aneb Jak největší rasista a popírač holocaustu přiměl Čechy k ústupu

Mám obavy a jsem z toho frustrován, dámy prominou, že svět se řítí do islámské řiti. Doufám, že za tento spisovný výraz se fatwy nedočkám. Na světových jednáních totiž stále častěji převažují muslimské a protiamerické státy nad zbytkem vcelku civilizovaného křesťanského světa.

Muslimů je miliarda a čtvrt, Liga arabských zemí má 21 členů a ztrátu důvěry Jižní Ameriky se nyní snaží získat prezident Obama zpět tím, že na Summitu amerických států, který se konal na Trinidadu, podal vůdci Venezuely Chavezovi ruku a Hugo mu zamilovaně řekl: Chci být váš přítel!

A v pondělí 20. dubna 2009 začala v Ženevě druhá konference OSN proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a netoleranci. Už o víkendu oznámily USA, že se jí vůbec nezúčastní. Konferenci bojkotují také Austrálie, Německo, Nový Zéland, Kanada, Nizozemsko, Itálie, Izrael a Polsko. Británie, Francie a Česká republika vyslaly do Ženevy jen své velvyslance. Francie krátce před zahájením pohrozila, že setkání okamžitě opustí, pokud se změní v "prostor pro rasistická vyjádření proti Izraeli". Ahmadínežád se vzápětí setkal se svým švýcarským protějškem Hasnem-Rudolfem Merzem. Čekala ho schůzka s generálním tajemníkem OSN Panem Ki-Munem, který už vyjádřil roztrpčení nad tím, kolik zemí konferenci bojkotuje. Izrael odvolal svého velvyslance ve Švýcarsku ke konzultacím.

Když íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád označil ve svém projevu Izrael za nejvíce rasistický režim, značná část účastníků setkání opustila sál i celou konferecni, a to včetně zástupců České republiky. Arabští a levicoví delegáti, kteří měli v sále drtivou převahu v zastoupení asi tisícovkou nevládních organizací a 140 států proti možná dvaceti třiceti těch soudných, freneticky tleskali a prázdná místa po protestujících ani nebyla vidět.

Zbytek projevu se nesl v obvyklém tónu, plném útoků na sionisty, kteří jsou "nejhoršími rasisty". Izraelské představitele nazýval "rasistickou vládou okupované Palestiny". Operaci "Lité olovo" v Pásmu Gaze z přelomu roku označil za genocidu. Sionismus je podle něj rasistický a zneužívá náboženství.

Jako by se ty dvě konference podobaly jak vejce vejci. Durbanská i ta ženevská.
První konference se konala 31. srpna - 7. září 2001 v jihoafrickém přístavním městě Durbanu a většina tamních diskusí se opravdu točila kolem izraelského "zacházení" s Palestinci. Izrael a Spojené státy na to tehdy reagovaly tím, že nejprve snížili diplomatickou úroveň svého zastoupení, a pak konferenci opustily zcela. Čtyři dny před 11. zářím…

Zejména Palestinci se dožadovali, aby do programu tohoto světového setkání státníků 166 zemí a zástupců více než šesti tisíc nevládních organizací a hnutí byly rovněž body, týkající se sionismu jako rasistické ideologie.

"Je to protižidovské fórum. Nemůžeme akceptovat, že arabské státy srovnávají Izrael s Jihoafrickou republikou během apartheidu," znělo oficiální stanovisko židovského státu. Protizraelské dokumenty byly nakonec z programu konference stáhnuty, přesto se těchto jednání odmítli účastnit čelní představitelé Izraele a USA, kteří do JAR vyslali místo svých ministrů jen několik poslanců a úředníků.

V Pretorii sešlo na protiizraelské demonstraci na 20 tisíc muslimů, kteří nesli hesla: ,,Sionismus se rovná rasismus nebo Svobodu Palestině! či Zrušení sionismu znamená mír."

