Čas vánoční zasluhoval by zcela jiné téma, nicméně nelze před realitou zavírat oči. Ony by Vánoce mohly být vbrzku zrušeny.

Svátky klidu a míru. Tak jsou označovány Vánoce. Lidé chtějí trávit svátky v rodinném kruhu, sejít se u štědrovečerní večeře, podarovat své blízké. Letošní Vánoce ale budou pro některé obzvláště smutné a při hledání viníka jejich neštěstí narazíme nutně na politiku multikulturnosti.

Mnozí, převážně levicoví politici jako by měli klapky na očích a doslova ženou evropskou civilizaci do záhuby. Nechtějí vidět vzrůstající radikalismus islámských přistěhovalců. Volají po dalším přijímaní muslimů s otevřenou náručí a vyzývají k dalším a dalším ústupkům vůči nám cizí kultuře.

V Austrálii, zemi skutečně otevřené a přátelské, došlo před týdnem k incidentu, kdy jeden muž vzal za rukojmí dvacítku návštěvníků a zaměstnanců kavárny. Výsledkem byli tři mrtví včetně teroristy. Australští politici se nechali slyšet, že šlo o duševně nemocného člověka.

Australské úřady identifikovaly útočníka jako 49letého íránského imigranta, který byl stíhán za spoluúčast na vraždě své bývalé manželky a v rámci případu byl propuštěn na kauci. Muž také čelil obvinění z více než 40 sexuálních útoků a byl odsouzen za posílání urážlivých dopisů rodinám zemřelých australských vojáků.

Vraťme se od protinožců do Evropy, přesněji do Francie, kde muslimové tvoří desetiprocentní menšinu a další imigranti stále přicházejí. V sobotu, neděli a pondělí došlo ke třem útokům islamistů. V sobotu zaútočil terorista na policejní stanici a nožem zranil tři policisty za provolávání slávy Alláhovi.

Útočník byl zastřelen, podle úřadů byl duševně nevyrovnaný a měl rodinné problémy. V Dijonu v neděli další islamista najížděl do lidí autem další islamista za stejného pokřiku. Zranil třináct lidí, z toho dva vážně. Údajně jednal ve jménu palestinských dětí.

Tento muž byl během třinácti let celkem 157x hospitalizován kvůli své psychiatrické diagnóze. Prokurátorka řekla, že nešlo o teroristický čin, ale pravděpodobně o důsledek psychického onemocnění. Nevím, ale jeho prohlášení svědčí o úmyslném jednání.

Pondělí, Nantes. I zde islamista najížděl do lidí autem. Deset jich zranil, z toho pět vážně. Při činu opět provolával slávu Alláahovi. Následně se pobodal a vážně zranil. Tentokrát už úřady o duševní nemoci nemluvily.

Asi jen náhodou před incidenty vyzval Islámský stát muslimy, aby coby „vlk samotář“ útočil nožem nebo autem každý, kdo je rozzlobený na Francii. Útoky se množí a naše kultura se dostává do stadia, kdy bude muset začít bojovat o svou existenci.

Před několika dny se EU usnesla, že přijme sto tisíc syrských uprchlíků. Aktivisté toto číslo kritizovali a vyjádřili zklamání, že chce Evropa přijmout jen sto tisíc a ne nejméně požadovaných 160 tisíc, přičemž i toto číslo je malé.

Němečtí poslanci vyzvali křesťany po celé zemi, aby během vánočních bohoslužeb zazpívali také jednu muslimskou píseň. Měli by tím podle nich vyjádřit solidaritu se spoluobčany vyznávajícími islám a zároveň odsoudit protestní pochody hnutí Pegida, které brojí proti muslimům a cizincům.

Absolutně nechápu, proč by při oslavě křesťanského svátku měly znít písně kultury, která chce křesťanství zničit a všude nastolit své náboženství. To mi přijde jako zcela nesmyslné páchání sebevraždy.

Mohou se pak politici divit, že tváří v tvář útokům islamistů na nevinné lidi vzrůstá averze vůči muslimským přistěhovalcům? Že se odpor proti plíživé islamizaci Evropy začíná radikalizovat? Za to mohou především samotní politici, kteří si myslí, že nějak dokážou přimět člověka, který neuznává jinou než svou vlastní kulturu, ke změně názoru tím, že okolí bude vůči islamismu tolerantní a bude přijímat s pochopením pohrdání naší kulturou.

Jakýkoliv odpor vůči muslimskému přistěhovalectví je označen za rasismus a diskriminaci. Odpůrci imigrační politiky německé vlády jsou označeni za radikály a je na ně hleděno jako na nebezpečné. Faktem je, že se v řadách odpůrců vyskytují skuteční radikální a rasističtí jedinci, ale na poslední demonstraci v Drážďanech se sešlo na osmnáct tisíc demonstrantů.

To je číslo dost velké a počet účastníků se postupně s každou další akcí a s každým útokem „duševně nemocného“ islamisty zvyšuje. Evropa páchá sebevraždu. Jistě, nelze házet všechny do jednoho pytle, nicméně je zde velké riziko, že mezi sto tisíci uprchlíků bude i nemálo islámských radikálů.

Pokud chce Evropa pomáhat, může tak činit na islámském území například vybudováním táborů, potravinami či lékařskou pomocí. Není zapotřebí přivézt do Evropy celé jedno větší město lidí, pro něž je naše kultura cizí a kteří se nebudou chtít do zdejší společnosti začlenit.

Takoví pak budou doslova podhoubím pro radikální islamismus. Nebudou doma ani zde, ani tam. Těžko budou shánět práci a frustrovaný člověk je pak snadno zmanipulovatelný. Evropa si chce de facto dovézt nejméně pět tisíc potencionálních teroristů - za předpokladu, že jen desetina mužských přistěhovalců myšlence radikalismu podlehne.

Mysleli na to ti, kteří podporují masivní přistěhovalectví se slovy o obohacení naší kultury? Uvědomují si, že se jejich děti mohou stát obětí dalšího „psychicky nemocného“ útočníka, který jim se slovy Allahu akbar uřízne hlavu, jak se stalo v Anglii?

Islamisté jsou schopni příšerných zvěrstev. Ustrnuli ve svém vývoji někde v našem středověku. Opravdu stojí Evropa o to, aby se i u nás vraždilo stejně jako jinde? 

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora