Autor sledoval cestičky peněz. A narazil na staré známé

Po teroristických útocích v roce 2001 (zvaných 9/11) se bezpečnostní a zpravodajská komunita začala honit za fatou morgánou nazývanou financování terorismu. Byla to nečekaně vtipná pointa suity G. W. Bushe, který své prezidentství začínal naopak snahami po totálním uvolnění finančního a bankovního systému, aby dosáhl svého. Pak však zjistil, že možná ještě více může dosáhnout totální regulací všeho, co se hýbe – když to navlékne na boj proti financování terorismu.

Bezpečnostní a zpravodajští profesionálové tehdy věnovali mnoho času studiu financování terorismu. Zjistili však, že ty nepatrné částky, které jsou k tomu potřeba, není možno v těch obrovských sumách neustále převáděných peněz najít. Nicméně přišli na spoustu jiných, snad ještě zajímavějších věcí. A rychle dostali přes prsty. Americká exekutiva najednou zjistila, že to s bojem proti financování terorismu nesmí přehánět, protože „ty nepatrné částky, které jsou k tomu potřeba, není možno v těch obrovských sumách neustále převáděných peněz najít“.

A od té doby to je s bojem proti financování terorismu stejně jako se vším. Jako s princeznou koloběžkou. Bojuje se, ale i nebojuje. Sleduje se, ale jak koho. Občas někdo dostane dardu, občas někdo – ač hoden téže dardy – beztrestně proběhne. Hlavně je ale potřeba umlčet všechny, kteří hovoří o nedůslednosti, divadýlku, dvojím metru, a především ty, kdo mluví o financování politických stran a o tom, co a jak různé politické, vládní a s nimi spřízněné agentury financují.

Na co se tedy přišlo při tom studiu financování terorismu? Že jsou zakládány různé nevládní organizace (NGO). Nepochybně za skvělými účely a těm lidem, kteří na nich pracují, patří obdiv a dík. Není v tom ironie, je to tak a musí to tak být, protože jinak by neobstály před zkoumavými pohledy různých pátračů. Ty nejrůznější humanitární cíle musí být reálné, aby – v některých případech – bezchybně plnily roli ochranného štítu.

Jestli někoho zkratkovitě napadá už teď nějaká analogie z tuzemska, musím ho pokárat. Ale jen pro netrpělivost. Dostaneme se k tomu. První poznatky byly publikovány v souvislosti s různými islámskými nadacemi, které ale postupovaly dost amatérsky, když tento systém zneužívání humanitárních a charitativních organizací pouze ledabyle okopírovaly. (Systém tedy není totožný s tradičním převodním finančním systémem hawala, který funguje v obchodním prostředí po staletí.)

Mluvíme tedy o způsobu, jak skrytě dostat kamsi peníze na financování čehosi, a to zneužitím humanitární a lidskoprávní legendy. Lidské štíty vždy fungovaly a zaštítit se lidskou bídou, neštěstím či touhou po vzdělání je velmi špatné, ale funguje to. A mnohý, kdo v této souvislosti utrousí podezíravé slůvko, je zatracován (jak se nepochybně stane i mně).

Případné dopady na strádající obyvatelstvo jsou strašákem, který mnohým vládám nedovolí, aby si na činnost NGO posvítily trestněprávní orgány. V podstatě je ta úvaha i docela racionální – sledované organizace (jako třeba Hamas) působí dejme tomu z 90–95 % v oblasti vzdělávací, sociální a zdravotnické. A pokud se nezačnou projevovat kumulované důsledky těch 5–10 % propašovaných peněz za zcela specifickými účely, běží ten systém zdánlivě pokojně dál.

Tuze subjektivistický aktivismus

Poručíme větru, dešti – to heslo bylo nejprve deklamováno, pak vysmíváno a nyní se nám opět připomíná. Stále se totiž objevují lidé, kteří se pokoušejí ovlivnit přirozený chod věcí v míře hrubě nenáležité – ať již to jsou týpci, jimž je moře po kotníky, nebo revolucionáři. Nebo od všeho trochu.

