Slovo k válce v Jemenu

V noci na dnešek (27/3) vstoupila do druhého dne válka v Jemenu. Tedy její nová fáze. Událost sice poněkud zastínila úterní tragédie německého airbusu a zejména první výsledky jejího vyšetřování, ale spíše jen mediálně. Na závažnosti jí však ubrat nemohla.

Osobně považuji čtvrteční (26/3) vstup spojenců v čele se Saúdskou Arábií za událost č. 1 těchto dnů, která si zaslouží tomu odpovídající pozornost. Jemen je sice od Prahy relativně daleko (viz obrázek 1), ovšem na tamní konflikt je nutné nahlížet globálním pohledem. To znamená uvědomit si, kde všude „kolem nás“ není mír: na východě Ukrajiny, v Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Jemenu, Libyi, Nigérii. K tomu musíme připočítat aktivity teroristů na Sinaji a nejnověji v Tunisku. Výčet není zdaleka úplný, ale pro základní orientaci snad postačí.

Obr. 1

Domnívám se, že vypukne-li kdekoli ve světě mezinárodní konflikt, stejně důležité jako konflikt sám jsou i reakce států a relevantních politických sil. Banální příkad: když v červnu 1941 vypukla válka Německo – SSSR (záměrně používám tuto neutrální formulaci), bylo dost podstatné, na čí stranu se „zbytek světa“ (a zejména pak tehdejší velmoci) postavil. Svět by samozřejmě vypadal jinak, kdyby USA, Británie, Francie a další země poskytly podporu a pomoc Hitlerovi – a vypadal úplně jinak, když ji poskytly Stalinovi.(Internetovým broukům Pytlíkům připomínám, že jde pouze a jenom o teoretický příklad, z něhož není třeba dělat ústřední téma pro případnou diskusi. Děkuji.)

S ohledem na právě uvedené mě tedy zajímalo, jak se svět postaví k vojenské akci Saúdů a spol. v Jemenu na podporu tamního legitimního prezidenta a jeho vlády. Chtěl jsem začít v Praze, ale české ministerstvo zahraničí do doby, než jsem tento příspěvek zveřejnil, žádné oficiální stanovisko na svůj web neumístilo.

Ve čtvrtek se nicméně vyjádřila vysoká představitelka EU pro zahraničí a bezpečnost Mogheriniová s tradičně „obojetným“ pohledem na věc. Postup šíitských rebelů a letecké útoky na budovu prezidenta Hádího v Adenu označila jako„neakceptovatelné kroky vedoucí k eskalaci již tak polarizované situace“, jedním dechem ale dodala: „Jsem přesvědčena, že vojenská akce není řešením.“

Pokud by tomu tak opravdu bylo, pak si položme otázku, co je za dané situace a při aktuálním rozložení sil v Jemenu řešením. Jistě: jednání o míru. Po tom volá kde kdo, zejména ti, kdo stojí v opozici vůči operaci Firmness Storm (zde dodatečné doplnění: když otevřete saúdské anglickojazyčné servery, najdete tam označení DECISIVE STORM, patrně jiný překlad původního arabského kódového značení) vedené Saúdy. Má to ale háček: zatímco se bude hovořit a hovořit a zase hovořit a hledat mírové řešení, rebelové podporovaní Íránem budou zabírat větší a větší území Jemenu – a pak už nebude o čem hovořit.

Jakkoli mám vůči tureckému prezidentovi Erdoganovi tisíc a jednu výhradu, tentokrát zaslouží uznání. Také on má obavy z rostoucí dominance Íránu v regionu a operaci Firmness Storm tudíž podpořil.

Ne tak ovšem prezident Putin.Ten včera (26/3) nejprve pohovořil s íránským prezidentem Rúháním (tedy jedním z hlavních viníků nynější tragické situace v Jemenu) a poté vydal „mírové“ prohlášení.

