28.3.2024 | Svátek má Soňa


SVĚT: Hanebnosti podivností

23.8.2018

V noci mě zasáhl sen v podobě nightmare, neboli noční můry. Sice jsem se ocitl v dávné době svého mládí, jenže to byla léta padesátá, mávání prapory, skandování, plamenné ujišťování, že VČASNÝM PŘÍCHODEM DO PRÁCE ZASADÍME ZDRCUJÍCÍ ÚDER AMERICKÝM AGRESORŮM.

Ano, tak učiníme. NA SOUŠI I NA MOŘI PORAZÍME AGRESOŘI.

Pějeme PÍSEŃ O SOVĚTSKÉM ATOMU: „Máme radost, jakpak ne? Výsledky jsou náramné! Šlo to skvěle ráz a dva, vybouchlo, kde potřeba! Nejsme věru špatně na tom, sovětský my máme atom. Naše věda, ta se nedá, stále hledá.“

Stejně tomu i s naším uměním. Před očima se mi mihla kniha Ondřeje Sekory

O MANDELINCE AMERICKÉ, KTERÁ CHCE LOUPIT Z NAŠÍCH TALÍŘŮ. Američtí imperialisté baží sežrat naše brambory! ¨Proto vznikla tato varovná kniha zásluhou Státního nakladatelství dětské knihy v Praze.

Proto Krajská komise pro boj proti americkému brouku v Karlových Varech vyhlásila CELOSTÁTNÍ GENERÁLNÍ HLEDAČKU NA NEJVĚTŠÍHO ŠKŮDCE NAŠEHO HOSPODÁŘSTVÍ na den 19. července 1952, čili v době hodně řízného třídního boje proti nepřátelům zahraničním i domácím. NEVĚŘ MU! KULAK JE NEJZAVILEJŠÍ NEPŘÍTEL LIDU varoval plakát značného rozměru. Krátce poté došlo k procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského a k věšení téměř tuctu velmi významných osobností, z nichž na šibenici nejeden děkoval své straně věšitelce - inu, lidé skutečně zvláštního ražení. Jejich popel pak rozmetán na zledovatělé vozovce a v takovém stavu se zanedlouho dočkali zasloužené stranické a soudní rehabilitace.

Snad jim i medaile za původní zásluhy vrátili.

- - -

Soustřeďme se na tehdejší justiční realitu: „Soudcovská nezávislost kdysi měla pokrokové poslání. To však v podmínkách naší lidové demokracie pozbylo svůj smysl.“ Takto se v květnu 1949, pouhý jeden rok po dosaženém únorovém vítězství pracujícího lidu, vyjádřil dr. Alfred Dressler, náměstek ministra spravedlnosti Alexeje Čepičky, zetě Klementa Gottwalda, prvního dělnického a též syfilitického prezidenta. Realistickou diagnozu v Rudém právu 18. prosince 1952, čili krátce po věšení a popela rozmetání oněch významných soudruhů, rozkošatil významný soudruh ministr Karol Bacílek ujištěním, že „otázka, kdo je vinen či nevinen, bude s konečnou platností rozhodnuta komunistickou stranou, s pomocí orgánů národní bezpečnosti“.

Za doslovnou přesnost citátu neručím, za jeho smysl však ano. Před hodně dlouhou dobou - teď už tomu přesně bude půl století - jsem se na Kolumbijské univerzitě v New Yorku lopotil s doktorskou dizertací s názvem „CLASS STRUGGLE AND SOCIALIST LEGALITY IN CZECHOSLOVAKIA o třídním boji a socialistické zákonnosti tamtéž, s podtitulkem THE IMPACT OF SOVIET PATTERN, o dopadu sovětského vzoru. Opus v mamutím rozsahu 417 stran, utrpení pro autora i examinátory.

„Diktatura proletariátu a socialistická zákonnost tvoří dialektickou jednotu. Ignorovat tuto skutečnost znamená neporozumět třídní podstatě socialistické zákonnosti,“ velmi zdůraznil generální prokurátor a předválečný agrárník Jan Bartuška ve svém pojednání „Denně upevňovat socialistický stát a zákonnost“ (rovněž v téže česko-anglicko-české podobě), Socialistická zákonnost, IV,č.9 (1957), s.532.

Dodatečné vysvětlení: můj oblíbený brněnský přítel přišel s nápadem, jehož sadomasochistický dopad jsem bohužel podcenil a nevetoval: totiž s pomocí takových zdrojů před půl stoletím vrátit se do rudého středověku, k hanebnostem tehdejších časů. V porovnávání, jak se od té doby uvažování a následné počínání v tomto světě změnilo.

- - -

Posloužím jedním příkladem, podrobně popsaným v týdeníku Time s téměř čerstvým datem 10. února 2014 o nynější aplikaci práva domácího a poněkud i mezinárodního. Nebude se to týkat třídních nepřátel, kulaků či věšených partajních papalášů, ale nynějšího mezinárodního terorismu, jeho čilých uskutečňovatelů. V Afghánistánu, provincii Kunar, se takto angažují příslušníci jak Talibánu, tak i zahraniční fanatici al-Kajdy. Jim se například povedl útok na vojenskou bázi, kde zahynulo 39 Američanů. Mezi úspěšnými útočníky byl Sabir Ali Khan, věk 27 roků, Pakistánec. Jenže tam v jeho domě v Péšaváru, kde žil s manželkou a dítětem, došlo k jeho zatčení.

Co teď s ním? Od roku 2008, čili od doby, kdy v Bílém domě zasedl Barack Hussein Obama, na kubánskou bázi Guantánamo nepřibyl ani jeden přírůstek. Naopak tam dochází k jejich propouštění, s vysokou pravděpodobností až téměř zárukou, že úspěšný propuštěnec bude neméně úspěšně pokračovat ve službě Alláhovi pobíjením zvýšeného počtu nevěřících psů. Tento zatčený Khan uvízl v jurisdikci pákistánské, jejíž příslušníci se s ním při výslechu nijak příliš nemazlili. Dotyčný si posléze stěžoval, že byl mučen nedostatkem spánku, a na otázku, zda se na takovém mučení podíleli Američané, odpověděl, že žádného z nich sice nikdy neviděl, nicméně byl přesvědčen, že někde tam blízko určitě byli.

- - -

Lapený bojovník Khan měl velkou výhodu, že též byl nizozemský státní občan - spíš naturalizací než narozením. Tak či onak, takový Holanďan se dostal do privilegované pozice, nizozemský konzulární úředník přiletěl získat do své péče takového krajana. Po příletu do Amsterodamu došlo k jeho zatčení na základě holandsko-americké smlouvy o extradici zločinců. Došlo k soudní tahanici. Khanův advokát úspěšně tvrdil, že Američané, které sice jeho klient po dobu svého zatčení nikdy neviděl, ale přesvědčen byl, že tam někde blízko museli být, jsou dostatečným důvodem nevyhovět žádosti o jeho vydání. Ten se zatím rozešel se svou rodinou, nyní žije v Haagu, rozveden a nezaměstnán, žije se svou družkou a o jeho pohodlí se stará nizozemský erár, NATO spojenec, měsíční platbou 700 eur. Dle současného kurzu 1 euro = 25,755 Kč to vychází na ekvivalent 18 028 korunek. A pak že se terorismus nevyplácí.

Tucty takových případů končí stejným fiaskem porážky americké strany domáhající se teroristů zmocnit.

Teroristé si vesměs lebedí. Za našich totalitních časů daleko hůř dopadli pachatelé rozvracející budování socialismu ve spojení s mandelinkou bramborovou, zločinným americkým broukem.

KONEC