UNESCO je jednou z tzv. specialized agencies - součástí globálního kolosu OSN - United Nations, Organizace spojených národů, o výdržnosti takového spojení lze ve stále větší míře pochybovat. Sídlem UNESCO je Paříž, českým reprezentantem tam bývala již nežijící má přítelkyně Jaroslava Moserová, pozoruhodný multitalent - světaznalá lékařka, spisovatelka, malířka, pianistka. Této organizaci po přemnohá leta vládl diplomat z Pobřeží slonoviny, velice prosazující preference států Třetího světa, mezi nimiž hodnota svobody se netěšila značnému zájmu.

Zejména v Evropě se toho na nás hrne přespříliš. V mnohých metropolích tím nejoblíbeněšjším jménem, jímž obdarovávat novorozené chlapečky, je Mohamed. Kontinent zachvacuje morbus chamberlaini - vyhovět nepříteli dřív, než on to bude požadovat. Dychtění dokazovat dobrou vůli, což druhá strana ovšem oprávněně pochopí jako důkaz slabosti a důvod domáhat se dalších ústupků, jakkoliv nehorázných. Ve Francii vymýtit ze školních učebnic jména jako Voltaire či Diderot, islámské předpisy postihující měsíc ramadán se mají stát závaznou povinností i pro každého nevěřícího psa. A jakýkoliv projev či jen náznak nesouhlasu je nutno zatratit jako zločinný důkaz islamofobie.

Prezident Barack Hussein Obama na svých zahraničních cestách, s projevy plnými omluv za spáchané hříchy své vlasti, velice velebil obrovské zásluhy islámu, jeho obohacování světa svým uměním, vědou, velkolepým civilizačním přínosem.

V proslovu k zákonodárcům v Turecku ujišťoval takto: „Vyjadřujeme své hluboké ocenění pro islámskou víru, která po dobu mnohých století přispěla k utváření světa – včetně mé vlastní země.“ Ano, islamisté zejména 11. září 2001 poznamenali Ameriku značně.

Méně oslavná je podrobná zpráva OSN (UNDP – United Nations Development Program) o stavu a výkonu arabských států, jichž je 21 (či 22, se započítáním dosud neexistující nezávislé Palestiny). První takové vysvědčení bylo vydáno v roce 2002, mnohá pak náledovala. Závěr to je nelichotivý, depresivní až devastující: „consistent record of failure“ - opakované neúspěchy, totální selhání, neochota či neschopnost obyvatelstvu dát svobodu, umožnit prosperitu, zaručit bezpečnost. Vesměs nevalné až ubohé jsou výsledky v hospodářství, jeho produktivitě, v sociálním rozvoji, vzdělání, kultuře. Všechen průmyslový export arabských států dohromady je menší, než pouhých Filipín s třetinou počtu obyvatelstva. V období 1980 – 2000 Saúdská Arábie, Egypt, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Sýrie, Jordánsko svým jménem zaregistrovaly všeho všudy 367 patentů. Maličký Izrael jich docílil dvacetkrát tolik – 7652.

Bídné vysvědčení nevystavili západní technokrati, ale skupina arabských profesionálů, akademiků. Týmu předsedal Nader Fergany, známý obhájce a prosazovatel demokracie v tamějším světě a rozhodně žádný slouha amerického imperialismu.

Následovníci víry křesťanské a mohamedánaké se sešli v New Yorku pod záštitou OSN z iniciativy saúdského krále za přítomnosti hlav dvacet států diskutovat o kultuře míru. Zdůrazňovali mír a toleranci se zcela odlišnými představami. Pro zastánce západní civilizace onou kýženou smířlivostí se rozumí respekt pro náboženskou svobodu, právo jedince se rozhodnout pro volbu té či oné víry nebo žádné víry. Mohamedánští mluvčí však onu toleranci interpretovali jako potřebu jejich víry a domáhali se zákazu veškeré kritiky islámu.

V OSN je opakovaně prosazována rezoluce o univerzálním zákazu tzv. defaming (“pomluvy, očerňování“) islámu, namířeno proti komukoliv kdekoliv, trestat blasphemy (“rouhání“) či dokonce apostasy (“odpadlictví“). Potěšuje však novinka, že provinilcům vesměs nebude hrozit trest smrti stětím či ukamenováním, ale pouze dlouholetý žalář.

