křesťanských či islámských, u 5 procent se nepodařilo s určitostí stanovit, o jaké prostředí šlo).

Neodpustím si poznámku, že sekularizovaná Evropa si vykoledovala, co chtěla. Zřekla se svých křesťanských kořenů a stává se obětí militantního islámu. Získat pro islám mladého člověka, který byl vychován křesťansky, je mnohem nesnadnější než člověka bez jakékoli náboženské výchovy.

Dalším zajímavým údajem je, že více méně stejné procento (konkrétně 90 %) rekrutů bylo získáno přes internet. Jen poměrně malý počet je získán přímo v mešitách (kam tito mladí lidé před kontaktem přes internet zpravidla nechodili).

Ti, kdo se snaží ulovit mladé Evropany pro džihád (v odborných kruzích se jim říká disseminators, tedy něco jako „rozsévači“), je nejprve přesvědčují, že oficiální média jim lžou. Pracují se spikleneckými teoriemi a předkládají své vlastní interpretace toho, co se ve světě děje. Následně se je snaží přesvědčit, že musí zcela přestat sledovat oficiální média a přijímat informace jen z islamistických zdrojů. Různé islamistické prezentace mají velmi rozdílnou kvalitu – od zcela primitivních po nesmírně sofistikované.

(Nutno sebekriticky přiznat, že podobným způsobem postupuje i katolický talibán a evangelikální ultras – ti rovněž odmítají mainstreamová média a orientují se na různé „alternativní“ zdroje informací, aniž si dají práci se zjišťováním, jaké zdroje to vlastně jsou a kdo za nimi stojí.)

Paralelně s indoktrinací přes internet jsou potenciální rekruti vedeni k tomu, aby přerušili styky se svými rodiči, spolužáky a kamarády, a dokonce i s imámy, pokud jsou s nějakými ve styku. Pro získání mladého člověka pro džihád je nesmírně důležité, aby zpřetrhal všechny dosavadní vazby. Ti, kdo se ho snaží získat, mu vštěpují názor, že „prohlédl“ klam tohoto světa, zkaženost společnosti, v níž vyrůstal, a nyní se stává součástí něčeho velkého a smysluplného.

Osobně se domnívám, že pro většinu těchto mladých lidí je důležité, že konečně „někam patří“. Ateistická výchova jim neposkytla žádný smysl života a pokud se takovému mladému člověku rodiče nevěnovali, setkal se v prostředí radikálních islamistů možná poprvé se společenstvím, které pro něco žije a které mu poskytlo pocit, že našel své místo ve světě – tedy naplnilo jednu ze základních potřeb každého člověka. (Podotýkám, že toto už je můj odhad, nikoli výsledek interpretace dat, s nimiž jsem měl možnost se seznámit.)

Internetové zpracovávání potenciálních rekrutů pracuje vedle řady jiných materiálů rovněž s internetovými hrami líčícími postup islamistů do Evropy. Tyto hry jsou plné násilí, podřezávání nevěřících apod. a obklopují potenciálního rekruta virtuálním světem, který se ovšem blíží realitě, do níž se bude muset začlenit, jakmile si koupí letenku do Istanbulu či Ankary, aby odtud pokračoval na bojiště Islámského státu.

Nejvíce bojovníků odešlo zřejmě z Francie – zhruba 700. Relativně nejvíce jich ovšem odešlo z Belgie – počítá se, že odcestovalo 250 Belgičanů, tedy 22 z každého milionu obyvatel (co se týče Francie, je to pouze 11 z každého milionu). Občané Spojených států jsou zastoupeni poměrně skromně – odešlo již asi 70, tedy v absolutních číslech počet srovnatelný s Rakušany nebo Dány.

Zhruba deset procent rekrutů jsou dívky, které odcházejí jednak bojovat, jednak uzavřít manželství s islámskými bojovníky. Čtvrtina těchto dívek pochází z Francie, která je vůbec největším „dodavatelem“ islámských džihádistů evropského původu.

Co prožívají tito evropští džihádisté, jakmile dorazí na území islámského státu, už můžeme jen hádat. Pro většinu z nich je zřejmě návrat vyloučen. Dívky, které se vdaly za místní bojovníky, se nebudou moci vrátit, i kdyby nakrásně chtěly. Nedávno jsem zachytil zprávu, kterou ještě nepovažuji za potvrzenou, i když ji považuji za pravděpodobnou, že na území Islámského státu bylo popraveno asi sto těchto bojovníků z Evropy, kteří se pokusili dezertovat. Nutno neustále připomínat, že islám nelze opustit – tím spíše nelze opustit islámskou armádu.

Nedávno jsem psal o tom, že evropské tajné služby se děsí návratu těchto džihádistů. Pravda, někteří se vrátili, a někteří se ještě vrátit pokusí. Netroufnu si odhadnout, kolik z nich se vrátí s lítostí, že se na Blízký východ vůbec vydali, a budou již vůči militantnímu islámu nadosmrti imunní, a kolik z nich se vrátí, aby zabíjeli ve své původní vlasti. Ve světle posledních zjištění se domnívám, že se jich vrátí méně, než jsem se původně obával.

Některé instituce – např. International Centre for the Study of Radicalisation (ICSR) při londýnské King’s College – se snaží zjistit, kolik těchto evropských rekrutů již padlo na bojišti. Odhaduji, že zatím je to asi tak 10 %.

51 procent obětí džihádistů jsou civilisté. Pokud bychom k civilistům připočetli i policisty a státní úředníky, bylo by to 57 procent. Není třeba zdůrazňovat, že přes množství obětí z řad křesťanů a jezídů tvoří stále velkou většinu obětí muslimové.

Převzato z Přítomnosti