aneb Prezident nic výjimečného nedělá

Předseda vlády odletěl v pondělí (4/7) na návštěvu čtyř zemí afrického kontinentu. Cesta má historický význam. Jak z hlediska politického, tak především ekonomického.

Má však ještě jednu přidanou hodnotu. V Ugandě, na starém letišti v Entebbe, proběhne vzpomínková ceremonie u příležitosti 40. výročí unikátní operace, během níž izraelské speciální síly osvobodily rukojmí, předtím unesená na letu z Tel Avivu do Paříže.

Jak patrno nepíšu o šéfovi české, ale izraelské vlády. Před Netanjahuem byl naposledy na tomto kontinentu Jicchak Šamir, který navštívil v roce 1987 několik západoafrických zemí (obr. níže). Současný premiér bude postupně hostem v Ugandě, Keni, Rwandě a Etiopii.

Kdo podrobněji sleduje moderní dějiny mimoevropských států, dobře ví, že Izraelci měli skvělé vztahy s africkými zeměmi v 60. letech minulého století. Pomáhali jim zejména ekonomicky na počáteční cestě jejich nezávislosti. Zvrat nastal po jomkipurské válce (1973), kdy se řada afrických vlád od Izraele odklonila, zapomněla na staré přátelství a postavila se na stranu Arabů. Pak s nimi velice často hlasovala v mezinárodních organizacích, zejména v OSN. Řada protiizraelských rezolucí iniciovaných arabskými státy byla přijata velkou většinou proto, že je podpořili Afričané.

Tento neblahý stav se postupně mění, neboť se mění i vývoj na světové politické scéně – a také priority. Mezinárodní terorismus představuje nebezpečí také pro africké země a ty si uvědomují, že Izrael, který má na tomto poli obrovské zkušenosti, neboť stojí v první linii boje s tímto zlem, jim může být užitečný. Stejně tak mají Izraelci co nabídnout v tom, co Afričané potřebují nejvíce: technologie týkající se zavlažování, zemědělské know-how, pomoc v oblasti energetiky a také kybernetické bezpečnosti.

V tomto všem a také v dalších oblastech je Izrael skutečná velmoc a je ochoten pomoci všem, kdo s ním chtějí udržovat vztahy na bázi fair play. Což mimo jiné znamená, že v mezinárodních organizacích budou tyto země hlasovat podle svého, nikoli arabského (muslimského) rozumu.

Jak to výstižně premiér definoval: Izrael se vrací do Afriky a Afrika do Izraele.

Já dodávám: místo fanatické a bezdůvodné nenávisti přichází čas na konstruktivní a oboustranně užitečnou spolupráci. Zní to jako fráze, ale obsah slov předchozí věty má svůj zásadní význam.

Výroční ceremonie v Entebbe se zúčastní také vojáci – veteráni, kteří tehdy rukojmí osvobodili, jakož i někteří ze zachráněných. Vzpomenut bude samozřejmě bratr premiéra Jonathan, který jako jeden z mála při akci zahynul, stejně jako Dora Blochová (75), kterou hrdlořezové tehdejšího diktátora Idiho Amina zavraždili, když se ze zranění léčila v nemocnici v Kampale. Byla to ubohá pomsta režimu, který místo toho, aby proti únoscům sám zakročil, hrál s nimi i s rukojmími jakousi prapodivnou hru. (Podobnou, jakou dnes hraje vedení Palestinské autonomie – slovně teror odsuzuje, ale teroristy, kteří vraždí nevinné Izraelce, oslavuje jako mučedníky.)

Podle izraelských médii se Netanjahu setká po ceremonii v Entebbe s prezidenty hostitelské země, Keni, Rwandy, Jižního Súdánu a Zambie, dále s premiérem Etiopie a ministrem zahraničí Tanzánie. Jde o mimořádný úspěch izraelské diplomacie a důkaz, že svět se alespoň někdy a někde jeví být jako normální: je to oáza normality v moři iracionální protiizraelské nenávisti, kterou je část třetího světa stále postižena. Především ta arabská, potažmo muslimská. Budiž vzdána čest všem, kdo se z tohoto osidla otravujícího mezinárodní ovzduší vymanili. Řečeno obrazně: protiizraelská nenávist ještě nikdy žádného hladového Afričana nenasytila.

Součásti Netanjahuovy cesty budou i podnikatelská fóra v některých navštívených zemích. V Keni uctí památku zakladatele moderního keňského státu Joma Kenyatty, kterého si mnozí pamatujeme ze školních hodin zeměpisu. Ve Rwandě zase oběti šílené a rozumem nepochopitelné genocidy z roku 1994. Poslední zastávkou bude Etiopie, kde se setká s prezidentem, premiérem a vystoupí s projevem ve federálním parlamentu. Návrat do Izraele je naplánován na pátek 8. července.

Závěrem jeden ekonomický údaj. Do afrických zemí směřují pouhá dvě procenta izraelského vývozu. Zájmem Izraele je toto číslo zvýšit. Také proto letí do Afriky s premiérem na osmdesát byznysmenů zastupujících na pět desítek izraelských společností.

K této mimořádné misi se na těchto stránkách ještě vrátíme.

——————————————————————————

Poznámka pod čarou
Pokud měli někdy čtenáři z vyjádření českého prezidenta nebo jeho tiskového mluvčího dojem, že Miloš Zeman dělá něco výjimečného tím, že s sebou na zahraniční cesty bere tuzemské byznysmeny (což zejména prezident rád akcentuje), pak je to dojem samozřejmě mylný. Miloš Zeman si počíná naprosto „nevýjimečně“ čili standardně. Dělá něco, co je ve světě zcela běžné.
Uvádím to proto, aby vášniví stoupenci MZ nepodléhali falešným iluzím.
-----------------------------------------------------------------------

Nástup do letadla, cesta začíná. Premiér Netanjahu s manželkou Sárou. (Flickr BN)

červen 1987. Jicchak Šamir (zdraví pravicí) na návštěvě Toga. S holí tožský prezident Eyadéma. (Times of Israel)

Stejskal.estranky.cz