29.3.2024 | Svátek má Taťána


SVĚT: Humanitární velkovýroba dětských mrtvolek

17.8.2011

Poučit se z klasiků bývá občas obtížné. Takže třeba Hérakleitos říká: "Všechno se pohybuje (plyne) a nic netrvá (věčně)."

Na druhé straně Ká-Há-Borovský má jiný názor:

Všechno jest na světě marné
i království boží -
všechno hyne a pomine
jako špatné zboží.

Jenom caři, samovláda,
a takové sloty,
potrvají věčně věkův
jak juchtové boty.

(Křest svatého Vladimíra - Zpěv čtvrtý: - Testament Perunův)

Před pár dny se svět "chvěl" před hromadnou vraždou v Norsku, aby následně lkal nad smrtí nějaké pomatené anglo-židovské narkomanky, co k tomu taky zpívala, aby skončil u holých zadků exhibicionistických teploušů a transvestitů - (ti, co neexhibují, neukazují holé řitě na ulici). Kus slavné Anglie vypálila "nová euro-mládež", kteráž je výsledkem multikulti morálky, co zakazuje fackovat malé spratky, a mezitím tisk čekal na nové senzace. Ale zatímco tyto přelétavé události - z hlediska medií přelétavé - přicházejí a odcházejí, trvale zde zůstává "osud bílého muže" zachraňovat ty, co mají úplavici, protože nemají kanalizaci, nemají školy, protože ty, co postavili kolonizátoři, už spadly a místní ani nenapadne nějaké stavět, páč od toho jsou tady "bílí" atd.

Tahle historie je čas od času přerušována problémy s hladomorem, protože se usilovně staráme dovozem léků, stavbou studní a rozdáváním potravin o to, aby se lidé množili i tam, kde k tomu nejsou žádné vhodné podmínky a kde na to není připravena ani příroda, ani místní lidé. Industrializací, pokrokem a vzděláním. Takže už nějakou dobu zde máme další hladomor. V Africe, odkud starý Řím dovážel potraviny a obilí pro celou svoji říši.

A už je to zase tady: Páchání dobra se rozjelo na plné obrátky. V severovýchodním rohu Afriky opět řádí hladomor. Somálsko, Etiopie, Džibuti, Keňa… Titulky novin řvou: "29 tisíc mrtvých dětí!" Všichni vybírají peníze na chudáky, co umírají hlady. Jak přišel titulkář v novinách na to, že zemřelo ausgerechnet dvacet devět tisíc dětí a ne třeba třicet jedna tisíc, to ví jen on, Pán Bůh a editor. K většině hladovějících se totiž nikdo, kdo může přinést hodnověrnou zprávu, nedostal.

Za hladomor může údajně sucho a islamisti. Ne, že bych se zastával šílenců z al-Šabábal, ale pokud si já pamatuji, tak stejný hladomor byl v Etiopii někdy před cca 40 lety za panování císaře Haile Selassie I. stojícího v čele křesťanské Etiopské ortodoxní církve.. Neboť, jak pravili tehdejší "progresivní západní myslitelé", Selassie byl feudál a za feudálů je bída. Jinak to byl údajný potomek Šalamouna a královny ze Sáby a v Etiopii bylo křesťanství už od roku 326 našeho letopočtu. Tak soudruzi pomohli proti bídě a hladu revolucionáři. Mengistu Haile Mariam, marxista a miláček západních kavárenských intelektuálů, se s tím nepáral. Nejdřív nechal zavraždit císaře a když se mu zdáli jeho soudruzi z Revoluční vlády "nějaký měkký", tak si přinesl na zasedání samopal (údajně kalašnikov) a hezky od předsednického stolu své milované soudruhy vlastnoručně postřílel. Pak nechal tento pravý marxista-leninista povraždit statisíce spoluobčanů. Ale nepodařilo se mu to dotáhnout až do pravého marxistického konce. Lidí zbylo dost, aby se dočkali dalšího hladomoru v éře marxistů-leninistů.

V osmdesátých letech 20. století přišlo sucho a podle oficielních zpráv, přes obrovskou humanitární pomoc zemřel v této části Afriky jeden milion lidí hladem. Ve skutečnosti zemřely asi tři miliony, ale to by blbě vypadalo, kdyby přiznal pokrokový Západ tuhle skutečnost, když se tak obrovsky angažovaly "význačné osobnosti" jako Irský zpěvák Bob Geldof. Který inicioval mezinárodní akci Live Aid jménem hvězd "pop byznysu" na pomoc Etiopii. Všichni byli nadšení, popáčci zpívali, lidi jásali a v rohu Afriky se dál umíralo hlady.

Přidejte si skutečnost, že soudruzi ze SSSR nejdřív zavedli africký socialismus v Somálsku (na to se moc rádo "zapomíná"), pak se přidali k ještě lepšímu soudruhovi Mengistovi a pak začala mezi soudruhy válka, při které jen tak mimochodem zemřely další statisíce lidí - v bojích, ale ještě více hlady. Pak zvítězili v Somálsku muslimové, přišlo další sucho a je tady hladomor zase.

Takže: za křesťanů hladomor, za marxistů hladomor ještě větší a největší za ortodoxních muslimů. Chybička bude asi někde jinde. A protože v tomto rohu Afriky žijí lidé statisíce let, nebude to jenom počasím.

Pravda je taková, že od dob "poskytování pomoci černouškům", což - jak divák anglických detektivek v každý TV ví - konaly rády už vzdělané a pokrokové "inteligentní" anglické dámy od 19. století, hladomory jsou furt und furt větší a větší. Trochu mi to připomíná, když útlocitné dámy prominou, scénu z jednoho staršího amerického filmu: Rodina sedí u večeře a mladá dceruška, tak okolo deseti let se chlubí, že u nich ve třídě měli při kontrole nejmíň zubních kazů. A zasměje se a odhalí díru vepředu místo řezáků. "Jestli to nebude tím," praví její bratr, "že máme taky nejmíň zubů?!?"

V obráceném gardu jsou hladomory v těchto krajích čím dál tím větší prostě proto, že je tam čím dál tím víc lidí. Moderní evropské léky se dostávají i tam a "bílí misionáři" působí a léčí, a tak umírá podstatně méně dětí. Ale čím víc dětí dospěje, tím víc se rodí dalších dětí. A protože před sto lety se z deseti narozených dožili dospělosti dva či tři a dneska osm, je malér. Jídlo a voda nestačí.

K tomu ovšem přispívá také katolická církev, které s ideologickou posedlostí a úsilím hodným lepší věci "zakazuje preservativy" a hlásá "cudnost" a zdrženlivost. Což je u temperamentních Afričanů asi něco takového jako pokus zakázat kocourům, aby při mrouskání neřvali, až to budí celou ulici. Také muslimové se snaží, aby jich bylo co nejvíce. A pokus zavést tam rychle industrializaci, tedy to, co jediné zaručeně zastaví přemnožování, dle nápadů a plánů UNESCO a EU je hodno inteligence záměrů sjezdů ÚV KSSS a vedení RVHP v Moskvě, kde naplánovali, že Mongolové budou do příští generace všichni nejméně strojní zámečníci. (Ve Finsku zase mají 80% vysokoškoláků a čím víc těch pseudovzdělanců mají, tím víc se jim začíná sypat ekonomika - viz Nokia).

Takže čím víc obyvatelům Afrického rohu "pomáháme", tím víc jich umírá hlady. To je statistika a ta v tomhle nelže. Nepomáhat jim, to zase jako křesťané nemůžeme. Neboť, jak praví Bible:

…Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly! 'Druhé je toto: `Miluj svého bližního jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není. " (Mk 12, 28-31)

Otázkou pak zůstává, kdo je ten můj "bližní". A Ježíš odpovídá podobenstvím o milosrdném Samařanu (Samaritánu). V tomto podobenství ukazuje Ježíš, že se bližním Samařana stal člověk, kterého si on sám nevybral, ale který mu byl dán - jako úkol. Zraněný Žid se mu stal obtížným darem. Ježíš se nám v tomto podobenství snaží říci, že naším bližním je vždycky ten, kdo nás potřebuje, kdo se objevuje na naší cestě s prosbou o pomoc. Ale naším bližním je také ten, koho sami potřebujeme. Potřebujeme nikoli ve smyslu utilitárním (možnost využít ho), ale ve smyslu potřeby srdce. (Citováno z knihy "Kde jsi, Adame" - Karmelitánské nakl.)

A my,v euro-americké civilizaci, věřící, bezbožní, ateisté i multikulti progresivisté, posloucháme slovo Boží …a pomáháme. Ovšem většinou naprosto nesmyslně.

Výsledkem je ještě větší problém, než byl na počátku. Protože pomáháme mechanicky, s co nejmenší námahou - tedy penězi - a vůbec se neptáme, co by bylo nejlepší. Pro ně a ne pro nás. Místo abychom jim do Afriky slovy čínské moudrosti "vozili ryby", musíme je naučit rybařit. Jenže člověka musíte vychovat - donutit, aby se sám něco naučil. Většině těch, co potřebují pomoc, se nechce. Malý capart si nebude zavazovat tkaničky, dokud jej k tomu nedonutíte. Afričan, pokud mu budete nosit ryby v konservách, sám lovit nepůjde (myšleno metaforicky). A někoho nutit myslet, učit se a pracovat, to jsme si v pomatení smyslů sami zakázali. Tahle cesta, byť vedená mnohdy ušlechtilými úmysly, vede do pekel. V anglických ulicích i v roku Afriky.

Pokud Číňané dokončí svůj projekt vytváření na obrovských plochách toho cípu světa moderní farmy a vykašlou se na naše blábolení o "zachování čistého přírodního života", možná pomohou Afričanům daleko více než my. Zaměstnají je a naučí je (některé z nich) moderně pracovat. To je to, co Afričané potřebují. Nechtějí-li stále umírat hlady.

Jenže to by byla práce a našim profesionálním dobrodějům by se moc nehodila. Lidi utrpení dojímá a ještě víc se dojímají oni sami svým "pomáháním". A profesionální "pachatelé dobra" na tom vydělávají. Morálně i finančně.

A taky novináři jsou blahy bez sebe, když je někde nějaké neštěstí. Čím větší, tím lepší. Nedávno vyfotografoval jistý světový reportér obrázek na smrt vyhublého černého chlapečka. Jen kostřičku potaženou kůží s obrovskýma očima. Jak sedí na bobku na zemi v prachu Sahelu a za ním už trpělivě čeká sup černý jako smrt. A oči z holé supí hlavy pozorují, kdy už to dítě zemře. Strašlivá fotka!

Obrázek vyvolal skandál. Fotograf se dušoval, že chlapečka, toho bezbranného človíčka z fotografie, zachránil. Moc mu nevěřím. Reportéři katastrof nejsou zařízení na zachraňování. Jo a co kdyby ho ten sup klovnul, že?!

Takže se budeme, sami tlustí na tři prsty, uklidňovat milodary dál a dál.

A budeme zachraňovat hladové a dávat peníze na dobrou věc…. a za deset let bude z dvou milionů zachráněných pět milionů na smrt hladových.

Tohle že je skutečně ta pravá a správná pomoc? A je to vůbec pomoc?