28.3.2024 | Svátek má Soňa


SVĚT: Co bychom měli vědět o islámu (4)

12.9.2013

IV. O věcech rodinných a několik příkladů právní praxe

Milé dívenky, stojící před rozhodnutím, máte-li či nemáte vstoupit do stavu manželského s muslimským nápadníkem: rozmyslete si dobře, do čeho lezete. Jistě, jistě, váš Ahmad je přece tak milý, a tolerantní, sekulárně smýšlejicí, nic nábožného mu na nose nevisí, i piva e napije a uzeného pojí… Nedáte-li jinak, doporučil bych zkoušku: svatbu tedy ano, ale v katolickém kostele. Hned uvidíte, jak je tomu s tou tolerancí, i s tím sekulárním smýšlením. Kdyby se přesto ocitla ruka v rukávu: za žádnou cenu se nedejte přemluvit k cestě do manželovy domoviny. Ani na návštěvu ne, ani na dovolenou, ani za žádným jiným účelem; vstupem na její půdu se ocitáte v dosahu zákona islámu, a nebude na vás, jak si jej vyložíte. Také váš choť, i kdyby na půdě Evropy vystupoval sebesvětštěji, se ocitne pod jeho tlakem, a není psáno, že mu odolá. Spíš ne. Spíš vás postaví pod komando nejstarší čarodějnice svého rodu, a ta vás už naučí, zač je v Arábii perník. Můžete pak naříkat, na vyslanectví úpěnlivé prosby o vysvobození psát, nic platno, diplomaté, i kdyby tu moc měli, mají po krk dívenek, které navzdory všem špatným zkušenostem znovu a znovu podléhají úsměvům muslimského fešáka. Následující řádky podávají pro takový případ některá vysvětlení.

5. Nikáh

aneb manželství dle pravidel šaríje. V zásadě je považováno za trvalý svazek, i když s výjimkami. Šíitismus zná formu manželství na dobu určitou, tzv. mut´a, spadající do kategorie smluv o nájmu a pachtu (kdyby některá mladá dáma toužila být propachtována). Může být uzavřeno na několik hodin a končí pak automaticky, nad čímž někteří právní znalci vraští brvy, mluvíce o uzákonění prostituce. V sunitismu existuje něco nepříliš odlišného: misjar, forma dočasného manželství, zprošťující muže povinnosti hradit po jeho skončení bývalé manželce věno a platit výživné. V některých muslimských státech je pokládáno za legitimní (Saúdská Arábie), v jiných jak kdy (Egypt), v ještě jiných vůbec ne. Všobecně je pro islámské právo typická jistá ohebnost, jak při množství právních škol a protichůdnosti jejich judikátů ani jinak být nemůže

Platí pravidlo, dle nějž smí muslim pojmout za manželku křesťanku či židovku (súra Krávy, verš 220, ovšem praví: Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi, pokud neuvěří! I byl bych opatrný, být modloslužebnicí). Naopak muslimka se nesmí za žádných okolností vdát za nemuslima. Pročež pozor, mládencové, než si začnete namlouvat tureckou nebo jinou takovou dívku, jakkoli moderní a neošátkovanou! Pozor, abyste se nakonec neshledali sami se sebou, jak si otloukáte čelo o modlitební kobereček! Rovněž jsou zapovězeny sňatky mezi blízkými příbuznými (rodiče, děti, sourozenci). Nejnižší věkovou hranici vstupu do manželství islámské právo přesněji neurčuje, třebaže někdy za ni bývá pokládáno dosažení devátého roku, pro děvčátka ovšem, rozumí se. Nešlechetník, kdo by mlvil o pedofilii; to by musel být pedofil sám prorok Muhammad, jehož poslední a nejmladší manželce Ajše bylo v době sňatku šest let. Pro spravedlnost třeba uvést, že zákon většiny současných muslimských států minimální věk nevěsty stanoví. Velké dobrovolnosti v tom není; předpisy, za jakých okolnosti lze nevěstu – bezvýjimečně pannu - donutit ke sňatku proti její vůli, se liší opět dle výkladu jednotlivých právních škol. Vesměs se má za to, že po dosažení plnoletosti může k sňatku donucená žena předstoupit v doprovodu svatebního svědka (walí) před soudce a požádat o zrušení manželství. Požádat, zdůrazněme; není psáno, že soudce žádosti vyhoví.

Je předmětem sporů, zda, za jakých podmínek a v jakém rozsahu se smí ženich setkat se svou (ne)vyvolenou ještě před dnem svatby; vějíř právních náhledů sahá od striktního zákazu byť i letmého oka spočinutí až k poměrně vysoké míře volnosti. Jistý právoznalec vynalezl střední cestu: nevěsta se smí ukázat svému nastávajícímu v obleku, jejž obvykle nosí v přítomnosti svého otci a bratrů. Inu, čím přísnější pravidla, tím víc ponoukají k vynalézání šikovných kliček, jak bychom to neznali. Po svatbě je manžel povinen se svou ženou dobře nakládat, sem tam nějaká facka se ovsem nepočítá, kdyby si moc vyskakovala. Zato má povinnost postarat se jí o celé zaopatření; a má-li manželka vlastní rukou vydělané peníze – ve většině muslimských zemí dost vzácný jev – náleží pouze jí, pan choť ani jeho děti z jiných manželství na ně nemají nárok. O polygamii jsme si pověděli v kapitole o koránu, i nechci se k ní vracet; poznamejme jen, že na dámy se právo vícera partnerů nikterak nevztahuje; a děje-li se tak pokoutně, má za následek příšerné tresty. Čímž se dostáváme ke kapitole závěrečné, o uplatňování práva a s tím spojených sankcích..

6. O věcech trestních

Západní právo se zdůrazňováním zásad humanity vmanévrovalo do slepé uličky, neponechavši si jinou možnost postihu než buď finanční nebo trest na svobodě. Finanční postih je málo platný tam, kde si na provinilci není co vzít, a nějaký čas strávený ve vězení pokládá kriminály protažený lotr za nezbytnou součást života; i nemá trest jiného účinku, než že je od toho darebáka na pár let chválabohu pokoj. To islámský sudí je jinačí pašák. Abychom jemné duše nevystavili šoku hned, ale až za chvíli, začněme nejmírnějšími prohřešky.

Krádež definuje islámské právo jako úmyslné odcizení předmětu nepodléhajícího zkáze (tedy ne například melounu), jejž je muslimovi dovoleno vlastnit (tedy ne láhve kořalky). Současná praxe je podle stupně zesvětštění stát od státu různá, konzervativnější režimy však dosud zachovávají příkaz, dle nějž je trestem za takový přečin utětí (dnes amputace) pravé ruky, v případě recidivy levé nohy. Omán bych nepovažoval z muslimských zemí za nijak zvlášť konzervativní, přesto jsem se v něm setkal (a nějakou chvíli v družném hovoru strávil, bylť to společník zajímavý a nad obvyklou míru světa znalý) s mužem, jemuž chyběla pravačka od lokte dolů. Nemaje novinářské vlezlosti jsem se ho ostýchal zeptat, co kde čmajzl.

Násilná loupež je dle islámského práva trestána podle stupně závažnosti od vězení (které nemusí být tak komfortní jako evropské málemže hotely), až po ukřižování (súra Prostřeného stolu: A odměnou těch, kdož… šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či jim budou uťaty jejich pravé ruce a levé nohy…) Z pokračování vyplývá, že míněni jsou odpadlíci a jiní nepřátelé islámu, ale mně neznámým způsobem se mezi tu společnost vešli i loupežníci.

Vražda a zabití: přijde na to, zda zákeřně nebo omylem. Tak káže súra Ženy: A nehodí se, aby věřící zabil věřícího, leda omylem. A kdokoliv zabije omylem věřícího, vykoupí se propuštěním věřícího otroka a zaplacením odškodného… Úkladní vrazi mají horší vyhlídku: …kdokoli zabije úmyslně věřícího, bude jeho odměnou peklo a budou v něm nesmrtelní. My nevěřící máme peklo beztak propachtované už předem, takže to vyjde nastejno, ať vraždíme nebo nevraždíme.

Alkohol a hazardní hry: O jejich zákazu jsme se už zmínili v kapitole o koránu, tekže jen dodatkem, jaký trest stanovil za ty nemravnosti islámský zákon. Korán v tom ohledu mlčí; hadíthy, jako vždy kontroverzní, hovoří o čtyřiceti až osmdesáti ranách holí.

Milostné obcování nemanželské či předmanželské: Korán je v tom ohledu ještě relativně humánní. Praví súrou Ženy: Proti těm z vašich žen, jež dopustí se hanebnosti, vezměte jako svědky čtyři z vás. A jestliže to dosvědčí, podržte ženy v domech, dokud smrt je nezavolá… Hadíthy na to jdou ostřeji a doporučují vesměs ukamenování. Provádí se takto: usvědčená nevěrnice je zakopána po břicho do země a posléze uházena kamením k smrti. Nedaří se mi vyzvědět, kdo ji kamenuje; jeden kat by to nejspíš nezastal. Kdo jde zrovna kolem? Nebo kdo se k tomu skutku přihlásí? Nebo sousedé a známí, přijdou, každý popadne kámen, a… Nějak mi to nechce jít pod můj západní nos. Ale ono mi pod něj vůbec ledaco nejde a přesto se to děje, jakáž pomoc, nejsme jako oni. Jen dodatkem, zahýbající manželé kamenováni nejsou, mohou však dostat nářez sta ran holí. Rovněž jsou z kamenování vyňaty osoby duševně choré, jak zakusil jistý afghánský nerozuma, kterému se zalíbilo v katolické víře. Už ho málem vlekli k ukamenování, když se do věci vložila Amerika; nu, a rozházet si Američany bylo za války s talibánem nevhodné, takže si islámští sudí honem všechno rozmysleli a z milého konvertity udělali blázna.

Kritika islámu: prorok Muhammad dával dle sdělení některých hadíthů své kritiky a posměváčky popravovat, mezi jinými jistou otrokyni-zpěvačku, která si utahovala z jeho pedofilních sklonů; druhé se podařilo včas utéct. Dnes, jak dokládá případ Holanďanů Theo van Gogha a Pima Fortuyna, to není příliš jiné. Nevím, zda se příliš nespoléhám na to, že mstitelé Alláhovi neumějí česky.

Odpadlictví: zločin nejtěžší, v každém případě se trestá smrtí. Ibn Mas´údův hadíth praví: Není dovoleno prolít muslimovu krev s výjimkou tří případů: porušení manželské věrnosti, dle zásady život za život, a toho, kdo se odřekl víry. Totéž se týká ateistů, aby si někdo nemyslel. Dle sdělení některých hadíthů dával čtvrtý chalífa Álí ateisty upálit, později však bylo od té praxe upuštěno, jelikož trest ohněm je vyhražen pouze Alláhovi v muslimském pekle. Proto jsou dnes odpadlíci, ateisté a jiní takoví pouze stínáni, věšeni či podřezáváni, na což si Alláh nečiní výhradní nárok.