Islámská nabídka mírumilovné dohody: Západ nechť se vyvaruje jakékoliv kritiky islámu a bude odměněn ujištěním, že ho nepostihne žádná násilná odveta.

Neodolám ocitovat pár slov z výtečné knihy Proč islám nesmí do Česka (Praha. nakladatelství Bondy, 2016) neméně výtečné autorky a juristky Kláry Samkové.

Na otázku „Spousta lidí sice tuší, ale nechce si to přiznat. Evropa říká, přijmeme imigranty, ale nebudeme si připouštět myšlenky o nějakém ohrožení, protože se nechceme zneklidňovat,“ autorka odpovídá : „Ano přijmeme je, nebudeme se zneklidňovat a potom nás tu všechny podříznou. To je skutečně skvělá strategie. Nebudeme o tom mluvit, takže to nebude existovat.“

- - -

Právě z novoročního textu z pera autorky Leah Barkoukis s názvem „The List of Countries on the UN’s 2017 Human Rights Council Is Unreal“ (Townhall, 1. ledna 2017) se dočítám podrobnosti o čerstvém složení The Human Rights Council - Výboru lidských práv, dohlížet na dodržování a ochraňování. těchto práv. V textu pak následuje seznam oněch devíti vvbraných států a jejich kvalifikace:

Saúdská Arábie: Specialisté v oblasti lidských práv a jejich uplatňování. Tresty smrtipro zločin odpadlictví (apostasy) a cizoložství (adultery). Mezi tělesnými tresty jsou bičování a amputace. Popravy stětím hlavy získávají na popularitě, přibývá arbitrary (“svévolných, despotických“) trestů disidentů a příslušníků menšin, neexistuje svoboda projevu.

Venezuela: Widespread (“všeobecné“) arbitrary (“svévolné“) věznění příslušníků opozice, zastrašování žurnalistů, mučení, politika vedoucí k masovému hladovění a zdravotní katastrofě.

Čína: Odepřenísvobody projevu, náboženství a spolčování. Mimosoudní zabíjení, potlačování občanské společnosti, diskriminace vůči Tibeťanům a jiným menšinám.

Kuba: Systematické porušování svobody projevu, shromažďování, tisku, volby nejsou ani svobodné, ani spravedlivé, disidenti jsou vystaveni vyhrůžkám a násilí.

Irák: Provládní milice se dopouštějí všeobecného porušování lidských práv včetně vraždění, únosů, ničení majetků.

Katar: Nelidské podmínky pro 1,4 milionů zahraničních dělníků, ženám jsou odepřena základní práva rovnosti, práva být zvoleny do zákonodárných výborů. Pokračuje financování teroristů ISIS a Hamasu.

Burundi: Policejní zabíjení protestujících z řad veřejnosti. Vládní moc se dopouští hromadných poprav, plánovaného vraždění, svévolného věznění, mučení, sexuálního násilí, hrozby s genocidními úmysly.

Bangladéš: Mimosoudní zabíjení, totéž z iniciativy islámských skupin, omezení práva projevu, jakož i tisku, předčasné a násilné uzavírání sňatku, násilí vůči ženám, nelidské podmínky v pracovním prostředí.

Spojené arabské emiráty: Neexistují politické strany, bez příležitosti změny vlády, omezení práva svobody projevu, tisku, bezdůvodné věznění, dlouhodobá vazba před soudem, policejní a vězeňská surovost, násilí vůči ženám, diskriminace homosexuálů, surové zacházení a sexuální zneužívání pracovních sil ze zahraničních zdrojů.

- - -

Organizace spojených národů má téměř 200 členů. V tomto výboru dbajícím na lidská práva jmenováno je členů devět, z nichž pět, čili většina, je mohamedánských, svým tradičním počínáním je groteskní negací jim pověřené funkce.

USA jsou jedním ze zakladatelů OSN a dodnes nejštědřejším zdrojem, financujícím existenci tohoto globálního tělesa (20 či dokonce 25 procent veškerého rozpočtu). Donald Trump během své úspěšné prezidentské kampaně se několikrát zmínil o těchto absurditách (UN doesn’t live up to its potential, it’s a waste of time and money).

Samozřejmě ztráta času, peněz. Doufejme, že v takovém Augiášově chlévě brzo dojde k pořádnému zametení.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče