Bostonská „Blanka“

Hlavní město amerického státu Massachusetts se rozhodlo řešit své dopravní problémy výstavbou městského automobilového tunelu. Finanční náklady i časový harmonogram se však radnici zcela vymknuly z rukou.

Boston, jedno z nejstarších měst USA (založeno 1630 anglickými puritány), je významný hospodářský a dopravní bod na východním pobřeží Ameriky. Samotné město má méně než milion obyvatel, ale jeho aglomerace (Greater Boston) dosahuje téměř k pěti milionům.

Provoz na dálnici I/93 procházející městem

Podstatná část z těchto pěti milionů pracuje přímo ve městě. Jelikož Američané mají rádi svá auta a hromadnou dopravou jezdí jen v případě nutnosti, Boston má velké problémy s hustou automobilovou dopravou. Tamní nekonečné zácpy byly slavné už ve 30. letech 20. století, kdy byl stupeň automobilizace proti dnešku malý. V sedmdesátých a osmdesátých letech už panoval ve městě každodenní dopravní infarkt.

Podobně jako v Praze, i v Bostonu dospěli městští radní k závěru, že auta, která se nevejdou na povrch zemský, se mohou schovat v tunelech. Proti pražské Blance měl ovšem bostonský plán náskok celé jedné generace: plánovat se začalo v roce 1982 a k prvnímu kopnutí do země došlo v roce 1991. Soustava podzemních silnic, vedoucích pod středem města, dostala jméno Central Artery/Tunnel Project („Ústřední tepna/projekt tunel“).

Plány z roku 1982 stanovily cenu díla na 2,8 miliardy tehdejších amerických dolarů. Stavba měla být dokončena do roku 1998. Na mapě vypadal projekt takto:

Američané, známí svým sklonem ke zkratkovitosti, překřtili oficiózně znějící „CA/TP“ na „Big Dig“, neboli „Velký výkop“.

Od samotného počátku bylo zřejmé, že jde o mamutí projekt. Na rozdíl od Prahy, která stavěla Blanku sama, se Boston rozhodl ucházet o financování z amerického státního rozpočtu. Tehdejší prezident Ronald Reagan nebyl celé akci příliš nakloněn. V roce 1987 vetoval peníze pro projekt s tím, že je to příliš drahá záležitost. (Svoji roli mohlo sehrát i to, že Boston je baštou Demokratické strany, kdežto Reagan byl republikán). Kongres však prezidentovo veto přehlasoval. Tím získali bostonští jistotu tučné státní podpory a stavba se pomalu začala přesouvat z rýsovacích prken do reality.

A zároveň s tím začaly problémy.

*****************************

Kamenem úrazu je skutečnost, že centrální Boston stojí převážně v místech, kde dříve bývalo moře. Když do oblasti dorazili první Evropané, probíhala pobřežní čára zcela jinudy než dnes. Staletou prací byl mělký záliv pozvolna zasypán a zúžen až do dnešního přístavu.

Historický vývoj města Bostonu

Srovnáme-li plán „Big Digu“ s mapou historického vývoje města, nemůže nám uniknout, že navržené tunely procházejí přímo skrz nově nasypané oblasti, kde se ještě v devatenáctém století vlnilo moře. Že v takovém terénu se kutá nesnadno, je patrné. Další komplikace byly dány skutečností, že stávající dálnice překračovala centrum města na vysoké estakádě, která musela zůstat na místě a jejíž statika nesměla být pracemi pod ní narušena. Kromě toho má Boston síť metra, která se s rozestavěnými tunely také na několika místech křížila. Navážky, kterými stavba probíhala, byly velmi nestabilní. Stavbaři byli nuceni v několika místech použít obtížnou techniku spočívající v umělém zmrazení okolní země.

Průtahy začaly skoro okamžitě. Zasypaný přístav byl archeologickým terénem, v němž se nacházely desítky potopených historických lodí. Soudržnost zeminy, kterou se razilo, místy připomínala spíše bahno. Všude tekla do stavby slaná voda. S nějakou měrou zatékání se samozřejmě počítalo, ale skutečnost předčila veškerá očekávání. Ani již hotové, vybetonované úseky stavby nezůstávaly suché. Mořská voda je silně korozivní a citlivá technická výbava jejím působením značně trpí.

Permanentní boj se slanou záplavou protáhl dobu trvání stavby téměř o deset let. Tomu odpovídal i nárůst ceny. Město se notně zadlužilo a náklady na stavbu bude splácet do roku 2038.

Právě v době, kdy se komplex konečně otevíral (2003-2006), začala policie vyšetřovat velkou dodavatelskou firmu Aggregate Industries pro podezření z toho, že na stavbu dodala nekvalitní beton. Ukázalo se, že nekvalitního betonu šlo na stavbu minimálně několik tisíc „náklaďáků“. Město své dodavatele zažalovalo, ale na pokutách za odbytou práci vymohlo jen 100 milionů dolarů, což proti celkové ceně, která se vyšplhala na 14,6 miliard dolarů, představuje jen zhruba 0,6 %.

Mizerná kvalita provedené práce se tragicky projevila dne 10. června 2006. Tehdy se ze stropu jednoho z tunelů odtrhl obří blok betonu a oceli o váze 24 tun a zřítil se na projíždějící auto, v němž zahynula osmatřicetiletá pasažérka. Tunel byl okamžitě uzavřen. Revize a oprava trvala téměř rok. Pozůstalí vysoudili na městu a na stavebních firmách odškodné ve výši 28 milionů dolarů.

Bostonské technické služby bojují s novými a novými průsaky mořské vody dodnes. Už v roce 2001 bylo známo, že problematických míst je v komplexu nejméně tisíc. O několik let později přinesly noviny Boston Globe zprávu, že sedm set průsaků se nachází jen v krátkém, zhruba třísetmetrovém úseku, v němž se „Big Dig“ kříží se stanicí metra South Station. Na likvidaci průsaků jde ročně částka mezi 7 a 10 miliony dolarů.

Osvětlení komplexu musí být postupně vyměňováno poté, co se jedna lampa zřítila do tunelu (naštěstí nikoho nezabila). Ukázalo se, že struktury jsou mimořádně náchylné ke galvanické korozi. Výměna světel má stát 54 milionů dolarů, akce dosud probíhá.

Další nečekaný problém představují zábradlí u nouzových chodníčků. Při několika nehodách v tunelu došlo k usmrcení nebo zmrzačení pasažérů, kteří byli vymrštěni z vozidel a „rozlámali se“ právě o tato zábradlí. Po osmém úmrtí rozhodly dopravní úřady, že zábradlí budou vyměněna za bezpečnější model aspoň v zatáčkách a u nájezdů do tunelu.

Vzhledem k tomu, jak dlouho stavba projektu trvala, nemá smysl srovnávat nominální ceny v dolarech. Dolar roku 1982 měl podstatně větší cenu než dolar dnešní. Celková cena, jak byla na fakturách zaplacena, činila nakonec necelých patnáct miliard dolarů, započítáme-li však i úroky z dluhopisů, vzroste na více než 24 miliard dolarů (zhruba 500 miliard Kč). Při přepočtu na kupní sílu roku 1982 jde nejméně o trojnásobek původně odhadované ceny.

Dopravní zácpy z Bostonu nezmizely. Otevření tunelu přilákalo více řidičů. „Big Dig“ ulevil centru města, ale kongesce se přesunuly do širšího okolí. Průměrný řidič dnes stráví v zácpách více času než v roce 1990, těsně před začátkem velké stavby.

*****************************

Hudební epilog
V Bostonu se schází slavný mládežnický orchestr.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora