Merkelová je prý strážkyní Evropy a Britové prý musí zůstat v EU

Představte si jen na okamžik Američany bez 1000 km zdí a plotů s Mexikem. Představte si na chvíli, jak jim diktují zákony byrokrati z cizích států, vyhrožují pokutami, chtějí je odzbrojit. Science fiction.

Prezidentu Obamovi velmi dobře rozumím. Dohodnout se s několika byrokraty v Bruselu o osudu 500 milionů lidí v Evropě, získávat souhlas s politickými a vojenskými zásahy v cizích zemích nebo prosazovat v podstatě jednostranně výhodné smlouvy jako je TTIP, je samozřejmě snazší, než se domlouvat s každým suverénním státem zvlášť. O tom žádná. A tak tu máme spanilou jízdu, při které je potřeba vyzdvihnout evropské lídry a pochválit je za taková opatření, která by Američané sami nikdy nepřipustili. Merkelová je tak najednou přes fatální selhání ideologie evropského multikulturalismu a vznik imigrační krize „strážkyní Evropy“, „pravou političkou“ a „morální vůdkyní“. K tomu všemu to zatracené referendum ve Velké Británii, ve kterém by si snad mohli, taková drzost, rozhodnout občané o svém dalším osudu bez Evropské unie.

Zatímco podle strážkyně Evropy nejsou ploty tady žádným řešením, zastavily v USA ploty, zdi a jejich ostraha příliv nelegálních migrantů například v příhraniční oblasti u San Diega. Ještě v devadesátých letech minulého století se tam pokusilo překročit hranice ročně na 600 tisíc lidí. Po dokončení opatření zadržely ozbrojené síly například v roce 2007 jen 153 běženců. Zatímco Obama na adresu Camerona a referenda o vystoupení z EU mluví o „hlubokém zájmu USA“ na setrvání Velké Británie v Evropské unii, Američané by nikdy a za žádných okolností nepřipustili, aby o nich rozhodovali většinovým hlasováním politici za hranicemi USA.

Chtěl bych vidět obličeje a reakce Američanů, o kterých rozhodují většinovým hlasováním politici jiných cizích států a nevolení byrokrati jim zavádějí se slovy o „sdílené solidaritě“ a „sdílené odpovědnosti“ v jejich Spojených státech amerických pravidla, se kterými nesouhlasí, a jejich stát je stavěn před soud a hrozili by mu pokutami, kdyby tato pravidla nechtěl přijmout. Chtěl bych vidět obličeje a reakce ozbrojených Američanů, kdyby jim politici jiných států většinovým hlasováním nařídili proti jejich vůli odevzdat zbraně. Chtěl bych vidět jejich reakce na zavádění společných politik s Řeky, Švédy, Nory, Španěly, Bulhary nebo například Rumuny.

Na tiskových konferencích s Obamou neměl a nebude mít nikdo odvahu při současné cestě po Evropě položit otázku, zda srovná zeď s Mexikem, kterou podporuje více než 70% Američanů bez rozdílu politické příslušnosti, nebo zda by souhlasil bez možnosti veta s účastí na projektu společných politik s cca třicítkou cizích států, které by mohly většinově rozhodnout o osudu Spojených států amerických. Pokud by s něčím takovým přišel na domácí půdě, byl by totiž rád, pokud by dostal od Američanů alespoň trochu času na cestu s celou rodinou do exilu.

Zasahování do vnitřních záležitostí cizích států je nepřípustným chováním každého státníka. Škoda, že skutečných státníků je v současném světě tak žalostně málo. Řadit pak mezi morální vůdce lidi, jako je Merkelová, nebo vyhrožovat Britům pomalu ekonomickým úpadkem v případě vystoupení z EU, je buď nepochopením reality, nebo účelovou manipulací. Přes to všechno stále věřím, že bojovat za skutečnou svobodu a spolupráci suverénních států v Evropě, bez diktátu shora a mimo hranice vlastního státu, a někdy dokonce i za louží, má cenu. Já prostě věřím občanům České republiky, že mají na to, aby své věci rozhodovali a řídili sami.

Převzato z blogu se souhlasem autora