Například takový George Soros. Počátkem devadesátých let k nám přišel s nadějnou myšlenkou pozitivně ovlivnit vzdělanost obyvatel zřízením privátní vysoké školy. Pak se zjistilo, že šlo spíše o to, vychovat (si!) elity. Aby na to měl prachy, zakymácel s librou tak, až se zlaťáčky jen sypaly. Aniž by měl morální kocovinu – to měl zřejmě být vzor pro ty vyrůstající elity.

Nebo aniž by si podobný experiment předtím vyzkoušel třeba na zvířatech, pojal myšlenku zkvalitnit v různých zemích demokracii. Začal tam budovat různé sítě a pumpovat peníze. A pak se začaly dít věci, protože v tom nebyl nikdy sám, měl vždy mocné spoluhráče. Když to nešlo rychle a po dobrém, tak se „přihodila“ nějaká barevná revoluce, tamní vláda „demokraticky“ padla a byla nahrazena jinou, pochopitelně demokratičtější. A když se ani to nedařilo, bylo ještě možno přimět ty tvrdohlavce k demokratickému dílu bombardováním, třebas humanitárním. To všecko si vyzkoušel, že je možné udělat. K tomu větru, dešti to pak už byl opravdu jen ten krůček.

A najednou se ukázalo, že pan Soros je inkontinentní. Jinak řečeno, nedokázal zabezpečit elektronickou korespondenci sítě svých organizací. A kyberprostorem najednou lítá i to, co peří nemá. Najednou už i těm méně prozíravým začínají padat šupiny z očí.

A tak má George Soros najednou problém úplně jiný. Je to konec optimistické teorie, že privátní sponzoři pružným a ryze subjektivním financováním občanské společnosti dokáží vybalancovat tuhý státní systém, který zase trpí žádoucí snahou po objektivitě. V případě Sorosově se však dostáváme in puncto subjektivity do extrému, který překročil mnohé zdravé limity.

Do hry vstupují DC Leaks

Avšak do hry vstupují „hackers ex machina“!

Hackeři, kteří nabourali IT systém Sorosovy organizace Open Society Fund (OSF), se charakterizují jako „američtí aktivisté, kteří chtějí zveřejnit pravdu o tom, jak USA přijímají rozhodnutí a jaké jsou klíčové elementy amerického politického života“. Mnoho štěstí, Hillary!

(Těžko si odpustit anekdotu, že americká média neomylně odhalila za hackerským útokem Putina a jeho kamarilu neboli ruské tajné služby; protože únik dat prý nese „stejné známky jako zveřejněné dokumenty Demokratické strany“; jinými slovy: informace dostaly nožičky a ty byly zřejmě obuty do ruských bot.)

Hackeři DC Leaks zatím zveřejnili ke třem tisícům mailů. Tematické vyhodnocení hovoří o podpoře EU, genderových projektů a konkrétních zemí (Ukrajina). A také vysloveně politických projektů, jako byla kampaň za zvýšení účasti mladých lidí při českých volbách do europarlamentu. Za Sorosových sedm set tisíc korun se rozjela kampaň propagující informovanou volbu a zdůrazňující desetileté výročí vstupu České republiky do EU, která zahrnula i video spoty, a to jak online, tak i v médiích. Výsledkem bylo, že zastrašila asi i ty, kteří k volbám chtěli jít. Volební účast u eurovoleb 2014 byla strašidelných 18,2 %. Holt kdo umí, umí.

Dalším projektem bylo „sledování islamofobů“. Nezdá se však, že by hlavním účelem byla nějaká starost o islám. Soros má daleko k islamofilii. Pointou je vývoz destability, jak odhaluje George Friedman (Příštích sto let). A k nestabilitě je možno využít lecčehos. A když se silokřivky potřeby destabilizovat a současně realizovat jisté kroky v oblasti energetické politiky (protože ta je tím nejviditelnějším cílem) protnou v islámském světě, well, tak tam tedy vyvezeme demokracii – ono se to tam podělá, vzniklá migrační vlna destabilizuje Evropu, aby to pitomé euro nekonkurovalo dolaru, a nakonec dobereme ty uhlovodíky.

