Moammar Gadhafi (takto zde psáno), libyjský diktátor s rekordní výdrží, opakovaně zdůrazňoval - ovšem dřív, než ho potkala méně než záviděníhodná smrt - že islám ovládne svět, globálního vítězství dosáhne nikoliv zbraněmi, natož svými mozky, ale svou výkonností v posteli, nepřekonatelným rozmnožovacím potenciálem.

Nelze nesouhlasit: s fertilitou ruku v ruce vskutku nevzrústá úrodnost Nobelových cen. Výtečným příkladem poslouží výkony mohamedánské civilizace za několik posledních století. Středověké předpisy se důkladně přičinily na umrtvení mozků. Nebýt oněch infidels - cizích vetřelců, nevěřících psů - kteří pod arabským pískem objevili ropu a měli schopnost ji smysluplně zužitkovat, však by ti šejkové, emirové stále setrvávali v kamenném věku za oprávněného nezájmu ostatního světa.

Tuze doporučuji seznámit se s v Irsku narozeným Angličanem jménem Pat Condell: brilantní, hodně odvážný publicista, aspoň sto jeho video monologů je k mání. Ten prozatím poslední, který jsem s velikánskou chutí vyslechl (16.2.2012), se soustředil na téma bed bugs neboli štěnice v OSN, počínání Organisation of Islamic Cooperation (OIC), 57 jejích členů, prosazující celosvětový zákaz defamation čili jakékoliv kritiky islámu. Uplatňovat novátorské interpretace lidských práv z hlediska zákonů šária. Velmi se tak angažuje Saúdská Arábie, kde lze být právoplatně odsouzen k smrti utnutím hlavy provinivší se čarodějstvím. Neméně aktivní je Írán ajatoláhů, s praktikami poprav dětí, věšení homosexuálů, ukamenování cizoložnic. Též vyniká Súdán, čile se dosud věnující otrokářství. Do výboru se specializací na ochranu práv žen se právě dostalo jmenování Saúdské Arábii a též Pakistánu, kde průzkum zjistil, že většina - 80 procent vdaných žen - má svou zkušenost s týráním, surovostí od svých manželů.

Výtečný informátor Codell se rovněž zmínil o pokračujícím přínosu islámské vědy k prospěchu, obohacení všeho lidstva. Neodolám se podělit o tyto dva vědecké objevy:

Vědec v Saúdské Arábii doporučuje ženám, aby kojily muže s nimi nespřízněné, čímž by se stali jejich syny.

Vědec v Iránu zjistil, že příčinou zemětřesení ve světě jsou nedostatečně cudně oděné ženštiny v dekadentních zemích.

Summa summarum - civilizace k zulíbání. A s takovým potenciálem rekordního rozmnožování!

- - -

Jestliže demography is destiny, že počet rozhodne náš osud, pak už by se začínala realizovat předpověď Hilaire Belloca z mnichovského či spíš mnichovanského roku 1938 o nastávající druhé fáze islámské moci. Však počítejme: v roce 1950 na území nynějších šesti států - Bangladéš, Egypt, Indonésie, Nigérie, Pákistán, Turecko - žilo 242 milionů muslimů. V roce 2150, čili přesně za 100 let, jich odhadem bude 1,36 miliardy. Již v současné době islám uzmul katolíkům primát nejpočetnějšího náboženství světa. Ve 48 členských státech OSN již má svou většinu. V Indii je muslimů 150 milionů - víc než v Egyptě a Iráku dohromady, v Rusku 25 milionů (víc než v Libyi a Jordánsku dohromady), v Číně jich je víc než v Sýrii. V Evropě již tvoří pětiprocentní, značně mohutnící menšinu.

Ani Amerika, ač prozatím méně procenty postižená, rovněž nemá příliš důvodů k radovánkám. Známý černošský historik John Hope Franklin na univerzitě Duke vítal studenty prvního ročníku slovy: "Nová Amerika v jednadvacátém století především přestane být svou většinou bělošská, bude to místo, které by George Washington nepoznal."

V roce 1998 tehdejší prezident Bill (William Jefferson) Clinton ve svém projevu ke graduantům na učilišti Portland State v Oregonu ujistil, že za pouhých padesát roků v USA už nebude žádná rasa, která by měla většinu, a posluchači jásali. (Statistický úřad, Census Bureau, již oficiálně označil rok 2041 jako předěl, kdy běloši se stanou menšinou ve své vlasti, kterou puritánští předkové z Evropy zakládali pro "free white persons of good moral character".)

Publicista konzervativec Pat Buchanan v textu "A.D.2041 - End of White America?" (Townhall, 18.10.2011) cituje Clare Boothe Luce, pozoruhodnou dámu své doby, že na světě jsou optimisté a pesimisté, s tím rozdílem, že pesimisté jsou líp informovaní. Proto i Buchanan je pesimista. V Texasu jsou dvě třetiny dětí hispánského původu, vyrůstají v rodinách nezřídka bez schopnosti, ba ani zájmu se seznámit s angličtinou, původním jazykem země. Tato "hispanizace" se též značně rozmáhá v Kalifornii, Arizoně, Coloradu, Nevadě.