„Z ruské strany je podtržena důležitost neprodleného ukončení bojů a aktivizace úsilí, včetně úsilí ze strany OSN, která budou mít za cíl vypracování variant mírového urovnání konfliktu“, poznamenala tisková služba Kremlu. Opět slova, která libě znějí, ale v praxi budou znamenat jediné: podporu protivládních rebelů, neboť na ně, podobně jako na Islámský stát, platí pouze síla.

Je to tedy ze strany Putina další ukázka pokrytectví. Navíc: právě z jeho úst znějí věty o míru asi tak „důvěryhodně“, jako kdyby íránský ajatolláh Chameneí tvrdil, že je členem fanklubu izraelského premiéra.

Podobné pokrytectví předvedl ve čtvrtek alžírský ministr zahraničí Lamamra. Také on odmítl podpořit operaci spojenců v Jemenu a vyzval k„politickému dialogu mezi všemi stranami“. Opět skvělá formulace - politický dialog všech se všemi. Má to ale háček. Nezdá se, že by šíitští rebelové byli jakémukoli dialogu nakloněni, zejména, když se jim vojensky daří – a také není jasné, jak je k takovému dialogu za dané situace přemluvit.

Alžírské pokrytectví tkví v tom, že kdyby se samo dostalo do podobné situace jako jemenská vláda, což není tak docela nemožné, protivládní vzbouřenci začali mít vojensky navrch a režimu silně teklo do bot, patrně by se nespokojil s výzvami „k dialogu“, ale byl by vděčný za vojenskou pomoc arabské koalice, zejména za situace, kdyby o ni sám naléhavě požádal (jako prezident Jemenu). V takovém případě by Alžír asi příliš neocenil moudré rady okolního světa, že „je třeba jednat a přestat válčit“.

Že se na stranu Íránu a proti saúdskému angažmá na jihu Arabského poloostrova postavili jeho spojenci, ať už více či méně otevřeně (Irák, teroristé z Hizballáhu a také Asad v Sýrii), je pochopitelné. Byť to nevěstí nic dobrého – v tom smyslu, že se plně potvrdila platnost „Netanjahuovy doktríny“, že Teherán ovládá čtyři regionální metropole: Bagdád, Damašek, Bejrút a Saná.

Dění v Jemenu, dáno do širších geopolitických souvislostí, tak opět naléhavě připomnělo, že se vyplatí izraelskému premiéru Netanjahuovi pozorně naslouchat.

Pozoruhodná zpráva přišla dnes (27/3) dopoledne z Pákistánu, který je zahrnován do koalice „Saúdská Arábie + 10“. Tamní ministr obrany v parlamentu řekl, že slib podpořit Rijád se týká pouze případu, že by byla ohrožena územní integrita nebo svrchovanost saúdské monarchie – pak by ji Pákistán bránil „za každou cenu“. Což je jistě skvělé. Ovšem ministr jedním dechem doplnil, že jeho země není připravena účastnit se jakéhokoli konfliktu, který by mohl rozdělit muslimský svět podle „sektářských linií“. Pokud tomu správně rozumím: až kdyby rebelové v Jemenu zvítězili a napadli Saúdy, pak jim Pákistánci přispějí ku pomoci do roztrhání těla. Dříve ne. O nějaké prevenci nemůže být ani řeči. Muslimský svět nelze přece dělit na základě „sektářských linií“.

Inu, do Islámábádu můžeme tak nanejvýš poslat pozdrav:Dobré ráno! Vítejte v 21. století. Muslimský svět rozdělen podle „sektářských linií“ už dávno je. Na tom by vaše angažmá po boku Saúdů nic změnit, ba ani zhoršit nemohlo. Ale jako výmluva to zní ušlechtile, nutno přiznat.

Mapa televize Al Arabiya s vyobrazením podporovatelů operace Firmness (Decisive) Storm. Datována je 25/3, proto je jako aktivní člen koalice uveden i Pákistán.

Stejskal.estranky.cz