Vzpomínám na svůj pobyt v Pretorii v době, kdy byl Mandela propuštěn z vězení a všichni se báli občanské války. ZVláště, když přes deset milionů negramotných černochů stálo dny a noci va frontě pro své první osobní doklady, aby bez rodných listů, ale třeba i s pomocí svých kněží, mohli potvrdit, že se narodili, kdy a kde… Pak jsem se stal v Sowetu středem rizikově nevraživé pozornosti tamních muslimů, když jsem si po návratu z židovského státu nasadil modrou šiltovku s nápisem Izrael. Došlo mi, že mnozí barevní Jihoafričané nebudou mít Židy nikdy rádi…

"Bylo velmi špatné, že na konferenci do Durbanu jela za izraelskou vládu jen delegace na nižší úrovni," vztekal se bývalý pravicový premiér Izraele Benjamin Netanjahu.

"Naopak měla jet do Durbanu delegace špičových politků, kteří by uměli bojovat proti rezolucím odsuzujícím Izrael," řekl pro The Jeruzalem Post.

"Sám bych je byl ochoten vést a přivezl bych s sebou Židy, jimž palestinští teroristé zabili jejich příbuzné a členy rodin. Palestinci, kteří nás nazývají rasisty, jsou ti samí lidé, kteří provádějí etnické čistky.

Když jsou dva Izraelci zlynčování v Ramalláhu jen proto, že jsou Židé, je to etnická čistka. Když je Izraelec zabit jen za popíjení kávy v restauraci v Naadinu, je to etnická čistka…"

Včera však byl už jen malý hrdina, když jako designovaný premiér odmítl účast Izraele v Ženevě s tím, že tam, kde je Ahmadínežád jako největší rasista a nestoudný popírač holocaustu, nemají Židé co pohledávat…

Bylo příznačné, že Jihoafrická republika a OSN nejsou s Izraelem právě v nejlepších vztazích. Vzruch způsobilo v roce 1970 rozhodnutí izraelského parlamentu přijmout zákon pod názvem: Koho považovat za Žida?

Okamžitě byla legislativa židovského státu přirovnána k rasistickým předpisům arijské rasy a antisemité volali, že se Židé považují za vyvolené nadlidi. A bylo to přece Valné shromáždění OSN, které v roce 1975 přijalo na popud arabských zemí rezoluci označující sionismus jako vládní ideologii Izraele za formu rasismu a rasové diskriminace. Navíc o rok později přijel na oficiální státní návštěvu Izraele premiér rasistické Jihoafrické republiky B. J. Vorster. Z příčin apartheidu v té době bojkotovaly JAR všechny země světa, kromě USA a Izraele, které s rasistickým jihem Afriky dokonce ve velkém obchodovaly.

A tak byl křesťanskou Světovou radou církví navržen bojkot "sionistického" zboží z židovských osad na obsazeném palestinském území a odsouzení tzv. islamofóbie jako jednu z forem neokolonialismu a rasové diskriminace. Její autoři však opomenuli uvést, proč se celý svět bojí radikálního islámu, který má na svědomí tisíce mrtvých křesťanů, vyvražděných v Indonésii, Súdánu, Afghánistánu, Egyptě nebo na Filipínách. Vyhnuli se též palestinskému terorismu, sebevražedným atentátníkům a zákonům, které dodnes odsuzují v Íránu, Afghánistánu či v Malajsii k trestu smrti všechny, kdož šíří jinou než islámskou víru.

Samozřejmě, že o těchto tématech nepadla ani v Ženevě žádná zmínka. A tak, poněkud ve splínu, mě alespoň napadá moje ablíbená anekdota, kterou vždycky rád uvádím při podobných tristních příležitostech:

Na sumitu zemí světa, které mají zachránit lidstvo potravinovým programem, je vznesen požadavek:
"Řekněte čestně své svobodné mínění pro řešení nedostatku potravin ve zbytku světa…"
A byl zmatek. V Africe se nevědělo, co jsou to "potraviny", ve Východní Evropě zase neměli ponětí, co znamená slovo "čestně" a u sousedů v Západní Evropě byli na větvi ze slova "nedostatek".
V Číně vznikl problém, co je to "svobodné mínění" a v USA měli zásadní potíž s tím, co že je to "zbytek světa"…
Z taktických důvodů nebyla závěrečná rezoluce tohoto potravinového sumitu pro jistotu raději sepsána…

Olser.cz