Soros v Česku

Věnujme se však více ovlivňování vnitropolitického života u nás. Především se zastavme u otázky, zda je něco takového v rozporu se zákony. Není, ale mělo by to být regulováno. Americký zákon FARA (1938), o registraci „agentů zastupujících zájmy cizích mocností v politické nebo kvazi-politické oblasti“, požaduje jejich „coming-out“ neboli úřední deklaraci jejich vztahu se zahraničím, jakož i podrobnosti o jejich financování. Pak jsou vítáni a po této stránce je vše v pořádku. Sankce při porušení tohoto zákona jsou však velmi účinné.

U nás však, bohužel, takový zákon nemáme. A jak by se na to odhalování Kremlem placených agentů-propagátorů hodil! Asi to bude tím, že by ty placené agenty-propagátory odhaloval všeobecně. Pročež hrozí, že by takový zákon odhalil více protiruských propagandistů než těch proruských, což bude asi tou pointou. Zákonodárci, vyveďte mě z omylu!

Lze obecně konstatovat, že škála Sorosem podporovaných projektů je docela zajímavá a na první pohled jí nelze mnoho vytknout, obzvlášť kdyby bylo deklarováno, „odkud vítr fouká“. Ty aktivity jsou subjektivně angažované a politicky profilované – ale to je přece charakteristika mnoha subjektů občanské společnosti. Jiní donátoři budou profilováni zase jinak, takový je život.

„Metadata“ těchto aktivit jsou však zajímavější. Obecně lze konstatovat, že Soros si s poměrně nevelkými náklady zjevně udržuje rozsáhlou síť spolupracovníků, institucí a jimi dále podporovaných aktivit, což už samo o sobě není bez významu. A s přihlédnutím k Sorosovým konexím se těžko bránit úvahám na téma, že to nemusí být všechno. Na druhou stranu se není třeba příliš děsit. Ty aktivity mnoho mladých mohou přivést jak k zájmu o věci politické, tak i k rozumu. Nikde není psáno, že všichni ti, kteří se octnou v kontaktu se Sorosovou sítí, se stanou jeho poslušnými klony.

ČLOVĚK V TÍSNI (ČvT)

ČvT ve svých výročkách deklaruje, že zhruba 1/3 příjmů tvoří „prostředky od zahraničních vlád a zdroje, které z jejich pověření přerozdělují nadace a obdobné subjekty. Do této skupiny patří například NED – National Endowment for Democracy, British Council nebo MRRD – The Ministry of Rural Rehabilitation and Development of Afghanistan“.

Přitom ještě další 1/3 příjmů ČvT pochází odněkud ze zahraničí včetně od Sorosova OSF. To z ČvT činí přímo výstavního „zahraničního agenta“ dle amerického zákona FARA. Splňuje totiž i druhou podmínku oné alespoň quasipolitické činnosti. Například na semináři o současné ruské propagandě (pořádal ČvT 25. 4. 2016) „získáte praktické dovednosti v oblasti mediálního vzdělávání se zaměřením na současnou ruskou propagandu“. Na téma „Jak odhalit současnou propagandu?“ připravil ČvT pro učitele dokonce celou sadu k mediálnímu vzdělávání. Podsouvá se s ní do státního vzdělávacího systému, což už je na pováženou – a ministryně školství by se tímto problémem měla velmi vážně zabývat.

Kdyby šlo skutečně o rozpoznávání propagandy, o zvyšování odolnosti vůči ní, ba dokonce kdyby šlo o zvyšování odolnosti mladé generace vůči reklamě – zasluhoval by si tento program aplaus a všeobecnou podporu. Pointa je ale v tom, že program je zaměřen naprosto jednosměrně. Program sám je tak propagandou, nestydatou a neskrývanou. Paní ministryně, stačí?

EVROPSKÉ HODNOTY (EH) A LIGA LIDSKÝCH PRÁV (LLP)

Pojednejme dva další zahraniční agenty jedním vrzem; ve finále se ukáže proč.

Takzvaný think-tank (česky něco jako „myšlenkové beranidlo“, a to zejména s ohledem na předváděný výkon), který se zaštiťuje „Evropskými hodnotami“, je otevřeně politickou aktivitou. Je příjemcem finančních prostředků ze zahraničí, deklaruje přímo příjem od Sorosovy organizace. Nás ale bude zajímat údaj o tom, že v roce 2014 EH dostal přes 675 tisíc od LLP (a v roce 2015 to bylo přes 625 tisíc, za rok 2015 však není ještě k dispozici výroční zpráva LLP). Budeme se tedy zabývat jen rokem 2014.