S pramalou kvalifikací obstát v moderních ekonomických podmínkách se tento druh obyvatelstva ve stále větším počtu stává příjemcem podpůrných vládních programů, vděčen státu, který se o ně postará a vůči němuž svou velkou většinou nepociťují žádné, a tedy ani daňové povinnosti.

Ve školách se jejich výkon svou nedostatečností rovná černošskému a rovněž ve své naprosté většině nemohou konkurovat mládeži evropského a asjského původu. Však proto jim má vypomáhat Affirmative Action - AA, dvě písmeny v roli preferenčních berliček. Když tento program opačné diskriminace, měřit nestejným metrem, před půlstoletím započal, početní poměr bělochů a černochů byl devět ku jedné, takže břemeno, sice nevítané, nepříjemné, přece jen bylo v možnostech jeho snesitelnosti. Jiná je nynější situace, kdy se černoši, Hispánci a všechny ženy s jakoukoli pokožkou, čili dvě třetiny veškeré populace, kvalifikují pro přednostní zacházení AA.

S břemenem aby se vesměs potýkali běloši mužského pohlaví. Tato jedna třetina populace se ze tří čtvrtin podílí na zranění a ztrátě svých životů v Afghánistánu.

Buchanan uzavírá tristním epitafem, že tuto západní civilizaci vytvořily předchozí generace příchozích z Evropy. Ty že by nahradili příchozí z končin Třetího světa, přece bez zájmu udržet kulturu, jejíž součástí nikdy nebyli?

- - -

Mnou dost častro citovaný černošský profesor ekonomie Walter E. Williams ve svém textu s jednoznačným názvem "Democracy is Impossible" (Townhall.com, 2.11.2011) neváhá s tvrzením, že v naprosté většině států Třetího světa záměr s úspěšným zavedením pluralistické demokracie je neuskutečnitelný. V arabském světě a nejen tam, ponětí, představa o osobních svobodách neexistuje. V pravidelném závěrečném hodnocení roku, jak Freedom House, tak Amnesty International hodnotí státy severní Afriky a Středního východu buď jako repressive, nebo not free. Je to část světa pohrdajícího zákony, ochotného se podílet na barbarství smrtelného kamenování údajných provinilkyň. Williams dokonce na otázku, jaká že by tedy měla být naše správná reakce, neváhá odpovědět doporučením se jim do jejich úděsných preferencí raději nemíchat.

Podobně jako křesťanstvi v šestnáctém a sedmnáctém století, kdy se neblaze vyznamenalo svou bojovností a nesnášenlivostí, si nyní počíná islám, rovněž s krvavým rozkolem ve vlastních řadách (sunnité - šíité), s pogromy postihujícími křesťany jinověrce v Egyptě, Indonésii, Nigérii, Pákistánu, Afghánistánu, Iráku a Etiopii.

Před rokem započaté "arabské jaro" (Tunis, Egypt, Libye) již nabývá podoby dost nevlídné, nejednoduché "arabské zimy". Thomas L. Friedman, velmi vlivný publicista, komentátor v The NewYork Times, se zřetelnými sympatiemi pro muslimské končiny, se zmínil (28.2.2012) o rčení, že uvnitř každého tlusťocha vězí štíhlý muž, který by se mermocí snažil z něj dostat ven, a stejně tak my máme sklony věřit, že v každém autokratickém systému je vězí nutkání demokracie, aby se ven vyklubala - s významnou ale výjimkou, že takový předpoklad na onom Středním východě vůbec neplatí. Rovněž porovnání s vývojem v bývalých satelitních státech bývalého Sovětského svazu je irelevantní. To jsou evropské státy, v sousedství Evropské unie, co měly možnost navazovat na svou nezřídka aspoň částečně liberální minulost.

Nic takového ale v arabském světě neexistuje. Velikánská volání po demokracii v Egyptě vrcholila volbami, v nichž drtivě zvítězili islamisté prezentující se ve dvou verzích: Muslimské bratrstvo, oficiálním názvem Strana svobody a spravedlnosti - ti umírněnější, jakoby menševici, a ta druhá strana, razantnější, bolševičtější Salafist Al Nour Party, v jejímž programu je prosazování a bedlivé dodržování zákonů šária. Její prezidentský kandidát Hazem Salah Abu Ismail na Friedmanovu otázku, jak by na pláži reagoval na spatření ženy v bikinách, odpověděl "zavřít ji". Aspoň že by ji neukamenoval, svéhlavičku nepodřízl.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

Neoficiální stránky Oty Ulče