Nejprve se však podíváme na Ligu lidských práv (LLP), která deklaruje, že více než třetinu příjmů v roce 2014 obdržela od Sorosovy organizace OSF.

Dan Petrucha, „lídr Ligy lidských práv“, vyzývá veřejnost k donátorství slovy: „Prostřednictvím Ligy lidských práv bojujete za práva pacientů, lidí s postižením, dětí, obětí policejního násilí, prosazujete systémové změny v české společnosti, podílíte se na zlepšování legislativy České republiky. Proč potřebujeme vaši pomoc? Jsme nezisková organizace, která bojuje za vaše práva.“

Ve stanovách spolku ale nic nenajdeme o tom, že by LLP sloužila jako finanční přepážka. Ostatně ani z výroční zprávy LLP 2014 nejde dovodit, že by spolek odeslal na konto EH vůbec nějakou částku. Podívejme se na strukturu výdajů (celkem necelého 8,5 mil Kč) LLP z dvojího pohledu.

Věcně: mzdy, dohody o provedení práce (45 % = 3802 tis.), nájem, energie, opravy (7 % = 591 tis.), provozní a materiální náklady, literatura (2 % = 169 tis.), odvody sociálního a zdravotního pojištění (14 % = 1183 tis.), odborné služby finanční, překlady, PR, tlumočení (11 % = 929 tis.), právní služby (9 % = 760 tis.), sazba a tisk publikací, propagace (2 % = 169 tis.), komunikace, cestovné (7 % = 591 tis.) = 99 % nákladů

Tematicky: férové dětství (28 % = 2366 tis.), férová policie a justice (26 % = 2197 tis.), férově k postiženým (13 % = 1098 tis.), férová škola (22 % = 1859 tis.), férová nemocnice (7 % = 591 tis.), společnost obecně (4 % = 338 tis.) = 100 % nákladů.

Z uvedených částek (v závorce, v tisících) je těžko těch 675 tisíc někam „uplacírovat“. Ta částka by se mohla docela pohodlně schovat pod téma „férové dětství“, „férovou policii a justici“, „férově k postiženým“ (to by bylo velmi nápadité!) nebo „férovou školu“, musela by však být propasírovaná přes dohody o provedení práce. Žádný dar jiné neziskovce LLP ve své výroční zprávě totiž nedeklaruje!

Právě. Ono totiž opravdu není vůbec jisté, že LLP nějaké peníze na účet EH odeslala. LLP v popisu aktivit a zřejmě ani ve svých výkazech nic takového nemá.

Vzniká tu problém. Jsou tu peníze, a neví se, odkud se vzaly. To už je práce pro Finanční analytický útvar, pro protikorupční policii, pro kontrarozvědku. Protože zakládání různých právnických subjektů, jejich zřetězení a následné finanční transakce, kdy se těch průchozích používá jako „přepážek“ k zastření původu procházejících peněz, to jsou techniky známé z problematiky praní peněz či naopak financování sporných aktivit.

Škaredá pointa

Nebo je snad přeposílání (Sorosových) peněz „Evropským hodnotám“ od „Ligy lidských práv“ v souladu s jejími stanovami?

Je snad ona pointa v „prosazování systémových změn v české společnosti“, na což se snaží donátory nalákat šéf LLP, kterou zakládal Jiří Kopal, který nyní působí v EH, kam za ním podivuhodným způsobem putují peníze právě z LLP, která je zase dostává mimo jiné od Sorosova OSF?

Nemalujme čerta na zeď, on už tam je. Docela by to totiž zapadalo do té charakteristiky Sorosovy sítě. A když se jí zabývá britská MI-5, bude na naší exekutivě a poslancích v kontrolním orgánu pro BIS, aby se v zájmu nás všech ujistili, že naši zpravodajci nespí. (A pochopitelně pro státní zastupitelství, aby se o tomtéž přesvědčilo u trestněprávních orgánů.) A že neposlouchají právě ony hlasy z EH, organizace po americku kategorizované jako „zahraniční agent“, která právě – za cizí peníze! – českou kontrarozvědku usilovně nabádá, aby se soustředila hlavně a především na Rusko. Neboť často platí, že právě zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“

PL, 26.8.2016